Černé mraky nad solárním rájem
Uveřejněno dne 3 dubna 2012 000 9:56
Problémy se solárním boomem nejsou jen v České republice. V prosinci 2011 bylo v Německu připojeno do sítě 3000 MW nových fotovoltaických elektráren.
Německo je země obnovitelným zdrojům zaslíbená, ovšem vánoční dáreček ve formě fotovoltaických elektráren o instalovaném výkonu třech temelínských bloků přinutil spolkovou vládu šlápnout ostře na brzdu. Momentálně se v legislativních kuloárech dolaďují podrobnosti novely zákona o obnovitelných zdrojích energie, která by v budoucnu měla zcela vyřadit ze hry o státní podporu „solární barony“ plánující velké solární parky s instalovaným výkonem vyšším než 10 MW.
Předpokládám, že s poměrně nedávnou českou zkušeností nemusím čtenářům zdůrazňovat, že šílený prosincový „Solarsturm“ byl vyvolán snížením finanční podpory výroby elektřiny z fotovoltaiky od 1. ledna 2012 o citelných 15%. V roce 2011 byly instalovány nové fotovoltaické zdroje se souhrnným výkonem 7 500 MW, přičemž celkový instalovaný výkon v současné době již přesáhl 20 000 MW.
Poněkud „východně laděný“ průběh připojování fotovoltaických elektráren v prosinci 2011 zaujal i německý tisk, který začíná klást otázky, hledá odpovědi a souvislosti, a alespoň občas vystupuje z kontinuálního toku zelenkavé propagandy o „energetické revoluci“. Jedním z projevů tohoto řekněme méně revolučního a více střízlivějšího či technicistního informačního trendu byl i článek v magazínu Der Spiegel č. 3/2012, v kterém se autor Alexander Neubacher poměrně podrobně věnuje problematice fotovoltaiky v Německu. Z odkazovaného textu jsem vybral několik zajímavých čísel a připojil k nim svoje osobní komentáře.
Výroba elektřiny z FVE v roce 2011 dosáhla podílu 3% na celkové výrobě. Na první pohled to vypadá, že zdroj s takto zanedbatelnou výrobou nestojí vůbec za pozornost, ovšem opak je pravdou. Při posuzování nikoliv z hlediska množství vyrobené elektřiny, nýbrž z hlediska nákladů, se z pískajícího komára náhle stane Godzilla. Podle údajů ekonomického institutu RWI doposud nalil německý stát do subvencování výroby fotovoltaické elektřiny více než 100 miliard eur. V roce 2011 byly na stávající zdroje vyplaceny podpory ve výši 8 miliard eur. A nové zdroje připojené k síti v roce 2011 přijdou daňové poplatníky v následujících 20 letech na dalších 18 miliard eur. K tomuto jednu osobní poznámku: při velmi hrubém odhadu v rámci víkendového blogu by bylo možné za doposud utopených 100 miliard eur vybudovat např. 20 nových jaderných bloků o výkonu 1200-1600 MW nebo 120-150 plynových bloků o výkonu 500-800 MW, které by se na výrobě elektřiny podílely nikoliv v řádu tří procent, nýbrž v řádu více desítek procent.
Z pohledu dlouhé fronty čekatelů na státní podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE) představuje fotovoltaika poněkud „protekční technologii“, odčerpává totiž 56% subvencí, ovšem vyrábí pouze 21% „zelené“ elektřiny. Provozovatelé jiných segmentů OZE čím mál tím hlasitěji argumentují, že za stejnou jednotkovou finanční podporu jsou elektrárny na biomasu schopny vyprodukovat trojnásobné množství elektřiny, větrné pětinásobek a vodní šestinásobek.
Paradoxně začínají být nespokojeni i profesionální „lovci uhlíku“, kteří od roku 2000 legislativně podporovali a lobbovali za přechod fotovoltaických technologií ze střech a zahrad domů do světa velké energetiky, s argumentací o zahájení přelomové cesty k „bezuhlíkové“ společnosti. Z jejich velmi komplikovaných ekonomických modelů začínají v poslední době vypadávat výsledky dokladující, že 1 tunu CO2 lze uspořit vynaložením 5 eur na izolaci střech budov, investicí 20 eur do plynové elektrárny nebo investicí 500 eur do fotovoltaiky.
Rovněž tak prorokovaný hospodářský zázrak založený na solární energetice a poháněný německým environmentálním know-how poněkud skomírá. Do výroby fotovoltaických panelů se ve velkém vložili čínští výrobci, kteří vzhledem k „specifickým místním podmínkám“ v oblasti mezd a ochrany životního prostředí válcují veškerou světovou konkurenci, samozřejmě včetně německé. Koncern Solarworld se potýká s vážnými hospodářskými problémy. Firmy Solon a Solar Millenium zkrachovaly, Schott Solar v Alzenau ukončila výrobu solárních modulů. A co víc, čínské firmy v posledních letech vyjadřují přání velmi razantně vstoupit i do výroby větrných elektráren, což je průmyslový sektor, v kterém jsou západoevropské firmy ještě schopny globálně soutěžit.
Část německých zákonodárců schopných odložit ideologické brýle se zelenými skly začíná být vážně znepokojena především ekonomickými náklady, které doposud byly (a na základě platné legislativy ještě dvě desetiletí budou) spojeny s fotovoltaikou. Německý systém podpory výroby elektřiny z OZE umožňující pružnější reakci na podmínky energetického trhu je v České republice často kladen za vzor, ovšem je zřejmé, že ani ten není schopen vydržet stávající finanční zátěž a musí být výrazně modifikován, aby byl i nadále ekonomicky udržitelný. Avizovaná novela zákona o obnovitelných zdrojích energie má vstoupit v platnost od 1. dubna 2012.