A víte, co? Já ten dnešní zmar mladým ze srdce přeju!

Zločin a trest. Ne každý Raskolnikov ovšem má svou blahodárnou Soňu Marmeládovou. Jak se v dnešní době, inflačně zvichřelé, drahotou obtěžkané a válkou bičované, zvedá ze dna kalné bahno pravdy, reakce jsou nepřekvapivě v mladších generacích „podivuhodné.“ A tak vás opět nepotěším, paní Dostálová, stále kvoká, stále kvoká. Teenager už si po výšlapech na tenkém ledě progresivismu zlomil nohu, a přesto si dál nevzrušeně mačká uhry před zrcadlem. A to označení teenager berte velmi zeširoka, počítám mezi ně i mnohé čtyřicátníky, kteří v úporném boji o naprosto zásadní hodnoty jako je pohlavní konstrukt, rasismus Churchilla a nebinární statut kuřete z KFC jaksi dospět nestihli. A také padesátníky, kteří o tom všem vzrušeně přednášejí na univerzitách, sami mohutně napájeni soláry Slunečního státu, obléváni hrůzou z emisí globalastu a imperiálního diktátu digitalizované moci. A všichni dohromady bičováni slavným MacDougallovým Interpretative Reporting, kde zpravodajství už nezpravuje, ale „tvaruje historii“.

V analýzách důvodů, proč je odnepaměti Sever bohatý a Jih chudý, dokonce i v rámci jednoho státu (např. Itálie) se objevují desítky argumentů. Tuším, že ten nejsilnější spočívá právě v úzkém vztahu zločinu a trestu. Na Severu, kde se každý rok zima zeptá, co jste dělali v létě, tisíciletí platily jednoduché zákony. Kdo si neudělal na zimu zásoby potravin, nenasekal dříví na otop, nezabezpečil příbytek včetně hospodářských zvířat proti mrazu, ten byl vzápětí potrestán. Ne nějakým tytyty, rovnou smrtí hladem a mrazem. Byla to permanentní a mnohasetletá genocida hlupáků.

Celá euroatlantická civilizace díky osvícenství, hladu po vědění a z ní vyplývající vědeckotechnické revoluce (a samozřejmě i natrénované pracovitosti) dospěla do stádia, že ani po zločinu (v chování a uvažování lidí) nepřicházel celá desetiletí vůbec žádný trest. I přes narůstající vážné varovné signály členové blahobytně pospolné společnosti nijak nereagovali. Prosperita se jevila jako věčná, rostoucí do nebe. A k nezřízené spotřebě přispěl i Jevonsův paradox, který říká, že čím máme dokonalejší technologie, tím víc máme tendenci plýtvat. Nenazýval bych to zrovna paradoxem. Stačí se podívat na některé jednodušší výherce pohádkových jackpotů v loteriích. Kolik jich skončilo záhy po neskutečném rozhazování v bídě ještě větší, než když se na ně usmála štěstěna? A celé nové vždy napapané šampónové generace dětí a mládeže už vůbec nerozeznaly příčiny od následků. Proto se jim také říká generace sněhových vloček, citlivých jak požární hlásiče, psychicky křehkých jak první led, a zaměřených na sebe na úrovni narcisů, s nároky na zvláštní zacházení, respekt, obdiv a neutuchající potlesk za nejpitomější tiktokové video. A evidentně propadly pocitu, že pro dlouhé generace předků naprosto nesamozřejmé a v potu tváře dobývané hodnoty nejsou absolutně důležité. Začali bojovat za záchranu přírody, ale úplně jinak než naše předchozí generace, vyděšené horami odpadků a mrtvými lesy. Jen příklad: nás by v životě nenapadlo přivazovat se ke smrkům, napadeným kůrovcem, bojovali bychom proti příčině – tj. kůrovci a oslabování lesů emisemi (včetně kácení monokultur) a nikoli „za přírodu“, která si bezzásahově poradí.

