BRUSEL: Přinese Draghiho zpráva změnu?

Roční práce bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho popisuje, co dělá EU špatně. Popisuje všechno a nabízí správné recepty na nápravu?

První, co je na kritické Draghiho zprávě (zde a zde) pozoruhodné a zároveň to ukazuje rozsah problémů, do kterých bruselská garnitura členské státy EU zatáhla, je již samotný termín jejího zveřejnění. Měla totiž spatřit světlo světa v červnu. Tedy v měsíci, kdy probíhaly volby do Evropského parlamentu. To znamená, že její zjištění by již nestihla ovlivnit rozhodování voličů. Záměr? Bezpochyby. Že totiž zpráva nemůže být pochvalná, bylo jasnému, kdo alespoň trochu sleduje dění v prostoru unie.

Což je stejný scénář, jaký uplatňuje bruselský aparát již dlouhodobě při předkládání dopadových studií. Ty poslancům dodává buď pozdě, nebo se jimi vůbec neobtěžuje. I v případě, že dopadovou studii komise nechá zpracovat, je i podle řady českých europoslanců její kvalita, diplomaticky řečeno, pochybná.

Leč nedosti na tom. Zpráva vyšla až v září. Vysvětlení, že je důvodem to, aby si staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenmohla domluvit složení Evropské komise podle svých zájmů a ne podle toho, co je potřeba, se přímo nabízí. Aby ještě nyní zpráva zapříčinila nějaké změny ve složení EK a v jejích prioritách, je prakticky iluzorní. Vše již je přeci domluveno…

Měla by však zpráva potenciál přivodit nějakou změnu, i kdyby s ni Draghi přišel tak, jak měl? Voliči by se s ní nestihli seznámit tak, jako tak. Ale europoslanci a vlády lenských států už by na to čas měli. Jak by asi reagovali, kdyby si přečetliDraghiho návrhy řešení. Lze je totiž shrnout pod heslo „více EU“. Tedy toho, co EU do současného stavu přivedlo. Protože ideje jsou jedna věc, ale bruselská realita je něco úplně jiného. Pro konkrétní představu stačí připomenout dva návrhy bývalého šéfa ECB. Pokračování v tažení za „klimatickými cíli“ a společné zadlužování. To podle něj vyžadují investice, jež mají být nezbytné pro zachování růstu členských států. Ty dvě oblasti jsou přitom propojeny víc, než se na první pohled zdá.

„EU se zavázala vynaložit na opatření v oblasti klimatu alespoň 30 % celkového rozpočtu EU na období 2021–2027, což je zhruba 87 miliard EUR ročně. To je méně než 10 % celkových investic potřebných k dosažení cílů pro rok 2030, které se odhadují na přibližně 1 bilion EUR ročně. Očekává se, že zbývající investice budou pocházet z vnitrostátních a soukromých zdrojů,“ uvádí zpráva Evropského účetního dvora z června minulého roku (zde). Takže bilion eur ročně na „zelenou tranzici“. A Mario Draghi nyní navrhuje dalších 750 – 800 miliard eur ročně na „nezbytné investice.“ Také do roku 2030. Rovnou přitom vyzývá k dalšímu společnému zadlužení států v unii. Přitom už část unijních peněz, jež dotují zelenou přestavbu, pochází ze společného dluhu. A těch chybějících 90 procent, jež mají dodat státy a firmy, bude zhusta pocházet z dluhů také.

Takže čili místo snižování dluhů, jejich další růst. Půjčovat si přitom mají ti, kteří již mají dluhů tolik, že nikdo neví, kdy a jak je budou schopni splatit. Převedeno do běžného života, jde o ukázku čisté finanční negramotnosti. Té negramotnosti, proti níž brojí i česká vláda.

O tom, proč je nutné pokračovat v bezprecedentně drahé dekarbonizaci a všech těch „klimatických“ opatřeních, nepadlo ani slovo. Přitom jen z prostého pohledu na světové emitenty skleníkových plynů je evidentní, že unijní snahy na jejich stále rostoucím množství nic nezmění. Takže nakonec asi nemůže být překvapením, že pan Draghi nenavrhuje zrušení či významné odložení bruselských zelených plánů. Možná proto, že by si pak členské státy unie půjčovaly jen na to, co má smysl. A ne na to, aby z velké závislosti na Rusku přešly do úplné závislosti na Číně. Protože celý Green Deal není ničím jiným.

Draghiho zpráva je ke stažení zde.

Zdroj