Zpráva uvádí, že i podle samotného Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou ekonomické škody způsobené globálním oteplováním ve srovnání s jinými faktory sekundární, či dokonce zanedbatelné. Zpráva dospěla k závěru, že škody způsobené globálním oteplováním jsou mnohem méně devastující než škody způsobené chybnou klimatickou politikou, zejména totalitní ambicí Evropské unie vytvořit „společnost s nulovými emisemi uhlíku“.
Tato zpráva, která je v tónu umírněná, přísně vyargumentovaná a bezchybně strukturovaná, zní jako umíráček pro „ideologii klimatických změn“, kultu, který pod záminkou „záchrany klimatu“ usiluje o obětování lidstva – zejména obyvatel Západu.
1. Globální oteplování má na ekonomiku pouze zanedbatelný dopad
Zpráva dospěla k závěru, že globální oteplování způsobené oxidem uhličitým má mnohem menší ekonomický dopad, než se obecně předpokládá. To potvrdil i Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve své páté hodnotící zprávě (AR5), kapitola 10, str. 662:
„Pro většinu ekonomických odvětví bude dopad změny klimatu malý ve srovnání s dopady jiných faktorů… Změny v počtu obyvatel, věku, příjmech, technologiích, cenách… a mnoho dalších aspektů socioekonomického rozvoje budou mít na nabídku a poptávku po ekonomických statcích a službách větší dopad než dopady klimatických změn.“
Agresivní strategie zmírňování dopadů jsou podle zprávy spíše škodlivé než prospěšné, protože horentní náklady na jejich realizaci daleko převyšují jejich skromný dopad na globální klima. Zničení průmyslové základny, která má financovat „energetickou transformaci“ – jako v Evropě – je prezentováno jako prakticky a ekonomicky kontraproduktivní.
2. Zanedbatelný vliv emisí CO₂ v USA
Spojené státy jsou sice významným producentem skleníkových plynů, ale jejich podíl na světových antropogenních emisích CO₂ činí pouze asi 14 %. I drastické snížení emisí v této zemi by tedy mělo pouze marginální vliv.
Například dosažení nulových emisí v USA by mělo jen nepatrný vliv na globální teploty, zejména proto, že významní emitenti CO₂, jako jsou Čína a Indie, své emise CO2 dále zvyšují. Zpráva považuje přímý dopad snížení emisí v USA na globální klima za „nezjistitelný“, přičemž jakékoliv měřitelné účinky se projeví až po dlouhé době, což vyvolává vážné pochybnosti o smysluplnosti ambiciózních jednostranných opatření.
Pokud to platí pro USA s 14% podílem na globálních emisích, tak co pak lze říci o Evropě, jejíž podíl činí jen 6 %?
3. Není pravda, že jsou povětrnostní jevy stále extrémnější
Historické údaje z USA neukazují žádný statisticky významný nárůst četnosti nebo intenzity extrémních povětrnostních jevů – hurikánů, tornád, povodní a sucha. Tento objektivní poznatek zpochybňuje alarmistické zprávy, jaké šíří média jako deník The New York Times a televize CNN – tato média pravidelně tvrdí, že existuje příčinná souvislost mezi lidskou činností, změnou klimatu a katastrofickými povětrnostními jevy.
4. Příznivé účinky CO₂
Vyšší koncentrace CO₂ v ovzduší stimuluje růst rostlin, podporuje globální „ozelenění“ a zvyšuje produktivitu zemědělství. Zpráva uvádí, že vyšší koncentrace CO₂ v atmosféře podporuje fotosyntézu, přičemž satelitní snímky, například satelitní snímky NASA, ukazují rozšíření vegetačního pokryvu – zejména v oblastech polopouští, včetně Sahelu, Indie a částí Asie.
Světová zemědělská produkce se od počátku průmyslové éry zvýšila přibližně o 15–20 %, a to především díky pozitivnímu vlivu vyšší koncentrace CO2 na fotosyntézu. Vyšší koncentrace CO2 v ovzduší znamená, že se více CO2 rozpustí ve vodě, a to má vliv na pH mořské vody a přeneseně i na korálové útesy – zejména na nedávné oživení Velkého bariérového útesu.
5. Omezená platnost klimatických modelů
Globální klimatické modely zjevně nadhodnocují budoucí oteplování v důsledku extrémních emisních scénářů a přehnaných předpovědí citlivosti klimatu. Odhady se značně liší (od 1,8 °C do 5,7 °C při zdvojnásobení koncentrace CO₂). Modely také mají tendenci vytvářet prognózy, které jsou ve srovnání s nedávnými pozorováními příliš „senzační“. Zpráva kritizuje nadměrné používání scénáře globálního oteplování s vysokými emisemi „RCP8.5„, který vede k zavádějícím prognózám, zejména pokud jde o zvýšení hladiny moří a jeho regionální dopady, a uvádí, že:
„Scénář RCP8.5 je zavádějící a nepravděpodobný scénář s nejhorším možným vývojem, nejedná se o ‚základní scénář‘ ani o prognózu zachování současného stavu.“
Autoři dodávají, že použití scénáře RCP8.5 vedlo ke vzniku vědeckých článků „nevyváženě směřujících k apokalyptickému scénáři“.
„[Pielke Jr. a Ritchie] zjistili, že přibližně 16 800 vědeckých článků publikovaných v letech 2010 až 2020 použilo scénář RCP8.5, přičemž přibližně 4 500 článků spojovalo RCP8.5 s konceptem ‚business-as-usual‘ (pokračování dál beze změn).“
6. Nejistota vědeckého poznání
Přičítání klimatických změn a extrémního počasí antropogenním emisím CO₂ je stále spojeno s velkou nejistotou, a to z následujících důvodů:
- Přirozená proměnlivost klimatu.
- Omezenost dostupných údajů.
- Mezery v klimatických modelech.
Například teploty ve spodní části stratosféry nevykazují od roku 2000 žádný významný trend, což je v rozporu s modelovými předpověďmi jejího ochlazování (zdroj: AR6 WG1 Ch 2 str. 327-9). To naznačuje, že přírodní faktory, jako jsou sluneční a sopečné erupce mohou mít větší vliv na výsledné klimatické jevy.
Závěr
Zpráva zpochybňuje převládající alarmistický diskurs tím, že poukazuje na to, že mediální pokrytí zveličuje negativní účinky a ignoruje pozitivní aspekty, jako např. pozitivní vliv vyšší koncentrace CO2 na fotosyntézu.
Zpráva byla vypracována pro amerického ministra energetiky Chrise Wrighta pěti nezávislými vědci – prof. Johnem Christym, prof. Judith Curryovou, prof. Stevenem Kooninem, prof. Rossem McKitrickem a Royem Spencerem – a opírá se o velké množství spolehlivé vědecké literatury a dat.
Když jsme s profesorem Samuelem Furfarim měli tu čest hostit v březnu 2023 Stevena Koonina v Bruselu, mainstreamová média tuto událost zcela jasně ignorovala. Místo toho média, v souladu se svou ideologickou strategií, označovala Koonina, který v Obamově administrativě působil na ministerstvu energetiky jako náměstek ministra pro vědu, za „klimatického skeptika“ a „popírače“.
Dnes se zdá, že klimatičtí alarmisté jsou konečně na ústupu a sluchu se dostává i vědcům, jako je Steven Koonin.
Pokud chce Evropa brát vědu vážně, tak musí obnovit svou energetickou nezávislost – právo každého členského státu EU využívat takové energetické zdroje, které mu vyhovují, bez autoritářského a svévolného zasahování ze strany „Bruselu“.
