Analýza ukazuje, že solární jednotky způsobují více emisí skleníkových plynů než moderní uhelné elektrárny!

Ukázalo se, že kvůli emisím neobyčejně silných skleníkových plynů NF₃ a SF₆ a energie vydané na výrobu slunečních článků, je sluneční energie nakonec pro klima horší než pálení uhlí (tedy za předpokladu, že by hypotéza o globálním oteplování byla platná). Švýcarský inženýr provedl důkladnou analýzu emisí skleníkových plynů vyvolaných výrobou, dopravou a provozem slunečních panelů. A jeho závěr: „Sluneční energie je v Německu klimatický zabiják č. 1!“

Ferrucio Ferroni tady píše o tom, jak je Čína globální číslo 1 ve výrobě solárních panelů, a že výroba slunečních panelů vyžaduje ohromné množství elektřiny, kterou Čína převážně vyrábí z uhelných elektráren. Výroba solárních panelů navíc zahrnuje i značné množství silných skleníkových plynů, které unikají do atmosféry.

Výsledek, píše Ferroni:

„Srovnání emisí CO₂ u moderní uhelné elektrárny a u fotovoltaického systému ukazuje, že na kilowatthodinu vyrobené energie fotovoltaický systém poškodí klima více. Toto prohlášení platí tehdy, pokud je hypotéza IPCC správným výchozím předpokladem.“

Ferroni píše, že je akceptováno jako fakt, že uhelné elektrárny emitují oxid uhličitý. Co je ale málo známé, že i fotovoltaické systémy vedou k emisím značného množství skleníkových plynů – nikoliv během svého provozu, nýbrž během výroby.

Ferroni píše, že kalkulujeme-li klimatický dopad fotovoltaických systémů na jednotku, tak je nejdříve nutné započítat energii použitou k jejich výrobě v Číně, a do té patří i zpracování solárního křemíku. Zpracování křemíku obnáší značné množství chemikálií a surovin. I výroba periferních systémů a jejich následná přeprava do Evropy a Severní Ameriky i jejich jen mírné výkony v mnoha severských lokalitách, které je nutno též vzít v úvahu.

Pro porovnání, moderní parní elektrárna využívající čistou uhelnou technologii, která teď dosahuje účinnosti 52%, tedy znamená, že emituje 846 gramů CO₂ na kWh, je-li poháněna kamenným uhlím (s výhřevností: 30 MJ/kg). Navíc dnešní vysoce účinné filtry udržují na minimu i emise prachu.

Produkce 1 čtverečního metru vyžaduje 300 kg uhlí.

Vyrobení křemíku pro tyto panely je nesmírně energeticky náročné. Podle Prof. Jian Shuishenga z Jiatong-university v Pekingu, vyžaduje jeden čtvereční metr solárního panelu ke své výrobě více než 300 kg uhlí, což vede k více než 1100 kg emisí CO₂.

Také produkce periferií pro fotovoltaické systémy v Číně, jako frekvenční měniče, baterie, měděné kabely, spínače, pomůcky atd., vyžaduje fosilní energii. Podle literatury se odhaduje, že to je dodatečných 13%. Tudíž emise prozatím na jeden čtvereční metr slunečního článku obnášejí i s dodatky 1243 kg CO₂.

Skleníkově silné plyny potřebné k výrobě slunečních jednotek

Podle Ferroniho další mohutný vedlejší efekt představovaný fotovoltaickými systémy jsou ošklivé chemikálie a průmyslové plyny používané k jejich výrobě. Výroba solárních panelů v Číně s sebou nese trifluórnitrid (NF₃) a hexafluorsulfid (SF₆), které jsou extrémně silnými teplo zadržujícími plyny, a ty při tomto procesu unikají. NF₃ je plyn se skleníkovým potenciálem 16 600 krát větším než CO₂; SF₆ je pak 23 900 krát silnější. Zprávy ukazují, že tyto plyny emitované ročně do atmosféry z výroby slunečních panelů jsou ekvivalentem více než 70 milionů tun CO₂ z hlediska skleníkového účinku. V roce 2010 bylo instalováno více než 17,5 GW jmenovité kapacity slunečních článků. Emise na čtvereční metr slunečních panelů vychází na 513 kg CO₂ – což je ohromné množství!

Další chemikálie ve výrobním procesu

Výroba slunečních článků rovněž využívá dalších chemikálií jako (HCl), karbid křemíku a stříbro mimo dalších. Celkový předpokládaný oteplovací potenciál těchto chemikálií vychází na odhadovaných 30 kg CO₂ na čtvereční metr fotovoltaické jednotky. Bohužel (jako by se chtěli vyhnout ztrapnění), tak solární průmysl bude muset ještě zveřejnit nějaká podrobnější data o oteplujícím potenciálu a dopadech chemikálií používaných při jejich výrobě.

Emisně náročná doprava

Rovněž i doprava fotovoltaických systémů a jednotek představuje značný zdroj emisí. Ferroni píše, že doprava těchto systémů z Číny do Německa vede k 23 kg CO₂ na čtvereční metr solární jednotky, více, než kolik se použije k dopravě uhlí z Jižní Afriky do Evropy.

Na čtvereční metr vyrobeného a dopraveného slunečního panelu se do atmosféry emituje ekvivalent celkem 1809 kg CO₂.

Ferroni pak kalkuluje, že během celé životnosti slunečního panelu (25 let) jeden čtvereční metr vyprodukuje v Německu celkem 2000 kWh. Pak ale dojde ke ztrátám z konverze a tak je reálná hodnota bližší 1850 kWh.

Během celé životnosti a s přihlédnutím ke všem faktorům zjišťuje Ferroni, že každá kWh elektřiny vyrobená solární jednotkou emituje 978 g CO₂. Jak to srovnat s uhlím? Ferroni:

„Pro porovnání moderní uhelná elektrárna emituje 846 g CO₂/kWh, tj. asi o 13% méně. V důsledku toho jsou v německých podmínkách fotovoltaické moduly zabijákem klimatu č. 1. Pro porovnání plynová elektrárna má daleko více výhod, protože její emise CO₂jsou asi polovina tohoto množství: přibližně 400 g CO₂/kWh.“

Zdroj