Aktivisté? Ne, revolucionáři, co chtějí státní převrat. Vědec Kremlík o posedlosti ekologií. A varování pro chudé lidi

 „Tohle jsou požadavky revolucionářů, kteří usilují o státní převrat,“ říká vědec Vítězslav Kremlí k nárokům ekologickéhu hnutí Extinction Rebellion, které tlačí na vlády po celém světě, aby měnily svou politiku ve prospěch ekologie. Trefuje se i do jejich kolegů z Fridays for Future, tedy hnutí Grety Thunbergové. „Jejich extremistické názory jasně občanům ukázaly, co je klimatické hnutí doopravdy zač,“ uvádí Kremlík a dodává, že se díky akcím mládežníků zvedly prodeje jeho vlastních knih, které na klimatickou změnu hledí podstatně jinak.

V roce 2019 se na výsluní dostala ekoaktivistka Greta Thunbergová a s ní hnutí Fridays for Future. Zájem médií pak vyvolaly často i velmi radikální akce hnutí Extinction Rebellion, jehož členové se zviditelnili i v České republice, když v říjnu 2019 blokovali provoz na pražské magistrále a někteří se k vozovce dokonce přilepili. Je ekologický aktivismus do jisté míry budoucností politiky? Jak se k němu stavíte?

Radikální levici už nic jiného nezbylo. Krach SSSR ukázal, že odpůrci kapitalismu nejsou schopni řídit ekonomiku k prosperitě. Tak se z nouze uchýlili k ekologii. A teď říkají, že hospodářský růst ne že „neumí“, ale že ho odmítají ze zásady. Takže ze svých slabin dokázali udělat přednost. Kdo je mizerný hospodář, v nové době je dáván za vzor – jako Severní Korea, kde s elektřinou musí šetřit a mají tam Hodinu Země celý rok.

Aktivisté hnutí Extinction Rebellion mnohdy přímo počítají s tím, že budou během protestních akcí zadrženi policií. Jak se postavit k faktu, že záměrně porušují zákony, například omezováním ostatních obyvatel měst, aby tak přitáhli pozornost k otázkám, na kterých jim záleží?

To je jako s podomními obchodníky, kteří prodávají své zboží tak, že zazvoní u vašeho domu a něco vám nabízejí. Kdyby to tak dělali všichni, nedalo by se žít. Srovnejte. Zatímco dělníci když stávkovali, tak blokovali jen továrnu majitele, se kterým mají spor. Pokud si ale někdo bere jako rukojmí náhodné kolemjdoucí, je to něco jiného. A všichni víme, jak se říká lidem, co si berou civilisty jako terč nebo rukojmí.

V zemích, kde hnutí Extinction Rebellion působí, předkládá vládám tři požadavky – vyhlásit stav klimatické nouze, dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2025 a sestavit lidové shromáždění pro kontrolu vládních kroků v otázce klimatické krize. Co na to říci? Mají města s aktivisty navazovat dialog?

S aktivisty klidně dialog veďme. Ale tohle jsou spíše požadavky revolucionářů, kteří usilují o státní převrat. Vyhlásit výjimečný stav, kdy je pozastavena platnost běžných zákonů, a obejít parlamentní demokracii vytvořením jakýchsi pouličních tribunálů. S cílem zavedení přídělového hospodářství jako za války. Samozřejmě oni nemají jinou možnost jak to prosazovat, než nedemokraticky, protože pro tohle nikdo soudný ve volbách ruku nezvedne.

Asi moc nechápu otázku. Nevím, jak to spolu souvisí, životní prostředí a změny klimatu. Znečišťování přírody odpady a toxickými zplodinami je bohužel nevyhnutelná součást určité fáze průmyslové revoluce. Na druhou stranu, díky ní jsme se vymanili z bídy a hladu. Bylo to daň, něco za něco. Klimatická změna je něco jiného – nejde o nic jedovatého. Změny počasí a klimatu jsou součástí přírody na planetě.

Nejen Greta, ale i další mladí aktivisté dostávají obrovský mediální prostor a jejich názory tak může slyšet každá generace. V České republice namátkou jmenujme třeba Petra Doubravského a skautku Lálu Myslíkovou z hnutí Fridays for Future, atd., je to dobře? Co mohou debatě přinést?

