POLITIKA: Volby 2021 a Zelený úděl

Tématem číslo 1 v politice EU je v posledních měsících Zelený úděl (European Green Deal), radikální agenda, která má potenciál revolučně proměnit život kolem nás s výhledem na několik desetiletí. Připomeňme, že jde o komplexní plán, jehož ústředním cílem je, aby EU do roku 2050 dosáhla tzv. klimatické neutrality neboli nulových čistých emisí skleníkových plynů. Unie by se tak měla stát prvním bezuhlíkovým blokem na světě. Do roku 2030 má být dosaženo průběžného cíle snížení emisí nejméně o 55 % oproti roku 1990, což znamená navýšení ambic o 15 procentních bodů (!) oproti původním záměrům z doby před Zeleným údělem.

Jak už jsem nedávno upozorňoval, na vítězném zeleném tažení nic nezměnil ani covid. Green Deal nebyl pandemií ani zastaven, ani zpomalen, ani upozaděn. Paradoxně vyšel posílen.

Základní koncept Zeleného údělu včetně klimatických cílů k roku 2030 a 2050 byl již schválen Evropskou radou a následně zakotven do práva EU v podobě Evropského klimatického zákona. To ovšem neznamená, že bychom tuto extrémní politickou linii měli považovat za hotovou věc a jen trpně přihlížet jejímu naplňování. Stále je možné demokratickými prostředky jí vzdorovat, tedy usilovat o její opuštění či zmírnění. První příležitostí k tomu bude projednávání legislativních návrhů v rámci balíčku „Fit for 55“, které souvisejí s novou, vyšší laťkou pro snižování emisí k roku 2030. Ukazuje se, že jakkoli se členské státy byly schopny shodnout na obecných klimatických cílech, jakmile dojde na konkrétní bolestivé prostředky pro jejich naplňování, podpora pro ně se bude shánět mnohem složitěji. To je šancí pro odpůrce Green Dealu.

Ptejme se proto, jak se k tomuto tématu stavějí jednotlivé politické strany, hnutí a koalice, které kandidují v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Kdo je nadšeně pro, kdo říká „ano, ale“, kdo raději mlčí, kdo má odhodlání vzdorovat? Srovnejme si programy a vyjádření osmi kandidujících subjektů, kterým průzkumy veřejného mínění v posledních měsících přisuzují největší podporu – jsou to ANO, Piráti a Starostové, SPOLU, SPD, KSČM, ČSSD, Trikolora Svobodní Soukromníci (TSS) a Přísaha.

Problematika klimatu je přítomná ve většině programů, přičemž Piráti a Starostové, SPOLU, ČSSD a Přísaha jsou otevřeně pro klimatickou akci; ANO zastává také souhlasnou, ale trochu opatrnější pozici; SPD a TSS vystupují nejvíce zdrženlivě. K samotnému Zelenému údělu, respektive ke klimatickým ambicím EU se však zřetelně vymezují jen některé subjekty.

Nejvřelejší zastání můžeme sledovat u Pirátů, kteří Zelenému údělu výslovně slibují podporu („Budeme podporovat … Zelenou dohodu pro Evropu.“). ČSSD vnímá Green Deal „jako příležitost, ovšem za předpokladu, že nepovede k zadlužení EU na finančních trzích, devastaci evropského průmyslu či pracovních míst a pokud nebude podporou ochrany přírody maskovat dotování zemního plynu“. Podle SPOLU je Zelený úděl pro nás hlavně „příležitost, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodaření výrazně modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života“, což je prý velká příležitost pro inovativní české firmy.

Naopak jasné odmítnutí najdeme v programu a vyjádřeních SPD („Odmítáme zelenou politiku EU v rámci tzv. ,Green Deal‘ (zelený úděl) a nulovou uhlíkovou stopu.“) a TSS („Odmítneme Green deal v jeho současné podobě.“) Toto téma je v jejich kampani poměrně viditelně zastoupeno. Ovšem žádná z těchto formací svou pozici a strategii nerozvádí do větších podrobností a nezdá se, že by tato agenda v jejich volební kampani stála na nejpřednějších místech.

KSČM žádá „promyšlený přístup k Zelenému údělu EU, který bude mít strategický vliv na ekonomiku – KSČM souhlasí s ekologičtější ekonomikou, ale za podmínky ochrany potenciálu české ekonomiky a dodržení zásady, že náklady musí nést znečišťovatelé, ne lidé.“

ANO ve svém čerstvě představeném programu o Zeleném údělu hovoří jen nepřímo. Nacházíme zde tento slib: „Ochráníme průmysl před unáhlenými zelenými řešeními, která by ohrozila naši energetickou soběstačnost a průmyslovou výkonnost. Budeme podporovat postupnou ekologizaci, splníme naše unijní závazky a budeme masivně podporovat investice do snižování CO2. Bude to ale postupně, abychom neohrozili naše hospodářství a pracovní místa.“ Podobné neurčité, opatrné přešlapování bylo možné v návaznosti na dosavadní politiku vládního hnutí – zvláště poté, co Andrej Babiš na Zelený úděl v Bruselu podle svých slov „kývl, nekývl“ – poměrně předvídatelné.

Přísaha o Green Dealu ve svém programu mlčí. Toliko uvádí, že „globální změny klimatu jsou největší současnou hrozbou pro udržení našeho současného životního prostředí a je třeba se na ně připravit a co nejvíce je eliminovat“, z čehož lze vyvozovat, že snahy Bruselu jí proti srsti nejsou.

V souhrnu můžeme říci, že Zelený úděl v kampani přítomný je, i když se mu zdaleka nedostává takové pozornosti, jakou by si zasluhoval. Pro většinu nejsilnějších politických subjektů je buď vítaný (Piráti, ČSSD, SPOLU), nebo s výhradami přijatelný (ANO, KSČM). Rozhodné hlasy proti zaznívají jen ze strany SPD a Trikolory Svobodných Soukromníků. To jsou také dvě formace, které téma nejhlasitěji vznášejí, zatímco pro ostatní je spíše na okraji.

 

Lze očekávat, že v příštích volbách v roce 2025 už to bude výrazně jinak. Začne-li se Zelený úděl uskutečňovat, podnícení zájmu občanů i politiků o něj a odpor vůči němu se patrně dostaví velmi rychle. „Zelená transformace“ totiž tvrdě dopadne na široké vrstvy lidí. Průvodní jevy, jako jsou citelné zdražování (elektřiny, topení, pohonných hmot, dopravy, zboží z dovozu), nová byrokratická omezení, nové příkazy a zákazy, zásahy do automobilismu, krachy podniků či jejich úniky mimo Unii nebo růst nezaměstnanosti nemohou zůstat bez odezvy. Bohužel, příště už může být pozdě. Zásadní rozhodnutí budou učiněna v nejbližších měsících a letech.

Zdroj