Cesta do pravěku
Uveřejněno dne 17 června 2021 000 11:13Když jsem v roce 1955 zhlédl premiéru jedinečného filmu Karla Zemana s názvem „Cesta do pravěku“, byl jsem okouzlen. Když v roce 2021 sleduji realitu technologického a ekonomického směřování Evropské unie, jsem rozezlen. Její záměry nás, na rozdíl od filmu, zcela reálně směrují zpět do „poněkud vyspělejšího pravěku“.
„Třeme-li ebonitovou tyč liščím ohonem, vzniká statická elektřina!“
Tuto větu zná prakticky každý, kdo má alespoň devítiletku. Ale jen opravdu málokdo si už dovede představit, jak neuvěřitelně složité je udržet národní energetickou soustavu plně funkční, provozuschopnou.
Nechci se zabývat technickými detaily, které již byly podrobně popsány v odbornějších článcích, ale praktickými důsledky současné energetické politiky Evropské unie.
„I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.“
„I řekla EU: Budiž světlo! Ale zůstala naprostá tma, protože energeticky propojenou Evropu právě postihl obří výpadek elektrické energie, nádherně česky řečeno „blackout“. Podobná situace není pravděpodobná, ale naprosto jistá. Jediné, co ještě přesně neznáme, je datum.
S časově a plošně nepříliš rozsáhlými a většinou jen lokálními výpadky elektrické energie se již každý z nás setkal, ale to se nedá ani náhodou srovnat s tím, co za hrůzu nás již v relativně blízké budoucnosti čeká. Již pouhé týdenní zastavení dodávek elektrické energie by s největší pravděpodobností vedlo k naprostému rozvratu současné, na technologiích a elektřině plně závislé společnosti.
Komu a čím by asi telefonovali ti současní blouzniví příznivci Zeleného údělu a podobných technicky šílených „projektů“? Co by asi nastalé situaci říkala „zelená magorka“ Greta Thunbergová, když by její mamince dokonale zplesnivěl celý obsah lednice i mrazáku?
Další očekávatelné tragické důsledky velkého energetického výpadku (VEV) v zemích Evropské unie již nebudu dále rozvíjet, protože už i při pouhém psaní této glosy pomalu propadám depresi.
Existují dva zásadní problémy. Ten hlavní představují politici – idioti –, kteří neznají, nebo záměrně naprosto ignorují přírodní zákony a prosazují nerealistické, do energetických pekel vedoucí projekty údajně chránící přírodu, ale směřující k destrukci lidské společnosti
Tím druhým jsou lidé – rovněž idioti –, kteří politickým idiotům věří natolik, že je nekriticky zvolí do takových funkcí, kde budou moci skutečně dovést evropskou společnost ke světlé, omlouvám se, v tomto případě tmavé budoucnosti.
Ještě s tím lze něco udělat. Budou volby. Končím s klasikem, Vítězslavem Nezvalem: „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou.“ A dá-li Bůh, příroda a volby tak snad ještě mnohokrát bude.