Chceme elektřinu a teplo, co na to Brusel?
Uveřejněno dne 11 ledna 2023 000 10:13
To jsou slova vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost.
Tím je Václav Bartuška. Jeden z mála lidí, který roky varuje před tím, že se energetika podceňuje, všichni řeší jen snižování emisí, Green Deal apod., ale zapomíná se na to, že pokud nebudeme mít elektřinu a teplo, a to za ceny, které si budeme moci dovolit, vypukne doslova katastrofa.
Nepochybuju o tom, že kdyby Putin neutáhl kohouty s plynem a následně nezaútočil na Ukrajinu, jelo by se dál ve stejných „pohodových zelených kolejích“. Nyní jsme ale v situaci, kdy doslova hasíme požár. Podle Bartušky si to už vlády uvědomily a začaly se chovat pragmaticky. Odkládá se konec uhlí, které mělo být odstaveno, i když za něj stále není náhrada, otáčí se i postoj řady zemí k jádru.
Všechno to doprovázejí občas až fascinující věty politiků. Německý ministr dopravy třeba nedávno pronesl: „Potřebujeme expertní odpověď na otázku, jak můžeme zajistit stabilní a cenově dostupné dodávky energie a současně dosáhnout cílů v ochraně klimatu.“ V té větě je úplně všechno, zejména, když Němci už svoji Energiewende jedou asi dvanáct let, utratili za ni stovky miliard eur a dostali sebe, ale bohužel i nás do současné katastrofální situace. Proč si tuhle logickou větu neřekli, než s tím začali? Obávám se, že odpověď zní: Protože by se ukázalo, že spousta zelených slibů je falešných a řada lidí by se nemohla napakovat.
Další skvělé věty zaznívají třeba v Británii, která se již skutečně reálně bojí, že dojde k blackoutům. Horečně tam proto nahodili už zavřené uhelné elektrárny a snaží se udržet v chodu jaderné a postavit nové. A najednou se tam v médiích dočtete zajímavé věci: V zimě 2024 přijdeme o všechny uhelné elektrárny a mohli bychom přijít také o dvě jaderné elektrárny, takže přijdeme zhruba o stejné množství energie, jaké máme v současné době v rezervní kapacitě. V podstatě ji nahradíme větrem – a to je nahrazení snadno dispečersky řízené výroby přerušovanou výrobou.“
To je najednou překvapení, že jsou obnovitelné zdroje závislé na počasí. Mimochodem si všimněte, že v Británii už nepoužívají pojem obnovitelné, ale přerušované. Ono totiž nefouká pořád, stejně jako pořád nesvítí slunce.
Zdá se tedy, že vlády snad, i když doslova v hodině dvanácté, tahají za záchranné brzdy. Jenže co na to Brusel? Bojím se, bojím, že tam se ještě pořád tančí zelený valčíček. Na konci loňského roku přišel Brusel s tím, že je potřeba ještě víc snížit emise. Gratulujeme. Schválně, kolik Evropanů jim za to bude tleskat až jim přijdou složenky, nebo budou dokonce sedět doma při svíčkách.