Analýzy celého inventáře historických dat jasně poukazují k jedinému závěru: Převažují přirození činitelé

Historie globálních teplot od Ed Caryla: Máme tak nějak už spolehlivá měření povrchových teplot pevnin a moří globálního rozsahu asi tak od roku 1880. Měření satelitních teplot dolní troposféry máme od roku 1979. Máme měření CO₂ z ledovcových vrtů a reálná měření atmosférického CO₂, která se překrývají a souhlasí spolu v době překryvu. Existuje obecná shoda v tom, že CO₂ nezodpovídalo za oteplení před II. světovou válkou. Zde je graf této historie.

Obrázek 1 je graf historie globálních teplot od roku 1880 spolu s koncentracemi atmosférického CO₂. Různá období oteplování a ochlazování jsou označena barevně.

Obrázek 1 zakresluje globální teploty podle GISS. Jsou v tom dvě období oteplování, dvě období ochlazování a jedno období stagnace: současná pauza. Během celého rozsahu 133 let CO₂ neustále rostlo, v první polovině asi o tři díly z milionu (ppm) za desetiletí a během druhé poloviny asi čtyřnásobně rychleji v průměru 13 ppm za desetiletí. Obecně se uznává, že ochlazování a oteplování od dob před rokem 1880 do roku 1976 v rozsahu století by nemělo být spojeno s CO₂. Ovšem tvrdí se, že to krátké 20-leté oteplování mezi lety 1977 až 1997 bylo úplně kvůli tomu, že člověk používal fosilních paliv a to vedlo k nárůstu 30 ppm CO₂ a že nějak ani ten nárůst o 22 ppm mezi lety 1940 až 1976, ani dalších 30 ppm nárůstu od roku 1997 neudělalo už nic.

Oteplení z let 1977 až 1997 bylo rovněž zaznamenáno satelitními měřeními, mělo ale nižší amplitudu než povrchová měření.  Satelitní měření v posledních 16 letech ukazují stagnující teploty nebo až mírné ochlazování. Případ údajně CO₂ způsobeného globálního oteplování se omezuje na jedno 20-leté období v posledních 133 letech. A co těch 80 let ochlazování nebo stagnujících reakcí teplot? Co odpovídalo za ně? Existuje daleko logičtější vysvětlení než variabilita CO₂.

Zde je další graf podobný Obrázku 1, ale navrhující jinou příčinu fluktuací teplot.

Obrázek 2 je graf historie globálních teplot od roku 1880 spolu s Atlantickou multi-dekadickou oscilací (AMO) černě. Různá období ochlazování a oteplování jsou značena barevně.

Na Obrázku 2 si všimněte množství jemných detailů, které sedí mezi AMO a variabilitou teplot z roku na rok. Všimněte si také, že když klesá AMO, klesají i teploty, a když AMO stoupá, stoupají i teploty. AMO je index povrchových teplot Severního Atlantiku s odfiltrovaným trendem, a tak nebude ukazovat trend vzrůstajících globálních teplot jako celku. Avšak odráží se v něm cyklická povaha globálních teplot. A jelikož cyklus AMO trvá zhruba 66 až 70 let, naznačuje to obrat teplot k poklesu pro příštích asi tak 35 let.

V současnosti probíhá spousta diskusí o slunečním vlivu na teploty. Víme, že historicky určená minima sluneční aktivity probíhala v souběhu s ochlazeními vyvolávajícími sociální rozvrat, neúrodu, hlad, nemoci a zamrzlé řeky i kanály. Maunderovo minimum v 17. století je známo nejlépe, avšak byla i jiná minima.

Obrázek 3 je graf rekonstrukce dat celkového slunečního osvitu (TSI) podle izotopů Beryllia 10 z ledovcových vrtů.

Obrázek 4 je tabulka minim a maxim s daty začátku a konce každé takové epizody.

Další graf teplot za stejné období od roku 800. Všimněte si Spörerova, Maunderova a Daltonova minima, která spolu-odpovídala za Malou dobu ledovou mezi lety 1450 až 1850 s mírnými zlepšeními mezi nimi. Středověké a moderní oteplení jsou pak důsledkem sluneční aktivity.

Obrázek 5 od Moberg et al 2005 lze nalézt zde.

Můžeme rozšířit sluneční vliv i na zcela nedávnou dobu v tom samém měřítku jako na Obrázku 1.

Obrázek 6 je kombinací (modré a červené, levá škála), počtu slunečních skvrn s 11-letým klouzavým průměrem a dvěma studiemi celkového slunečního osvitu (TSI) na základě studií izotopu Be10 (purpurová a černá, pravá škála, odkaz na zdroj je v nadpisu obrázku 3) a další studie využívající slunečních skvrn a satelitních měření osvitu (oranžová, pravá škála).

Na Obrázku 6 je zřetelné Gleisbergovo minimum na přelomu 19. a 20. století, zrovna tak jako nepojmenovaný propad teplot v 60. a 70. letech. Sluneční aktivita a oceánské cykly vytváří období oteplování a ochlazování viz Obrázky 1 a 2. Ta „pauza“ od roku 1998 je důsledkem dosažení vrcholů oceánských cyklů Atlantické multidekadické oscilace a Pacifické dekadické oscilace AMO/PDO a omezení slunečního svitu. Už samotné oceánské cykly si vynutí ochlazování v příštích 30 letech. Jak opakovaně uváděli mnozí ostatní na tomto blogu a jinde, tohle periodické ochlazení může být ještě prodlouženo a prohloubeno novým slunečním minimem. Tomu by se mělo říkat Landscheidtovo nebo Eddyho minimum.

Teploty jasně řídí oceány a slunce.

CO₂ nikdy neřídilo a nikdy nebude řídit teploty. Teploty jasně řídí cykly oceánů a cykly slunečního osvitu, a pak následně jak teploty (v krátkodobém výhledu), tak využívání fosilního uhlíku (v dlouhodobém výhledu) řídí CO₂.

Zdroj