U energií – jak se dnes ukázalo v plné a velice bolestné nahotě – už vůbec kauzalitu mezi trubkou či drátem, vedoucím do jejich domova, a energetickou těžbou či výrobou nepochopili. Masová hnutí za obnovitelné zdroje energie, které se ovšem bez větru a slunce jaksi vůbec neobnovují, a plošné, okamžité, střelhbité rušení všech ostatních zdrojů, jsou jen jedním z mnoha důkazů, že v cílech a komunikaci o nich je v mladších generacích něco úplně špatně. Ba že jsme svědky (už zase) kolosální lži o bájné Utopii. A nejen to. V okamžiku, kdy se tento zelený ideový hrad z písku začal sypat (a že se dnes sype festovně), musela neodvratně přijít druhá fáze každé totality, živené demagogií. A totiž menu, plné dogmat, ovšem zabalených do zvučných manter. Dogma, jak známo z religiózních nauk (a proto se stále častěji mluví o zeleném náboženství), lze „pochopit“ pouze vírou. Racionálně si trojjedinost Boha nevysvětlíte a církev to po vás ani nežádá. Co žádá, je právě ta víra, kterou se osvětlí rozumově neosvětlitelné. Hlad po „klíči“ k rozšifrování a pochopení (rozumově někdy opravdu absurdní) zelené ideologie je ovšem takový, že bylo nutno přidat i ony zvučné mantry. Mantra je posvátné slovo, jehož mnohonásobným opakováním uživatelé dosahují vnitřního klidu, ale i posunu do vyšších sfér vědomí. A splňuje tak vše, co od ní je žádáno. Komu mantry nestačí, může použít i urychlovací halucinogen, což si část mládeže bere k srdci. Co je však zarážející, že drmolení zelených manter vůbec nepřináší vnitřní klid, ale naopak hluboké deprese, například (již u mnoha mladých lidí ke zděšení psychologů detekovaný) klimatický žal.

Např. podcast Výdech (o duševním zdraví) redaktorky Šárky Kabátové s psychoterapeutkou Zdeňkou Voštovou. Tam terapeutka na číslech průzkumů ukazuje, jak hrozivě roste počet lidí zasažených enviromentální úzkostí. Nejsem tvrďák Mirek Topolánek, který influencerce, studentce psychologie Hodanové, odpověděl na její internetový výkřik: „S takovou úzkostí jsem se dlouho neprobudila. Až po chvíli mi došlo, že to je kvůli kouři, kterej je ve vzduchu cítit, jak kdyby hořelo za rohem. Šílenství.“ Topolánek to suše okomentoval: „Psychology student? Ne, psychology pacient.“ Vůbec se nesměju, bavil jsem se o tom dlouze s jednou bývalou tanečnicí, která učí děti v pražské škole. Děsil jí počet dětí (podle jejího odhadu až polovina), které trpí úzkostmi a po tunách konzumují antidepresiva a docházejí k psychologům. Je-li ovšem kam, protože jejich ordinace praskají ve švech. Přičítá to ovšem pandemii covidu a zašpérování dětí na dlouhé měsíce doma. Nečekané důsledky to ovšem podle terapeutky Voštové má i jinde. Cituje v podcastu výzkum od protinožců, kde 30 % australských žen pod třicet let váhá nebo rovnou nechce mít děti. Toto však zřejmě nebude celosvětový trend, když jsme nedávno oslavili (podle OSN) 8 miliard lidí, štrádujících po modré planetě. Zatímco v roce 1950 to bylo jen 2,5 mld. Tam ale ekologičtí aktivisté pozornost nesměrují. Možná i proto poslední klimatická konference COP 27 v Egyptě připomínala hromadné podávání halucinogenů místo věcné diskuse. Už fakt, že největší znečišťovatelé planety Čína, Indie a Rusko konferenci zcela ignorovali, o něčem vypovídá. Nedorazila ani Greta Thunbergová, která nejdřív vzala na milost jádro jako přijatelný zdroj energie (ach ty stovky rozčarovaných aktivistů, co si lehali na koleje před vlaky s jaderným palivem!) a teď si vyhradila čas „transformovat utlačovatelský a rasistický kapitalistický systém Západu“. Nu, panečku, to jsou jiné olbřímí úkoly, než se kroutit jako představitelé bohatého Západu před nataženýma rukama rozvojových států (dej, pak budu eko), byť doletěli do Egypta 400 tryskáči, takže jim to zas tolik času nezabralo. A pokud lidé, trpící klimatickým žalem, slyšeli slova Antónia Guterrese: „Jsme na cestě do klimatického pekla a nohu držíme na plynu“, mohli rovnou vytáhnout břitvu.

