Čermák: Žijeme v Kocourkov-landu – řepka, letní čas, sirény…
Uveřejněno dne 10 května 2018 000 10:23
V médiích, která o sobě tvrdí, že nás pravdivě informují o tom, co se děje kolem nás jsou informace od novinářů (nezdá se, že by si to nějak ověřovali u skutečných odborníků schopných vysvětlit, co se ve vzduchu děje), tvrdí jednou něco o super-jemném saharském písku, který sem přinesly větry zdaleka, možná až od polárního kruhu, jednou že došlo k souběhu vyprášení pylu (či nějak tak) ze smrků a borovic.
Možná by se tomu dalo i uvěřit, ale nějak nelze přehlédnout žluté širé lány kvetoucí řepky v celé republice, z kterých přímo práší, což nám dávají ostatně všechna ta pole v podobě nepřehlédnutelné „vůně“ znát. Lidé tomu někdy říkají babišoviny. Čistě laicky uvažováno je těžké pochybovat – i bez odborníků na cokoliv – o tom, že za těmi problémy s enormním množstvím žlutého prachu v ovzduší nejsou porosty této rostliny.. A hlavně zisky těch, kteří tento olej přidávají do paliva pro spalovací motory.
Květy řepky sice poskytují včelám pastvu (ale med z toho není moc dobrý, a lze pochybovat že i zdravý), ale lesní zvěř má prý se svým krmením na těchto polích údajně nesmírné potíže (oslepnutí, ztráta orientace atd. atd.). Člověk se proto nemůže nezeptat: je to opravdu nutné? Je nezbytné tuto monokulturu preferovat na úkor jiných rostlin, včetně obilí?
Ze všeho nejvíc našince asi uráží fakt, že si někdo (kdo asi?) myslí, že jsme tak blbí, a že si klidně necháme pro zisky oligarchů namluvit, že ten žlutý prášek zavinila vlastně příroda, protože neprší a neprší. Déšť by to přece mohl klidně smýt. Samozřejmě nám je líto i těch, kteří v blízkosti širých žlutých rodných lánů žijí a musí vdechovat nepříjemnou, hodně nasládlou vůni (nebo spíše pach) z těch polí, před kterou nelze nikam utéct. Proč se ale neozvou? Nechtějí se bouřit, tak jim to tedy patří.
Nejvíce rozčiluje – asi nejen mne – to, že z nás někdo dělá prostřednictvím nastrčených úplatných žurnalistů blby, když pouští do médií fejky – neboli sprosté lži – že to zavinily smrky a borovice. Žijeme tady už dost dlouho, ale nikdy nic takového zde nebylo. Dříve navíc nebyly ani ty žluté lány. A to těch jehličňanů tady za mého mládí rostlo mnohem víc. Lze pochybovat, že něco podobného se v takovém rozsahu děje i v okolních zemích. Jisti si tím ale nejsme, protože tam nežijeme a ani se tam kvůli tomu nejezdíme na to dívat. Je ale možné, že i oni tam mají stejně bezohledné velkopodnikatele, pro něž zisk z produkce řepky je to hlavní, jako je třeba pro zdejšího premiéra vlády v demisi.
Lze se jen zeptat, proč zdejší socdemáci si nedali do svých požadavků spoluvládnutí i takovou pitomost, která tady ale mnoha lidem ztěžuje život, jako výrazné omezení pěstování řepky olejné, či třeba zákaz změny letního času, když se ví, že je to hovadina, která ničemu rozumnému nepomáhá, ale mnoho z nás to obtěžuje.
Možná by už stálo za to se zamyslet, kolik takových, vyložené úzce sobeckých zájmů tady dokáže někdo prosazovat na úkor výrazné většiny obyvatelstva. Třeba tu hloupost s věčným zkoušením sirén v poledne, které se opakuje každých pár týdnů, aniž někdo tuší, k čemu to je dobré. Tušíme, že je to asi výhodné pro výrobce a opraváře těchto zbytečných reliktů studené války, ale když jde skutečně do tuhého, jako při povodních v r.2002 tak je jasné, že by nás magistrát a jeho šéfové klidně nechali utopit jako koťata. Pokaždé, když tyto sirény slyšíme, si lze také říct: proč? Proč soudruzi a za co?
Stejně tak nejde třeba na rozum, proč se třeba v blízkosti obchodního domu Krakov na sídlišti Bohnice, už od zimy rejpe v zemi neobyčejné množství různých bagrů a jiných strojů. Snad tam nebudují nějaký nový atomový kryt proti korejským raketám? Těch pár umělých kopečků – to přece nemůže být ten důvod? Nejspíše někdo potřeboval zajímavou finanční zakázku, aby vytvořil něco, co nikdo nechce a nepotřebuje. Nejspíše aby dokázal tvrzení o tom, že i myši dokážou porodit horu. Navíc nevkusně. Možná to ale souvisí s tím, že lidé na radnici, kteří to zorganizovali, nejspíše tuší, že brzo budou volby a že už dlouho nedostanou příležitost se přiživit na státních zakázkách. Ale otázka zůstává : proč proboha zadali svým firmám něco tak nesmyslného?