Aspergerův syndrom OSN

Fenomén Grety Thunbergové si jistě zasluhuje více pozornosti než odsudek ve stylu „nemocné dívky“. Jak vážně je nemocná se lze v tuto chvíli jen dohadovat. Aspergerův syndrom, kterým podle médií trpí, je odborně nazýván poruchou autistického spektra a podle wikipedie se vyznačuje řadou projevů v chování postiženého.

Aspergerův syndrom (AS) patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s průměrným až nadprůměrným intelektem a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá velmi bohatá, vývoj řeči není opožděn). Emoční a sociální inteligence je snížena, stejně jako schopnost porozumět běžným společenským situacím. V důsledku špatného rozpoznávání záměrů a úmyslů ostatních mohou být nositelé této poruchy v dětském věku snadno manipulováni, protože se z toho jejich vrstevníci pokusí těžit. Mohou také manipulovat ostatními. Lidé s Aspergerovým syndromem jsou někdy považováni za neempatické, což ovšem neznamená, že nejsou s někým schopni soucítit. Jedná se o celoživotní úkaz, který je potenciálně handicapem. Lidé s Aspergerovým syndromem mívají problém porozumět ironii a najít si přátele. Tuto poruchu identifikoval a popsal rakouský pediatr Hans Asperger (1906–1980) v roce 1944, který v 40. letech 20. století přispěl k pochopení autismu. Porucha byla nazývána autistická psychopatie až do roku 1981, kdy ji britská psychiatrička Lorna Wingová začala nazývat Aspergerův syndrom. Zájemce o další podrobnosti k této poruše odkazuji právě na wikipedii, neboť výňatek, který uvádím, je jen malou částí tam uvedeného textu.

V diskusích k tématu Thunbergové může čtenář narazit na různé odsudky, ať už přímo o Gretě (média o ní vytrvale píší jako o „aktivistce“), nebo o jejích rodičích. Vůbec se však zřejmě nedokážeme vžít do rodičů té dívky, kteří byli postaveni před holou skutečnost, že jejich dítě není zcela zdravé. Pokud to jsou navíc rodiče relativně movití, umím si představit, že udělali všechno proto, aby své dceři zajistili to, co by jí mohlo pomoci.

Téma ochrany klimatu (dříve teorie globálního oteplování) je dnes politicky vysoce preferované téma. Jsou státy (Německo), kde se politika více méně podřizuje závěrům klimatického panelu IPPC při OSN. Ve Švédsku (a zřejmě i v dalších skandinávských zemích) se již částečně prosazuje dobrovolná změna chování populace, in je jezdit vlakem a nelétat, nekupovat nové věci (stačí z druhé ruky) apod. V Norsku vláda subvencuje nákupy elektromobilů, k čemuž zřejmě využívá příjmy z těžby ropy. Umím si představit, že v takto orientované společnosti mohlo toto téma vzbudit určitý zájem i u dítěte jako Greta a rodiče jí zřejmě v tomto podporovali. Není dle mého soudu nutné uvažovat hned o tom, že právě rodiče „rafinovaně“ svou dceru nainfikovali proto, aby se proslavila. Nicméně, například cesta Thunbergové do USA po oceánu byla poněkud teatrálním představením, na němž se rodiče zcela jistě podíleli.

Velkou roli v případu hraje ale i světová organizace, v níž mezi jejími vrcholnými představiteli o vlivu lidské civilizace na změnu klimatu nikdo nepochybuje. Panel IPPC při OSN ale i další mezinárodní organizace (meteorologové jako poslední příklad) vydávají pochmurné předpovědi o vývoji klimatu. Podle meteorologů se zrychlil vzestup hladiny světového oceánu na 5 mm za rok, což vede k řadě sarkastických poznámek čtenářů, kteří tuto informaci buď zlehčují, nebo zesměšňují. Faktem je, že v minulosti Země se bez vlivu průmyslové civilizace hladiny moří měnily o desítky metrů. Výzvy ke konkrétním krokům, které rovněž zazněly na fóru OSN, jsou doprovázeny tezemi o tom, že bychom měli změnit své chování naprosto od základu. Nelétat letadly, nejíst maso, doprava by měla být zcela bez spalovacích motorů, snížit teplotu vytápěných budov, neposílat výrobky či produkty přes oceány (velká uhlíková stopa!) atd. To vše má své konkrétní dopady na myšlení lidí, roste počet lidí, kteří nechtějí mít děti, aby „ochránili klima“, a jsou už případy, kdy si lidé dobrovolně sáhli na vlastní život z důvodu „ukončení své uhlíkové stopy“.

Porovnejme tato fakta s tím, co Thunbergová prohlásila ve svém vystoupení v OSN.

„Vašimi prázdnými slovy jste mi ukradli moje sny a moje dětství. A přesto jsem jednou z těch šťastnějších. Lidé trpí a umírají. Pokud nás necháte na holičkách, naše generace vám to nikdy neodpustí,“ prohlásila Thunbergová. „Jsme uprostřed rozpadu klimatu a vy mluvíte jen o penězích a pohádkách o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete sem přijít a říkat, že děláte dost, když potřebná politika ani řešení stále nejsou v dohledu,“ pokračovala. „Dnes se tu nedozvíme žádné řešení ani plány. Protože skutečná čísla jsou příliš nepříjemná. A vy stále nejste dost zralí, abyste to řekli tak, jak to skutečně je,“ dodala.

S názory o „rozpadu klimatu“ již Thunbergovou předběhli jiní ekologičtí aktivisté dříve. Bylo by proto velkou chybou jednoduše tyto názory přičíst stavu této dívky. Říká – opakuje – jen to, co vyslovují jiní a dokonce klimatologové.

Problém je samozřejmě zřejmý. I kdyby se podařilo na celém světě dohodnout okamžitý odklon od spalování fosilních paliv (jakkoliv je to dle mého soudu čirá utopie), klima by se vyvíjelo dál tak, jak v minulosti. Pokud by ale byly státy, které by se skutečně rozhodly odejít zcela od fosilních paliv a byly tu jiné, které by tak neučinily, mohly by se spory o klima stát nebezpečím pro světový řád. Lidé už v minulosti vedly války z řady příčin. Konflikty kvůli tomu, že někdo plní a někdo neplní opatření proti klimatickým změnám, by tak nebyly zdaleka nemožné.

Na půdě OSN už hovořilo mnoho řečníků. U řady z nich byla jejich „nemocí“ ideologie, kterou prosazovali. Považuji ale za velmi alarmující, když se kvůli vojenské akci bombardování největšího producenta ropy na světě ani nesejde Rada bezpečnosti, zatímco bývalí či současní politici se předhánějí v tom, aby je média uviděla na setkání s Thunbergovou. Vytváří se tak naprosto falešný dojem, že bombardování ropných nalezišť je mnohem menší problém než nutnost rázně skoncovat s klimatickými změnami. Skoro by se chtělo říci, že vyřazení ropných nalezišť z činnosti vlastně „pomáhá“ ochraně klimatu! OSN proto trpí zřejmě mnohem vážnější nemocí než Greta Thunbergová, a tou je celková paralýza při řešení akutních světových záležitostí. Záchrana klimatu je pak natolik silný zástupný problém, že na „běžnou“ agendu nezbývá čas.