Chtějí prý řešit klima, ale jádro jim nevoní
Uveřejněno dne 17 prosince 2022 000 11:59
Tereza Snopková, která je pracovnicí Centra pro klimatické právo a udržitelnost Ústavu státu a práva AV ČR sepsala na Ekolistu článek s titulkem „Samé jádro aneb na klimatický zákon stále čekáme“.
V něm si stěžuje, že „teze k podpoře klimatu“, na kterých pracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, jsou ve výsledku pouze „podporou jaderné energetiky zahalená do zdání širší podpory klimatické mitigace“.
Teze neznám, ale na takto formulované kritice by samo o sobě nebylo nic špatného. Nepochybně prakticky každý materiál, který vytvoří jakékoli ministerstvo, by měl být podroben zkoumání a kritice.
Problém je ale jinde. Tereza Snopková píše, že výsledkem zmíněného materiálu je „zklamání z nenaplněného očekávání, že Česká republika potvrdí v zákonné podobě, komplexně, otevřeně a závazně požadavky Pařížské dohody, stanoví si v tomto směru odpovídající cíle a tím jasně deklaruje své záměry a cíle v oblasti klimatické politiky“.
V první řadě mi přijde trochu zvláštní, že by se tímto mělo zabývat ministerstvo průmyslu. To by mělo především podporovat průmysl a obchod. Klima by mělo být tématem Ministerstva životního prostředí. Ale to jen tak na okraj.
Co mi vadí nejvíc je, že Tereza Snopková se sice zaklíná ochranou klimatu, ale ve skutečnosti je text obžalobou jádra a obhajobou obnovitelných zdrojů.
Symbolický je třeba tento odstavec: „Proti prosazování jádra však stojí kritici obávající se problémů nejen s radioaktivním odpadem, ale také potenciálním nedostatkem vody pro chlazení zařízení, s negativními dopady spojenými s těžbou uranové rudy nebo zadlužením státu. Zelený kruh v roce 2018 poukazoval na nutnost soustředit se primárně na decentralizované obnovitelné zdroje energie.“
Ať se na mě paní Snopková nezlobí, ale klimatu je zadlužení státu úplně ukradené. Když píše o problémech s radioaktivním odpadem či negativních dopadech těžby uranové rudy, tak taktně zamlčuje, že zatím nikdo neví, co se stane s miliardami solárních panelů či rotory větrníků, až každých zhruba 20 let doslouží a budou muset být vyměněné. A stejně tak si nejspíš jen náhodou nevzpomněla, že obnovitelné zdroje vyžadují těžbu nejrůznějších vzácných kovů, kterou ovládá z velké části Čína a fyzicky ji vykonávají často i děti v Africe apod.
Samozřejmě už vůbec jí nestálo za zmínku, že jaderná elektrárna může být v provozu zhruba 80 let a vyrábět ve dne i v noci, v létě i v zimě, zatímco obnovitelné zdroje jsou zkrátka závislé na počasí, slunečním svitu a roční době.
Statistiky jsou naprosto jasné a neúprosné. Právě v těchto dnech obnovitelné zdroje prakticky vůbec nevyrábějí. Dodávají úplně mizivé množství elektřiny. A proto jedou všechny uhelné a plynové elektrárny naplno, dokonce se otvírají i ty, které byly už zavřené. Evropští politici se plazí po kolenou někde v Kataru a objednávají plyn na další roky. Ten se bude vozit v mazutových tankerech. A tak to bude vždycky, pokud nebudeme stavět jádro. Protože i když postavíme spoustu obnovitelných zdrojů, solárů a větrníků, tak v zimě stejně vyrábět nebudou.
A co na to klima paní Snopková? Zajímá vás to vůbec?
Vtipný je závěr jejího textu, kde Tereza Snopková cituje slova Jiřího Koželouha z Hnutí Duha, že „tyto teze jsou – s prominutím – úlet“. Nevím, možná jsou. Ale článek Terezy Snopkové je minimálně z pohledu ochrany klimatu úlet rozhodně.