Cyklisté jsou nezranitelní nadlidé nebo přímo Bozi. Minimálně tohle si myslí

Je to již pěkná řádka let, bylo to nějak po začátku platnosti bodového systému. Nemotorný student si na kole přivodil taková zranění, že pro něj musela přijet záchranka a tím to i vyšetřovala policie. Student dostal 50.000 pokutu.

a jeho maminka spustila takový kravál, že snad tu pokutu za dopravní nehodu se zraněním zrušili, ale zcela nelogicky jen pro cyklisty. Já, když to opřu do stromu a přijede ARO, tak pokutu zaplatím, ale vážně zraněný cyklista ne.

Já osobně jsem na kole jezdil od předškolního věku a protože jsme byli chudá čtvrť kolo jsem půjčoval kamarádům. Proto jsem o ně přišel a nějakou chvíli trvalo, než jsem dostal 3/4 a pak i celé kolo a na tom jsem jezdil i na vysoké.

Ale, myslím si, že my jsme na těch kolech byli velmi skromní. Nemysleli jsme si, že jsme páni silnic, že jsme něco extra. Že před námi musí ostatní uhýbat a bát se, aby nedošlo ke střetu, protože „nahý“ cyklista má vždy pravdu.

Já si pamatuji několik incidentů:

V Liberci jsem za soumraku, byla už skoro tma zařazoval na hlavní. Odbočoval jsem doleva a dost dlouho jsme hledal mezeru v provozu. Zleva byl provoz minimální a mně se zprava objevila moc hezká mezera.

Můj strážníček andělíček „podvědomíček“ mi ale zavelel: „Koukni se ještě jednou doleva“ kde bylo úplně volno, a tam neosvětlený cyklista. Tak jsem si představil tu ránu, kdybych se nepodíval…

Taktéž v Liberci jedu služební limuzínou a vidím, jak zprava, z vedlejší ulice, najíždí do křižovatky, poměrně vysokou rychlostí cyklista.

A tak jsem měl nohu na brzdě a jakmile do křižovatky vjel, tak jsem stál. Cyklista blbě zabrzdil, přeletěl přes řídítka a ustlal si na úrovni čumáku té Felicie. Vystrčil jsem hlavu z okny a povídám lehce posměšným tónem: „Nestalo se Vám nic, nemám zavolat pomoc?“

A opařený cyklista hodil kolo na ramena a pelášil pryč.

V Praze jsem najížděl z parkoviště u Pizzerie Na Groši na Švehlovku. Ten výjezd z parkoviště je asi 50m – 100m od světel. Vidím cyklistu a tak jsem ho omezil. Tak, jak je to v předpisech. Neohrozil, protože, to by si ustlal.

Ale cyklistu velmi rozčílilo, že „prospal“ tu zelenou a musel zastavit. A tak mi postavil kolo před auto (odbočoval jsem doleva) a začal mě školit, kromě jiného slovy: „Tak zavolejte policii“. Pokud se cítil poškozen, měl ji volat sám, že?

Naštěstí, šňůra aut, stojící za mnou, milého cyklistu vytroubila a „incident“ skončil smírem, i když vlastně vůbec nevím, o co mu šlo.

A dnes ráno. Malé parkoviště a velké auto. To je smrtící kombinace a já, když při plném parkovišti dorazím večer do práce, musím ráno z parkoviště couvat přes cyklostezku. Což je opravdu lahůdka.

Vystrkuji zadek toho bavoráka tak pomalu, jak to jde. Nikoho neohrozím tak, že bych mu vjel do cesty a on havaroval. Jenomže, to je pod úroveň všech cyklistů. Zpomalit nebo dokonce zastavit, protože má v cestě překážku.

A tak vystrkujete ten zadek auta, jak nejpomaleji to jde, dokud nezískáte alespoň minimální rozhled. Ale to není nic platné. Ani cyklisté, kteří jsou relativně daleko a nějakým svým náhlým manévrem je nemohu ohrozit, jedou směrem k mému autu nezměněnou rychlostí.

A tak se snažím vycouvat na hlavní, což také ne vždy jde. Prostě a jednoduše. Většina cyklistů v Praze, kteří se denně producírují na velocipedech na žádné předpisy nedbá. Velká část jich ani za tmy nemá předepsané osvětlení a nějaká značka: „Cyklisto sesedni z kola“ je jim s prominutím u prdele.

Copak, u benzinové pumpy, tam to ještě jde. Tam jsou rychlosti aut minimální. Ale je to již nějaký pátek, kdy zde jedna autorka hořekovala, že její tři kamarádky na kole zahynuly. Prostě, cyklostezka končila a ony nedbaly. Zbytečná smrt.

Mějte hezký den. Já možná provětrám tu koloběžku na obrázku. Pořídil jsem si na ní speciální značkový stojan za 20.000,- Kč.

Zdroj