Bojujte za mír, nejezte nutelu!

Nejezte nutelu! Káže Ségolène Royalová, francouzská ministryně životního prostředí. Bývalá družka Francoise Hollandea dostala „za zásluhy“ ministerstvo. Zviditelnit se musí sama. Bývalé přátelství s Hollandem se v současné době moc necení.

Uvědomělí francouzští soudruzi občané mají šetřit životní prostředí tím, že nebudou jíst nutelu, protože ta se vyrábí z palmového oleje. Aby bylo oleje dost, musí se prý kácet deštné pralesy všude, kolem dokola celého světa a vysazovat palmové monokultury.

Jako íránsko-šíitští strážci morálky předepisují svým poddaným, tak i evropští zelení a jiní strážci přírody, morálky, korektnosti, předepisují lidem Unie, jak smějí mluvit, co psát, jíst, pít a myslet. Kdo se tomuto diktátu nepodrobí, bývá označen za netolerantního ignoranta, pravicového radikála a populistu. Pomalu, ze záhrobí, na nás vystrkuje rohy stará známá komunistická nadávka „reakcionář“: Filip, Ransdorf, Patočka a Bursík pozdravují.

Hájům olejových palem musí ustupovat deštný prales, stěžují si Greenpeace, tato novodobá svatá církev všech světa spasitelů. Tito zachránci vesmíru a okolí si stěžují, že rostlinný olej je v Německu ve stále větší míře přimícháván do motorové nafty. Nejen v Německu. U nás sice zatím nekácíme šumavský prales a nevysazujeme olejové palmy, zato ale osíváme, k velké radosti pana Babiše, každou mez řepkou. Tím se zvyšuje počet pracovních příležitostí, hlásá transparent na jeho fabrice v Lovosicích. Dříve to bylo „Buduj vlast, posílíš mír“, dnes „Každá snítka řepky, rána zločinnému oxidu uhličitému“.

Radiožurnál přinesl reportáž Jana Šmída o akci proti nutele. Ségolène Royalová se snaží vychovávat své Francouze. Byla by to zajímavá zpráva, kdyby k tomu náš šiřitel zelené osvěty připojil vysvětlující dodatek o tom, kolik se palmového oleje spotřebuje na výrobu nutely a kolik se ho přímíchá do motorové nafty. Že by pan Šmíd byl také politický korektník?

Komu by snad bylo té zelenosti málo, rád mu pošlu obrázek, vydaný v této souvislosti jakousi „picture alliance“, kde na vykácené pláni stojí chlapeček v krásných bílých kecičkách, opírá se o pařez a kouká přes padlé a zlámané stromy do dáli. Jako by vyhlížel k novým obzorům, do budoucnosti, kdy všichni budeme bojovat za přírodu krásnější. V dávných dobách podobným obrázkům, tenkrát to bylo z prostředí fabrik a dolů, doba postindustriální nebyla ještě ani vymyšlena, říkali naši profesoři na strojárně socialistická pornografie. Tak ne abyste jedli nutelu.

Jindřich Plzák

Zdroj