Bude soud kvůli klimatu. A co soud kvůli lidem?

Česko světové emise oxidu uhličitého nespasí, ani kdyby se přetrhlo. Včetně dopravy jich tady vzniká 0,3 procenta. Avizované žaloby českých zelených aktivistů kvůli údajně pomalému odklonu republiky od uhlí tedy nemají racionální jádro. To mají jen v případě, že chtějí šikanovat a terorizovat. Šikanovat vládu a v důsledku terorizovat lidi. A stát, samozřejmě. Protože o nic jiného nejde.

Lidé, kteří se soustředili kolem „klimatické žaloby“ na český stát, jsou možná idealisté. Někteří. Snad. Každopádně nikdo z nich nebere ohled na situaci, která v Česku již rok panuje. Ukazuje to, jak jsou na tom se svou sociální inteligencí. Ostatně s inteligencí vůbec. Neboť, přemýšleli někdy ti lidé o tom, co vlastně po Česku chtějí? Kdyby totiž vyhráli soud, znamenalo by to prý pro republiku – mimo jiné – „svůj závazek dle Pařížské dohody upravil způsobem, který zamezí nebezpečné změně klimatu“. Jenže Česko nemůže zamezit bezpečné, ani nebezpečné změně klimatu. Oxidu uhličitého z globálního pohledu produkuje málo, a páky na to, jak donutit Čínu a další asijské země, aby své emise rychle omezily, nemá. Nemá je ani na to, aby tyto země donutila k tomu, aby emise omezily pomalu. Celá ta žaloba je pitomost první třídy. Chtělo by se říct.

Jenže nejvyšší evropské soudy v otázce „klimatu“ již rozhodují ideologicky. Proč by v tomto případě, který má potenciál, aby se soudci zapsali do análů justice jako průkopníci zelené linie „spravedlnosti“ měli rozhodovat jinak? Česko navíc patří k členům EU, kteří zastávají konzervativní hodnoty. Nechce otevřít zemi nelegální migraci z kulturně diametrálně odlišných oblastí. Chce stavět jádro. Nechce podepsat genderistickou Istanbulskou úmluvu. Nechce honem zakázat uhlí. Podobně se chová Maďarsko a Polsko a evropským „liberálům“ se otevírá kudla v kapse. Ze tří jmenovaných zemí je Česko, kvůli morálním vlastnostem svého premiéra, nejslabším článkem. Když už se v Česku našlo přes 200 zelených následovníků stovky dělníků z Pragovky, kteří podepsali v srpnu 1968 takzvaný Zvací dopis, jímž se zdůvodňovala invaze pěti socialistických armád do tehdejšího Československa, tak se to musí pořádně využít. Protože v EU budou i na energetiku jen ty schválené názory. Byť sebehloupější.

O žádný reálný dopad na světové množství emisí oxidu uhličitého totiž Zelené frontě nejde. Holt 0,3 procenta je málo i v porovnání s tím, že země EU produkují méně než 10 procent světových emisí tohoto plynu. Nejvíc ho v EU má na svědomí Německo (dvě procenta globálně), se kterým se však tahle aktivistická parta soudit nechce. Nebo jen nedostala takový úkol. Jde jen o precedent. O to, donutit stát postavit se na hlavu.

Již nynější kroky státu, podnikané ve jménu záchrany klimatu (který je ve skutečnosti lidmi v této podobě nezachranitelný), zatěžují naše budoucí generace nesmírnými dluhy. Náklady na opuštění uhlí se pohybují v řádech stovek miliard korun. Náklady na uhlíkovou neutralitu, Green Deal čili Zelený úděl, přesahují podle dosavadních odhadů 4,5 bilionu korun do roku 2050. Jaké budou skutečně, nikdo netuší. A žádný seriózní ekonom to ani nebude zkoušet hádat.

Jenže již nyní, tedy v březnu 2021, Česko dluží více než 2 000 000 000 000, čili více než dva biliony korun. A nikdo z českých politiků neví, jak tuhle částku splatit. Ale ti zelení – včetně pirátských – vědí, jak ji rychle o miliardy a biliony zvýšit. Jen nikomu neřeknou, co za to dostaneme. Protože by to nikdo nechtěl.

Drahou elektřinu, to v první řadě. Snížení konkurenceschopnosti, kvůli drahé elektřině, v řadě druhé. Pokles životní úrovně bude třetím důsledkem. Jestliže za poslední dva roky Česko prakticky zdvojnásobilo svůj dluh nasbíraný za předchozích asi 30 let, nyní se tempo ještě zvýší. Protože koronavirová pandemie zasáhla ekonomiku podobně jako válka. A výdaje s ní spojené ještě zdaleka nejsou na konci.

Strany Zelené fronty přitom, místo toho, aby s ekologistickými výdaji odpovědně posečkaly, naopak šlapou na plyn. Aby náhodou většinu vlád v evropských zemích nenapadlo, že nejdřív musí vyřešit covid a jeho dopady. A teprve pak nějaké klima. Tyhle strany vycházejí z ověřené skutečnosti. Čím hůř je, tím snadněji vznikají revoluce, které je snadné ukrást pro sebe. Příkladů jest v historii nepočítaně: Velká francouzská, Velká říjnová, Vítězný únor, Listopad 89, Arabské jaro… „Když dějiny tvoří se, pro hlavy na míse, nemá se lkát,“ zpíval Karel Kryl v písni o Salomé. A právě tak to vidí politici, kteří chtějí Green Deal. Jim je jedno, že za 15 let budete v zimě topit jen na 15 stupňů, protože na víc nebudete mít peníze. Oni budou žít svůj Zelený úděl. A tomu nesmí stát nic v cestě. Ani dluhy našich dětí a vnoučat.

To, co se za posledních 30 let v Česku stalo v oblasti ekologie, je fantastické. Ale to co chce Zelená fronta, to je fantasmagorie. Což je to, co musíme dostat k nezávislému soudu. Protože určení hranice mezi tím, co má s klimatem smysl a co je nesmysl, je to, co současné Evropě chybí. Jen to určení musí udělat nezávislý soud na základě všech dostupných informací. Ne jen těch z IPCC.

Je však otázka, zda toho jsou soudy na území členských států EU schopné. Musíme to zkusit. Je mezi čtenáři advokát, který by se toho ujal?

Protože klima se bude měnit bez ohledu na to, co bude dělat Česká republika. Ale klima pro život v Česku se bude rychle měnit podle toho, kolik bude republika dlužit, jaké v ní budou podmínky k podnikání i k životu. Kolik bude stát elektřina, kolik bude stát teplo. A kolik si toho necháme líbit.