Cufír, šaltýr, grýn dýl, dřevěný bohatýr

Loď bláznů je alegorie, kterou jako trefný příměr použil Platón pro typ demokracie – lodi bez kapitána, kterou násilím ovládli nepříčetní lehkovážní pasažéři, fanaticky schopní zabít či omámit kohokoliv, kdo jim bude stát v cestě. Začneme u Uršuly vonderšén Leyenové, kapitánky u eurokormidla. Ponížena na návštěvě v Číně na úroveň hadru na Macronovy polobotky, vláčena postranními cestami, až litovala, že si zapomněla galoše, zatímco si Macron vykračoval po červeném koberci, po návratu vrátila úder soudruhu Si v projevu k europoslancům ve Štrasburku. Unijní blok by prý měl odstranit ekonomickou závislost na Číně. Zároveň je však Leyenová jedním z nejhlasitějších agitpropčíků Zeleného údělu, a instalace solárů byla v EU povýšena na úroveň zelených korunovačních klenotů. Jenže… přibližně 97 % solárních článků se dováží z Asie, zejména z Číny. Ekobohatýrovi tady lehce dřevění nohy, ale musíme věřit, že kvadratura kruhu bude v EU rozlousknuta dřív, než vyjde slunce.

Protože správná fanatická ideologie potřebuje zaklínadla, modlitbičky a zvláštní stav mysli k dosažení nirvány, byl nám předestřen jeden poměrně nový fetiš – a to vodík. Ale né jen tak obyčejný vodík, co se dá vyrobit i z fosilních paliv, ale zelený vodík, stvořený pouze z obnovitelných zdrojů. Kam jádro samozřejmě nepatří, to ví každý, kdo má za ušima, přesněji za fukušima. Jak tu nedávno podotkl kolega bloger Smutný, podle výpočtu profesora Františka Hrdličky z ČVUT potřebujete na výrobu 1 kWh z vodíku investici 3,9 kWh z jiného druhu elektřiny. Na toho profesůrka by měl nastoupit nějaký zelený jestřáb kontra Hrdlička. Peří by jen lítalo, protože nacpat energii z jiné energie do vodíku, to by byla přece účinnost parních strojů! Století páry zpět? My máme parní stroj, úžasné síly zdroj? I přečerpávací elektrárny mají ztráty vložené-vydané jen cca 20 %, stejně jako další mantra – baterie. Díky, díky za spásné vodíky. Proč asi zrovna vodík zvítězil v očích zelených dobromyslů? A mluví se hodně i o lithiu do baterií? Já je podezřívám, že prostě vzali Mendělejevovu tabulku prvků a vodík je tam jednička, lithium trojka. Dvojka v tabule – hélium – se samozřejmě využilo na vypouštění radostných balónků zelené budoucnosti. Vyhlížím berylium.

Zářným příkladem, jak EU plodí a my sklízíme, je zákaz používání i syntetického benzínu do aut po roce 2035. 14. února europarlament odmával, že ručník končí, ručník končí a po roce 2035 se už nevyrobí ani pojezdová zahradní sekačka na benzín, včetně syntetického. A stal se zázrak, hosana na výsostech! Zvedl se odpor a vlna protestů. Kdože to začal protestovat? No přece země, tvořící Evropskou unii. Tomu se sice obvykle říká občanská válka, ale nešť. S Německem v čele, Itálií, Polskem, Maďarskem a… na bujného oře revolty rychle naskočilo i Česko. I když právě za jejího předsednictví se poprava benzíňáků a nafťáků připravila. To nepřekvapí, současná česká vláda ve vztahu k EU zvolila taktiku symbiózy mšice a mravence. Znáte ten jev? Mravenci se o své mšice starají a hlídají je, protože pro ně představují kvalitní a stálý zdroj potravy (produkují medovici, kterou mravenec moc rád). A dokonce prý mravenci někdy hladí mšicím břicho, aby uvolnili více sladké tekutiny, a nosí je na oplátku na místa, kde mšice vyrobí medovice víc. Je to vzorná spolupráce, a i v tomto případě německý mravenec vynesl českou mšici na zádech do boje o syntetický, ekologický, prostě správný benzín. O němž ještě v únoru EU zbla netušila, jak správný je. Až se z toho ministr Kupka, hlazený na bříšku německým mravencem, v rozhovoru na TV Nova šťastně usmíval. Je pravda, že moderátoři Novy zle dotírali, takže musel (na téměř roboticky opakovanou otázku) přiznat, že litr synteťáku stojí 200 Kč. Ale máme prý přece 12 let na to, aby… aby co? Aby zlevnil na 198 korun? Je zajímavé, že média ten prazvláštní jev – slavné vítězství členských států Unie nad těmi samými členskými státy Unie – nijak nerozebírala. V psychiatrii se tomu říká sebepoškozování a je to prý varovný signál, že postižený trpí vážnou psychickou újmou. A taky to ukazuje na schizofrenii. Jak říkám – Loď bláznů.

Když Německo ústy kancléře Scholze oznámilo, že do německých firem naleje na podporu boje proti drahým energiím bezmála 5 biliónů (!) korun – a zase jako na potvoru za toho úžasného českého předsednictví EU. Abych byl spravedlivý, český premiér Fiala se přeci jen ozval. Nesmělým zakašláním, nikoli zdrcující kritikou, že takové rozhodnutí popírá veškerá pravidla Unie o hospodářské soutěži. Přitom, jen v Česku někdo žádal o dotaci, přilepšující jeho pozici na trhu, už mu eurokomisař seděl za krkem a bil ho po hlavě obuškem rovné soutěže. Ale Německo? Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kašlající kuřátko. Spíš dál už ani nepíplo. Protože základní pravidlo Unie je Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi). No jen zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, že by české podniky od vlády dostaly pětibilionový dárek. Jen pro představu, ne každý počítá doma v bilionech: těch 5 bilionů je téměř roční HDP Česka. Co by se asi stalo, kdyby vláda vrhla na domácí plac naše skoro celé roční hádépéčko? Máslo bychom do Německa vyváželi za takové dumpingové ceny, že by si s ním Němci mazali záda a rozpuštěným napouštěli bazény, protože, jak už kdysi zpíval Ivan Mládek, „plavci budou vláčnou kůži mít“. Země Evropské unie od září roku 2021 rozdělily podle think tanku Bruegel mezi firmy a spotřebitele už 16,1 bilionů korun, Německo z toho nasypalo firmám a spotřebitelům 6,4 biliónu korun. Německo v tabulce vyčnívá jak obr Koloděj mezi trpaslíky. To je roh hojnosti, o němž se ani bohyni Tyché nesnilo. A tak bych mohl pokračovat tak dlouho, až by blog nakynul do rozměru sebraných spisů Marxe a Engelse. Tak už raději končím.

Ale nekončí aktivity v EU. Europarlament schvaluje z balíčku Fit for 55 jak na běžícím pásu další a další předpisy, teď nově třeba reformu systému obchodování s emisními povolenkami, uhlíkové clo a Sociální fond pro klimatická opatření. Klima, klima, klima, ať nám není vedro ani zima. Ostatně Leyenová teď prohlásila, že Zelený úděl přispívá k blahobytu občanů a konkurenceschopnosti. Souhlasím. Ale pořád mi není jasné, proč přispíváme k blahobytu obyvatel Číny a její konkurenceschopnosti. Pokud ovšem cílem není to, co vám posílám na závěrečném obrázkovém vtípku. I když tuším, že se tentokrát moc nezasmějete.