Bič na kuřáky? Nebetyčná buzerace hospodských! Co třeba cukr? A hluk na diskotékách?

Problém protikuřáckého zákona tkví v jeho principu. A tím bych mohl skončit. Ten, kdo to nechápe, jakkoliv se jistě vydává za největšího z demokratů, za bojovníka proti komunismu, socialismu, ruským hackerům a všemu možnému, je podle mého naprostý idiot.

Jsem od svých sedmadvaceti kuřák. Nemám problém nekouřit v nekuřáckém podniku, domnívám se, že stejně jako převážná většina kuřáků – naopak v zásadě jsem rád, že nesmrdím jak popelník a že nevykouřím krabičku. A když nechci do nekuřáckého, tak tam zkrátka nejdu. Svobodná volba, ty vole, ne? Respektuji pravidla vlastníka. Ale právě tady jde o princip. O svobodu rozhodnutí vlastníka ve svém vlastním podniku.

V době tisíce plus jedné (noci) a nekuřáckých podniků na každém rohu se najdou tací, kteří jsou mučením a psychickým terorem nuceni navštěvovat zahulené podniky čtvrté cenové a kazit si zdraví. A tak tito, zcela jistě největší demokraté na zeměkouli, jak o sobě jistě smýšlejí, tleskají zákazu kouření v restauracích, hospodách… Jakkoliv se jedná o další sprostý zásah státu do soukromí podnikatele.

Ve své socialistické zamindrákované slepotě si totiž asi neuvědomili, že teď možná budou chodníky posety houštím nedopalků, pod okny nájemníků blízko restaurací bude rušno a kuřno, že na vesnicích a menších městech se na to hospodští třeba vyprdnou – neb k nim nikdo jiný než štamgasti na karty, pivo a cígo nechodí.

A co až vám zakáží cukr? Mně třeba vadí, když jedu v tramvaji, v metru, ve vlaku nebo v letadle vedle plnoštíhlého jinocha/jinošky, která se láduje jedovatým cukrem od nevidím do nevidím a pak mě svým objemem a pachem obtěžuje. S geny běžte do kša – kola loka, dortíčky, trubičky… To je ok, když jde o naše zdraví? Nebo hluk na diskotékách a koncertech! Vypnout! Však mi to likviduje bubínky, když si tam jdu jen v klidu přečíst knihu o genderových studiích nebo panevropském míšení ras a prospěšnosti multikulturalismu!