Město postavené podle utopie klimatické změny musí vypadat přesně jako lágr bezdomovců, vyplývá ze studie na World Economic Forum

Spousta dřeva a recyklovaných materiálů použitých ke stavbě, spousta sdílených zařízení, omezené použití elektřiny, snížené vlastnictví soukromých vozů a soukromě vlastněných věcí, tak to bude ve městě pokrokové budoucnosti.

Guest essay by Eric Worrall

Povinné sdílení jakékoliv jízdy, zmenšení životního prostoru, víc sídlení zařízení, méně vlastnictví zařízení, žádná auta, daleko méně soukromí.

Tak by to mělo vypadat v roce 2030, až zvítězíme ve válce s klimatickou změnou

31 Oct 2019
Ida Auken, poslankyně dánského parlamentu (Folketinget)

Do roku 2030 se tvé emise CO2 značně zredukují. Maso na svém talíři už moc neuvidíš. Ale voda a vzduch, co dýcháš, bude čistší a příroda se konečně zotaví. Prachy v tvé prkenici budeš utrácet na to, abys byl se svou rodinou a přáteli, ne za nákupy zboží. Záchrana klimatu znamená ohromnou změnu, ta nás však zároveň učiní daleko šťastnějšími.

Zatím boj s klimatickou změnou bohužel prohráváme – jak ale to krásné vítězství bude vypadat? Jaký je život v krásném, novém, zeleném světě?

Tady je jedna verze „Karbo-topie“:

Vyjdeš ráno ze svých předních dveří do zeleného a vitalitou bujícího města, kde byl beton omezen, ale vším prorůstají zelená průčelí a parky. Rozhodneš-li se zažádat si o svezení autem, tak pro tebe spravedlivý přídělový algoritmus vypočte nejchytřejší trasu, počkáš si a pak cestou nabere dostatek lidí, aby bylo dostatečně nacpané.

Od té doby, kdy pokroková městská rada konečně progresivně ve městě zakázala soukromá auta, nadekretovala spoustu nových mobilitních služeb. Nevlastnit auto je pro tvé dobro mnohem levnější, sníží to zácpy na silnicích, takže až pro tebe přijede, doveze tě po prázdných silnicích snadněji a po dočkání rychleji a vůbec nebudeš už mít vlastní starosti s hledáním parkování. Rozhodnout se budeš moci i pro cestu na jedině zapůjčeném kole, skútru nebo veřejnou dopravou.

Vzduch, co budeš ve městě dýchat, bude čisťoučký, jelikož v ulicích bude jen málo aut a ta, co zbydou, budou elektrická – přičemž všechna ta elektřina bude zelená. Nebude moc hluku a všude bude místo pro parky a ulice jen pro chodce a všechno to místo bude pro parky. K obědu si budeš moci vybrat z několika tuctů schválených úžasných pokrmů – kdy většina bude bejlopasným krmivem, takže budeš vykrmován zdravěji a ekologicky přívětivěji, než když se cpeš masem zamořenými Burgery.

Plasty na jedno použití už budou jen dávnou vzpomínkou na zlé časy. Pořád si budeš moci dát kafe z automatu, ale vyšplíchne ti to do znovupoužitelného pohárku, který vrátíš v další kavárně, abys dostal zpátky zálohu. To samé bude platit pro plastové lahve a ostatní krabice. Vše, co budeš mít doma jako vybavení domácnosti, bude jen v servisním pronájmu od licencovaných poskytovatelů. Takže když se ti rozbije myčka, nebude to už tvůj problém, jen počkáš, až na tebe vyjde v pořadníku řada. Poskytovatel už o tom, jako o všem u tebe doma, bude vědět a někoho pošle, aby to opravil. Až už stroj přestane fungovat, poskytovatel ti spotřebič odebere a instaluje novější.

Lidé se pokouší objevovat nové typy kolektivního soužití s daleko větším kolektivismem se sdílením funkčnosti a prostoru. To znamená, že život ve městech vyjde levněji. Více ubikací bude postavených ze dřeva, takže se v nich bude snadněji žít a klimaticky to bude daleko lepší, než betonové budovy.

Když si něco koupíš, tak si koupíš jen něco, co vydrží, koupíš si to, protože to opravdu potřebuješ a chceš se o to starat. Ale protože si budeš kupovat daleko méně věcí, budeš mít možnost vybírat si jen lepší kvalitu a konstrukci. Nový způsob, jak budeš na všechny produkty pohlížet, bude, jak „vydržím náklady na odstranění, k čemu budu moc znovu použít vrak už nepoužitelného krámu, jak omezit jakékoliv pomůcky a jak nějakou recyklací přebastlit už nepoužitelné,“ neboť takový bude nový způsob pohlížení na produkty, jehož průkopníky jsou dnešní bezdomovci: když to už nepotřebuješ, tak tak si vyděláš ve sběrně, když už si něco koupíš, budeš to používat tak či onak zas a znova a pak ti bude stát za to vydat se do sběrny. Všechna balení budou zhotovena jen ze tří typů licencovaných plastů nebo jiných nových materiálů lepších než ty staré, jako jsou lepší auta na baterky než diesely, takže recyklace už bude v krásném novém světě krásně snadná.

Pokrokovost změny zemědělství bude dramatická, jelikož ty nové bejlopasné alternativy k nezelenému masu a antiklimatickému mléku způsobí, že tradiční živočišná výroba progresivně zkrachuje. Většina půdy, která byla dříve zneužívána k uživení stád dobytka, bude k dispozici k lepším věcem. Jelikož lidé z měst se začnou vyžívat v procházkách přírodou, v pěší turistice, lovu a rybářství (jelikož jinak se k masu nedostanou), tak se z placených procházek lesem stane nový typ obživy venkovských oblastí. Lesy a divočina začnou pohlcovat celou planetu. Lidé budou daleko více cestovat jen za svými humny a to vlakem, takže letecká doprava začne krachovat. Většina aerolinek přejde na elektro-letadla a letadla poháněná řepkou.

Bude to nejlepší pro všechny, protože občané si přestanou kupovat tolika věcí, lidé tedy peníze utratí za lepší užitky. Ten nový ještě zbylý disponibilní příjem utratí za spoustu služeb: samé čištění, zahradničení, využití prádelen, předpisově zdravá a předpřipravená jídla, tu správnou zábavu, pokrokově poučné zážitky a restaurace dle odvážných nových fantazií. Všechny tyto věci běžnému novému člověku přidělí více lepších možností a spoustu volného času k trávení v kolektivu svých přátel a rodin, robotě venku, nácviku nových dovedností, k hraní sportů a tvorbě umění – vybereš si to a bude ti přidělena spousta času, abys nacvičoval.

Když uvážíme, jak skvělá budoucnost by mohla přijít, když si jedině správně vybereme spasitelské vůdce, co nás povedou k válce proti klimatické změně, tak nás nečeká vůbec nic špatného, jako když jsme prodali své duše všem těm rudým, hnědým aj. spasitelům před těmi zelenými.

Takže si shrňme, co nám pokroková politička slibuje: Spousta dřeva a materiálu z recyklovaných krámů použitých ke stavbě, více kolektivně sdílených zařízení, nízké náklady na bydlení, malé použití elektřiny, žádné vlastnictví soukromých aut a méně věcí v soukromém vlastnictví.

To, co pokroková autorka Ida popisuje, je slum čili lágr bezdomovců.

Tady mám pro Idu námitku, většina lidí, i když má možnost, se ze své vlastní vůle nerozhoduje k životu ve slumu.

Eric Worrall

Zdroj