Čeho se, proboha, bojí?

V NP vyšel 31. března 2017 článek Stromy mluví za vše Jakuba Málka, čerstvého lesnického bakaláře z ČZU v Praze. Jako jiné články tohoto typu, i tento je poněkud nekonzistentní a již standardně podhazuje nepravý problém, a to co prý si počít se silnými vichřicemi a především s náporem tzv. kůrovce, a hned uvádí i řešení: smrkové lesy na Šumavě jsou přirozené, a tedy jejich kalamitní zničení kůrovcem je jaké přirozené a není ničím mimořádným.

Pro „zvědečtění“ argumentace odkazuje na jiný článek Konec sporům: Stromy promluvily. Na Šumavě jsou přirozené lesy, od Vojtěcha Čady, pedagoga a vědce tamtéž. Přesně ve stylu „věřte našim argumentům, nenechte se zmást fakty“.

S články tohoto typu nelze vést seriózní diskusi, ostatně k tomu ani nejsou zamýšleny: lokálně platná zjištění nebo fakta používají jako paušální argumenty, spojují nesourodé entity, ukazují pouze jednu stránku komplexní mnohostranné skutečnosti, účelově zjednodušují, uvádějí polopravdy, překrucují… Je marné opakovat již mnohokrát uvedené a trvale ignorované argumenty, a proto k oběma článkům jen heslovitě: Na Šumavě skutečně zbytky přirozených lesů byly, od nezodpovědného vyhlášení NPŠ vládou Petra Pitharta v r. 1991 jich však většina již vzala za své; zbytek Šumavy tvořily hospodářské lesy, většinou silně pozměněné oproti lesům přírodním nebo i jen lesům přirozeným. Články uvádějí, že přirozené čisté smrčiny jsou nad 1150 m nad mořem – i nepozornému čtenáři nemohlo uniknout, že značná část zničených lesů je i pod touto nadmořskou výškou. Články dále tvrdí, že o přirozených smrčinách Šumavy se tvrdilo, že jsou vysázené – to je nepřípustná paušalizace, tedy prostě lež. Dále se uvádí, že vědci z ČZÚ v Praze zjistili, že z letokruhů lze leccos zjistit! No skvělé! Teď už to jen dát do správných (nikoli „těch správných“) historických souvislostí vývoje lesů, tedy nikoli jen do souvislostí s historickým vývojem počasí, a správně to interpretovat.

Před VLSR (Velká listopadová sametová revoluce; listopadová proto, že byla v listopadu, a nikoli v říjnu, jak by někoho mohlo zmást) starobolševici neustále lidi masírovali svou propagandou, protože pořád museli přesvědčovat, že jen jejich pravda je ta správná. Nyní ale mladobolševici (mezi komunisty je jich nejméně, pokud vůbec) přece mají moc pevně v rukou a nikoho fakticky přesvědčovat nemusí: mají Čertvíčí televizi a další média, do nichž se nic nežádoucího prostě nedostane; žádné protiargumenty oficiálně nejsou: staří vědci odcházejí, ti mladší by měli existenční problémy (viz např. vystoupení náměstka MŽP Ing. Vladimíra Dolejského, Ph.D., vůči jednomu z oponentů tzv. bezzásahového režimu na veřejném slyšení v senátu 21.04.2016), a ti nejmladší snad ani neví, že může být i jiná pravda než jen ta „správná“. Volby jsou svobodné a statistika je neúprosná, takže jim nehrozí, že budou nahrazeni; slova se již bát nemusí, jako se báli starobolševici, protože je svoboda slova: „žvaňte si, co chcete, děláme si, co chceme“ (je to levnější a efektivnější než represe).

Novela zákona 114/1992 Sb. údajně o ochraně ŽP byla prosazena. Tak proč jejich ekologistická sekce stále vede svou masivní demagogickou lživou propagandu? Že by si stále nebyli jisti? Že by snad v parlamentu neměli drtivou většinu (jak se vždy psalo)? Že by snad poslanci při hlasování o prezidentově vetu hlasovali ve smyslu ústavy, tedy „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ (§22, odst. 3) a „v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy“ (§26)? Že by přece jen…?

Zdroj