Fukušima testuje GAU

Japonci, jediná společnost se zkušeností atomového bombardování, nepropadají hysterii

Z hlediska jaderné energetiky působí zemětřesení v Japonsku jako zátěžový test. Poprvé za šedesát let mírového využívání atomu sledujeme v praxi to, čemu se říká světově rozšířenou německou zkratkou GAU (größter anzunehmender Unfall, nejtěžší konstrukčně předpokládaná nehoda).

Poprvé v historii je jaderná elektrárna konfrontována s překročením největších předpokládaných otřesů. Přežije ten test Fukušima? Přežije ho jaderná energetika jako taková?

Když selže i japonská technika

To není řečnická otázka. V Německu už kvůli Fukušimě, elektrárně vzdálené deset tisíc kilometrů, krizově jednala vláda. Tomu se říká test. Kam se na to hrabou zátěžové testy evropských bank, kterým se vysmívala už média. Kam se na to hrabe samotný Černobyl, jehož 25. výročí si svět připomene za měsíc.

Fukušima a Černobyl mají jedno společné. Některá média v případě těchto havárií hovoří o jaderném výbuchu. To je sice nesmysl, ale má svou emoční váhu. Ve skutečnosti hrozí „klasický“ výbuch, vyvolaný přehřátím reaktoru, který ovšem uvolní do atmosféry nebezpečný radioaktivní materiál. V Černobylu ten případ nastal, způsobil desítky úmrtí a okolní krajina je kontaminovaná dodnes. Může to nastat i ve Fukušimě? Ne, protože tamní elektrárna je vybavena kontejnmentem, pevnou obálkou schopnou zadržet i důsledky možného výbuchu. Ale tím hůře pro Fukušimu, respektive pro důsledky havárie v ní probíhající.

V případě Černobylu se příčiny i důsledky daly hodit na komunistický šlendrián – třeba na to, že technici prováděli ideově motivovaný test a že při něm mohli ručně odpojit bezpečnostní blokovací systémy. Právě proto se ovšem příčiny i důsledky havárie ve Fukušimě berou vážněji. To není žádný komunistický šlendrián, ale vyspělá japonská technologie. To nebyl žádný test motivovaný splněním plánu, ale vyšší moc přírody, se kterou se mělo počítat. A může-li selhat i toto, kde je pak nějaká jistota? Na rovinu řečeno: všichni tak nějak počítali, že Japonci – žijící tisíce let v jedné ze seizmicky neaktivnějších oblastí světa – s tím počítají automaticky.

Ale čert vězí jako vždy v detailu. Japonští konstruktéři počítali se zemětřesením, ale nepočítali s otřesy o magnitudě 9. Tohle je teď hlavní argument alarmistů a bojovníků proti atomu. Nikoho nezajímá, že havárie ve Fukušimě je řazena na 4. stupeň sedmibodové mezinárodní škály jaderné nehodovosti (Černobyl měl 7. stupeň a havárie elektrárny v americkém Three Mile Island v roce 1979 měla 5. stupeň – vzpomene si na ni dnes někdo?) Výsledek úvah pak vyznívá asi takto: Fukušima je pečlivě zkonstruovaná, postavená i řízená, na rozdíl od Černobylu má kontejnment schopný zadržet výbuch, a přece německá opozice žádá přehodnocení energetické politiky.

„Vidíme, co se stane, když všechny bezpečnostní systémy selžou. Tohle se může navzdory vyšším bezpečnostním standardům stát i v Německu,“ říká Michael Sailer, ředitel německého Ekologického ústavu a člen komise pro bezpečnost reaktorů. Jak to, že „všechny bezpečnostní systémy“ ve Fukušimě selhaly? To snad selhal i kontejnment a výbuch reaktoru chrlí do atmosféry smrtící radioaktivitu? Tímto argumentem se nikdo nezabývá, stačí přece naznačit, že je tu systémová chyba. „Pro katastrofu není nezbytné lidské selhání, jak tomu bylo v Černobylu,“ dodává Sailer. A sám ministr přírodního prostředí Norbert Röttgen (CDU) tvrdí, že „otázka ovladatelnosti jaderné energie je dnes postavena nově“. Tím nově ovšem nemyslí podobu a přísnost bezpečnostních norem, ale pouze volbu mezi ANO a NE. Že Německo hrdé na svůj vzestup v aplikaci obnovitelných zdrojů energie získává 17 procent ze síly větru, ze slunce, bioplynu a vody, zatímco stále ještě 22 procent z jaderných reaktorů? Nezájem, řekni prostě ďáblovi ne.

I společnost má svou GAU

Sledujeme-li televizní záběry z Japonska, snad nejvíce na nich fascinuje nepřítomnost hysterie. Přitom jde o jedinou společnost, která zažila jaderné bombardování, pro kterou není Hirošima jen prázdným sloganem, takže jeden by se tam sklonu k protijaderné hysterii tuze nedivil. Ale hysterie ustupuje kázni a usilovné snaze zachránit vše, co zachránit lze. Člověka napadají otázky: Jak by to vypadalo, kdyby teď v situaci Japonců byli Němci, nota bene Rakušané? A není tu jaderná energetika jen špičkou ledovce? Nepropadly by jiné společnosti hysterii i při přízemnějších hrozbách?

Fukušima bude mít jistě vážné dopady na bezpečnostní normy jaderné energetiky. Zároveň ale nechtěně naznačuje, že nejtěžší předpokládaná nehoda se nemusí týkat jen atomu, že své GAU mohou mít třeba nezaměstnanost, přistěhovalectví, globalizace i jiné společenské trendy. Uvědomujeme si to?

Zdroj