Bude na co vzpomínat
Uveřejněno dne 8 srpna 2011 000 11:03
– vlastními těly bránili nemocné stromy…
Když přijde řeč na minulost, ženy nejčastěji vzpomínají na první zoubky a první krůčky svých potomků, zatímco chlapi se povětšinou chlubí vlastními hrdinskými kousky…
Na dědečka – legionáře si už moc nepamatuju, ale zbylo mi po něm několik fotek, kde pózuje v uniformě, s hrudí plnou medailí a vyznamenání, takže mi někdy připomíná staré sovětské generály…
Určitě největším historickým zážitkem mého otce byla mobilizace. Spolu s ostatními se hodlal postavit Hitlerovi, přestože dobře věděl, jak nepatrné jsou jejich šance…
Já zase asi vůbec nejčastěji vyprávím o osmašedesátém, jak to bylo u Rozhlasu, jak jsem s dalšími výrostky před Štefanikovejma kasárnama požadoval, aby nám vydali samopaly, protipancéřové granáty, abychom se mohli okupantům bránit…
Dnes se asi vůbec nejvíc vzpomíná na Listopad 89 – mnozí lidé jsou pořád ještě sklálopevně přesvědčeni, jakéže to bylo hrdinství, pět minut po dvanácté, cinkat klíči na náměstích …
Bude však patrně ještě hůř! Už to živě vidím – jestli se toho dožiju – za pár let budu zřejmě nucen poslouchat hrdinské zkazky o tom, jak pár dnešních rošťáků hrdině, před vykácením bránilo stromy napadené kůrovcem…
Ano, milé děti, tak přesně tomuhle se říká devalvace…