Neuvěřitelná schopnost české mládeže udělat i z nejvznešenějších cílů absurdní frašku pak naplno vyhřezla na okupační stávce univerzit v minulém týdnu. A to zrovna před připomínkou 17.listopadu. Promiňte, byl jsem přímým účastníkem studentské stávky v listopadu 1989 a fyzicky do sídel DAMU a FAMU pro rozhlasové reportáže denně docházel. Hrozba represí včetně vyhazovů ze studií, obušků, případně vězení tam permanentně visela ve vzduchu. Jak Damoklův meč. Legrace to nebyla ani náhodou. A teď aby mě za dnešní studenty hanba fackovala. Celá ta dnešní „okupace“ připomínala spíš Erbenovo U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Bodejž jsi jen trochu málo, ty studentstvo, mlčelo. Erbenův výraz „cikáně“ jsem samozřejmě nahradil korektním „studentstvem“, rozumíme si, že ano. Už ta jednání s vedením fakult o téhle spacákové revoluci! Commedia dell ́arte. Vše vyjednáno do detailu, kde se smí lepit letáky (jen na místech k tomu určených – nástěnky?), kde ne, kde se bude schůzovat. Upozornění, že se bude muset topit, svítit, splachovat a mýt se. Snad i toaletní papír byl spočítán. Nechcete ty spacáky přece jen vypustit? ptalo se vedení starostlivě, ta uhlíková stopa bude brutální. S vyvěšením transparentů prý pomůže technická správa univerzity (co kdyby nějaký student spadl z balkónu). A především postoj (třeba Univerzity Karlovy) k akci End Fossil: Occupy!: Vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) zcela souzní s protestujícími a plně se ztotožňuje s Požadavky Vysokoškolské okupační stávky za klima 2022. Tleskáme, naši milí studenti, jenom, prosím vás, nebuďte hluční, ať nerušíte jiné přednášky, děkujeme. Cha chá. A jaké že požadavky studenti-okupanti vznesli? Třeba: Vláda si musí vytyčit řešení klimatické krize jako svou prioritu. To jste, študáci, neslyšeli bojovný projev premiéra Fialy na klimakonferenci v Egyptě? Styďte se, takhle se vlamovat do otevřených dveří. Nebo: Za tímto účelem (vláda) zřídí zvláštní instituci, a to ať už ve formě ministerstva bez portfeje nebo vládní zmocněnkyně nebo zmocněnce pro boj s klimatickou krizí a jejími důsledky. Tak, další klimaombudsman. Ministerstvo životního prostředí to doteď flákalo, furt lovilo uhynulé ryby v Bečvě a na uhlí tam úplně zapomněli, šašci.

No tak, když mohli ve Velké Británii zavést ministerstvo osamělosti (i v Japonsku mají ministra osamělosti), tak proč ne. Škoda, že už nežije Jakeš, to by byl ministr osamělosti, zvaný kůl v plotě, par excellence. Ale jako aktuálnější teď vidím založení divize zmrzačených bankovek jako v USA. To fakt existuje! Jen řekněte, dneska stačí pohled do portmonky, jeden inflační mrzák vedle druhého. A ta úžasná studentská hesla: Raději chci vidět hořet paláce fosilních uhlobaronů než naši planetu. Mají už Tykač s Křetínským před barákama ochranku? Jó, slezský barde Bezruči, pořád „při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu“. Ta Greta má vizionářský nos, ví, na kterou strunu zničení kapitalismu nově u mladých zabrnkat. Však také hnutí End Fossil: Occupy! navazuje na Gretino Fridays for future. Tak bacha. Z celé té mediálně hlučné (v budově však ukázněně tiché) okupační stávky mi zbyla v hlavě jen alarmující zpráva, že jeden rektor nechal studentům na univerzitě vypnout wifi. Cože?! Rektor v žoldu uhlobaronů?

Ale právě tohle je pro dnešní dobu typické. Proti změně klimatu mladí, staří společně tu hospodaří. Jeden o fous radikálnější, druhý o dva fousy. Zelení v ulicích, zelení ve vládách, v opozici i v pozici, přilepeni v galeriích i na silnicích, všude skandováno za A, nikde však za B. Právě to se však může nakonec vymstít. Dopadových studií např. Green Dealu nebo Fit for 55 jsme se nedočkali. Mohly by zodpovědět, odkud se vezmou peníze na GD, jaký dopad bude tato transformace mít na evropskou ekonomiku a životní úroveň Evropanů a jak bude ovlivněn jednotný evropský trh ve vztahu k investicím, zdražování energií či zaměstnanosti. Víte, že přesně tuhle otázku už v únoru 2020 položil náš europoslanec Zdechovský Timmermansovi? Už ji klást nemusí. Dopadová studie jede naživo přímo před našimi zraky. Dostáváme za uši v energiích, inflaci, drahotě, do neřešitelných situací se dostávají už i příslušníci střední třídy. Firmy padají jako přezrálé hrušky, jiné prchají z republiky za levnějšími energiemi nebo daněmi bez windfall kladiva na ekočarodějnice. Průmysl je nepřítel, ten náročný na energie rovnou zloduch, jehož jméno nesmí být ani vysloveno, intenzivní zemědělství je nadávka. Státní záchranné sítě chrlí jeden rekordní deficit za druhým a návrhy ministerstva financí (i ve střednědobém výhledu) připomínají spíš zádušní mše než rozpočty.