Pro mě je to určitě dobře. Protože jejich extremistické názory jasně občanům ukázaly, co je klimatické hnutí doopravdy zač. O klimatickou změnu se opět rozhořel díky nim zájem jako o téma. Takže se dobře prodává moje kniha „Obchodníci se strachem“. Dík.

Pokud Němci zavřou uhelné a jaderné elektrárny a budou mít nedostatek energie, tak to odnese celá evropská ekonomika. Tu elektřinu budou dovážet od nás z Temelína a až jí bude na trhu málo, samozřejmě zdraží. A snahy zlikvidovat automobilový průmysl, který řadu zemí drží nad vodou, jsou snad evidentní. A taky asociální. Chudším lidem, co mají starší auto, napařit ekologickou daň – aby si na to nové ani nemohli ušetřit. A naopak dávat boháčům eko-dotace na pořízení snobského elektromobilu.

Pokud se podíváme na svět, na které země by se nejprve měla upřít pozornost těch, kteří chtějí omezovat míru znečištění? Může Evropa sama o sobě něco změnit?

Nevím, proč se zrovna Evropská unie tak posedla uhlíkem. A proč tady šéfka Evropské komise von Leyenová vymýšlí projekty jako „Krutý úděl“ nebo jak se to jmenuje. Evropské emise jsou už půl století skoro beze změny. Tvoříme jen 9 % světových emisí CO₂. Emise rostou v Číně a je jejich vnitrostátní záležitostí, jak na misku vah položí životní úroveň občanů a boj proti chudobě, a jak na misku vah položí proti tomu snižování CO₂. Pokud by drastickým snižováním uhlíku uvrhli Čínu do hospodářského rozvratu, mohlo by tam dojít k válce a k migračním vlnám. A na to by doplatila celá světová ekonomika. Ta je dnes propojená jako domino.

Média zaplavují zprávy o obrovském problému s požáry v Austrálii. Lidé se na internetu skládají v dobročinných sbírkách, hoří prý území o rozloze Slovenska. Jde o skutečně naléhavý globální problém?

Opravdu se divíte, že tam každou sezónu hoří? Je to nejsušší kontinent, jehož většinu zabírají pouště. Letošní požáry v Austrálii (okolo 10 milionů hektarů) ale nejsou svou rozlohou bezprecedentní.  Třeba v sezóně 1974-75 bylo těch požárů mnohonásobně více (přes 100 milionů hektarů). A to byl přitom rok dosti vlhký a chladný.  Média ale chytře uvádějí jen statistiky po roce 1980 nebo ještě lépe jen po 2005.

Důkazem globálního oteplování je úbytek ledovců v Alpách od poloviny 19. století. Požáry důkazem oteplování nejsou. Trend požárů je spíše opačný – dnes je požárů o 90 % méně než před sto lety. Protože dnes lesníci odklízejí uschlé stromy a trávu a máme požárníky apod. V přirozeném stavu před příchodem člověka do krajiny bylo požárů více. Bohužel, aktivisté tuto péči o krajinu někdy sabotují a snaží se ji zakázat zákonem.

V australském státě Viktoria dobrovolný hasič Liam Sheahan přišel skoro na buben, když dostal pokutu 50.000 dolarů za vykácení stromů okolo své farmy. Což udělal, aby vytvořil ochranné pásmo bez „paliva“ pro případ, že se k farmě přiblíží lesní požár.  O pět let později, když v oblasti vypukly lesní požáry (černá sobota 2009), jeho dům byl jediný v kraji, který nelehnul popelem.

Nebo jiný příklad. V roce 2001 firma TransGrid vykácela 60metrový pás podél drátů vysokého napětí v Sněžných horách v Austrálii. Z obavy, aby to nechytlo, kdyby dráty spadly. Vláda státu Nový Jižní Walles firmě ale napařila pokutu 500.000 dolarů za „ekologický vandalismus“. Když o dva roky později došlo v oblasti k rozsáhlým lesním požárům, tato „ilegální“ paseka byla jediným útočištěm pro klokany, wallaby a tři pracovníky firmy, kteří se tu zachránili před ohněm.

Zdroj