Hrůznou třešničku na tenhle ekodort vtiskl i Putin, jen válka na Ukrajině je ekologickou katastrofou nevídaných rozměrů. Výsledky Zelených dohod jsou kupodivu opačné, než progresivisté všech barev duhy zamýšleli. Ze všech stran se na mě hrnou od konkrétních lidí nářky, bezradnost a naštvanost. Dokonce při návštěvě autoservisu, kde bych to fakt nečekal. Ptal jsem se tam majitelky, než mi na autě přehodili gumy, jak lidé kupují auta. Ukázala na pustý showroom, v němž místo obvyklých cca deseti aut stálo jedno jediné. Jen přivezou benzíňáka, je pryč. A elektroauta? ptám se s pohledem na osamělé e-auto. Chodí se na ně dívat, ptají se, odpověděla. Ale nikdo nic nekupuje. Dodala ještě, že jak se setmí, v její vesnici začínají lidé topit vším, co jim přijde pod ruku (aspoň ti ve vlastních domech).

Zelené mantry (a tak byly extatické) se hroutí jedna za druhou. I když se podivuhodně v čase měnily, ne že ne. Slyšeli jste posledních 10 let třeba o ozónové díře? Asi zmizely, jen co jsem odnesl freonovou lednici na smetiště. Co to kecám, do sběrného dvora. Na frak dostala (pšt, pšt) i nedávno ještě posvátná kráva-mantra přidávání biosložek do benzínu. Fialova vláda to zrušila – a ani jeden protest jsem nezaslechl. Ani kvoknutí. Z další supermantry – dotací na plynové kotle – se přes noc stalo synonymum bezbřehé naivity. A že to byl nějaký ekologický „óm“. Atd.

Česká televize už nevysílá pomalu nic jiného než pláč samoživitelek nad složenkami. Očekávám, že na Štědrý den zařadí Cimrmanovu pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel. Ale přesto se domnívám, že žádné procitnutí a vystřízlivění nepřijde, natož sociální bouře (když ano, budou protestující rychle zasypáni novými žebračenkami v podobě inflačních papírků). Žádné radikální změny vytýčené v posledních dvaceti-třiceti letech se neuskuteční. Především proto, že není nikdo, kdo by je uskutečnil. Žádná haškovská strana mírného ekologického pokroku v mezích zdravého rozumu totiž neexistuje. Od školáků až po univerzitní profesory je to jedno defilé ekologických aktivistů, umírněných i zradikalizovaných. Zaznamenali jste jediný návrh řešení, jdoucí k příčině problémů a současného marasmu? Aha, pořád jen více dotací, solárů, větrníků, elektromobilů, šetření, omezení, zhasnutí, snížení, vypnutí, vymístění, zavření? Slyšeli jste od kohokoli z naší vlády někdy slovo emisní povolenka? Ne, sprostě se na vládě mluvit nesmí. A u takzvaných radikálů typu Havaroval gádžo na Jawe, spravil sa mu vrábel na hlave? Myslíte sliby vrtulníkových peněz, odprošení Putina výměnou za levný plyn a ropu a rozkopání zbytečných „hraček“ jako EU nebo NATO? Šíření teorií o naprosto neškodném covidu a vymyšlené pandemii k zotročení lidí, tekutých čipech ve vakcínách, chemtrails a zrádných mikrovlnkách? Děkuji, nechci.

Můj pesimismus plyne nejen z dokonale uskutečněného Gramsciho dlouhého pochodu institucemi, protože se dávno „pochoduje“ ve všech vedeních globálních i malých firem, agropodniků, ve vědeckých ústavech i službách (už vám masér oznámil, že z vás po masáži seškrabe masážní emulzi a odevzdá ji do kontejneru?) a univerzity už chrlí jen zelené aktivisty.

I když se dnes a denně ukazuje, jak tyto ideologie byly jak papírová zem, jíž jsme se propadli až sem. A tak nezbývá než obdivovat ty neúnavné pracanty, kteří „uchvátili představivost mas“. To byla úžasná jízda, započatá někde u hippies. Generace woke se sice opravdu probouzí do mrazivého dne, blackoutové noci a s kručením v břiše, ale teď vážně. Věřte mi, že je-li smutná, tak rozhodně ne z toho, co děje ekonomicky, ale pouze z enviromentálního žalu. A mně nezbývá než jí popřát, aby si vychutnala ten snový kalich hořkosti až do dna. I s vědomím, že mi to jako otci čtyř dětí s pěti vnoučaty přece jen bude malilinko líto. Třeba se Česko kouzelným proutkem promění z industrializované země na znalostní ekonomiku a budeme hromadně vyvážet do Číny zcela bezemisní genderové audity firem, do Indie workshopy o pohlavní identitě nebo do Íránu školení žen v občanském právu. Cítím ve všech kostech, že to klapne. Jinak bych totiž mohl vypadat jako zatrpklý dědek, a to bych fakt nerad.

Zdroj