Dochází ropa?

Vyčerpání základní energetické suroviny lidstva se odkládá. Pokolikáté už? A přijde vůbec někdy nedostatek ropy?

Možná jste už někdy slyšeli o tzv. ropném zlomu. Má to být okamžik, kdy těžba ropy dosáhne svého vrcholu, od kterého bude už jen klesat, jak se dostupné těžitelné zásoby budou zmenšovat. S tímhle termínem přišel v roce 1956 americký geolog M. King Hubbert. Na první pohled to vypadá logicky. Pokud je ropa fosilní palivo, musí její zásoby zákonitě jednou začít docházet – už proto, že spotřeba nafty, benzinu a dalších ropných produktů se ve světě neustále zvyšuje. Hubbert kdysi předpověděl, že v USA bude ropného zlomu dosaženo v roce 1970.

Různí „prodavači Apokalypsy“ z toho pak vyvozovali pesimistické scénáře radikální změny společenského uspořádání, zániku civilizace v dnešní podobě, konce zastupitelské demokracie, celosvětového chaosu a podobně.

Klacek na kapitalismus

Pro levicové myslitele je ropný zlom toužebně očekávaným klackem, s jehož pomocí by rádi rozpoutali další revoluci. V sovětském Rusku to nevyšlo, kambodžští soudruzi zklamali, východní Němci zradili… Ale jednou to přece musí vyjít! Jenom až hnusným kapitalistům dojde ta prokletá černá mazlavá břečka!

Jenže to nevyšlo a nevychází – ani tehdy, ani teď. Těžba ropy se od roku 1970 nejen nesnižuje, ale naopak neustále a dramaticky stoupá. A stále jsou objevovány nové a nové zásoby.

„Svět přetéká ropou,“ napsala minulý týden iDnes. „Ropné mocnosti kartelu OPEC chrlí do světa příliš ropy, která se nestihne spotřebovat. Hrozí, že země v čele se Saúdskou Arábii letos nepřestanou dodávat zbytečně moc černého zlata na světové trhy a období hojnosti bude nejdelší za třicet let. Produkce ropy převyšuje světovou poptávku už pět čtvrtletí v řadě, což je nejdéle od Asijské krize v roce 1997. Nedojde-li k zásahu OPEC, budou ještě letos ve světě vznikat přebytky, což by znamenalo, že jejich čtvrtletní perioda bude nejdelší za třicet let, tedy od roku 1985.“

Snůška nesmyslů

Čtete správně – „hrozí“ přebytky ropy, a to až o milion barelů denně. Ne tedy její nedostatek, jak nás celá léta strašili Greenpeace, Hnutí Duha, Římský klub a další apokalyptické spolky zelených katastrofistů.

Asi nejbizarnější z nich je ten poslední. Římský klub stál na věštbách Američanky Donelly Meadowsové, o které se na Wikipedii můžete dočíst, že byla „vědecky erudovaná“. Ve skutečnosti ale s vědou neměla nic společného. Připomínala bradavičnatou čarodějnici s pisklavým hlasem a černou kočkou na rameni, věštící z křišťálové koule. V roce 1972 vydala s manželem knihu Meze růstu, tzv. „přelomové dílo“, které ovlivnilo ekologické hnutí 70. a 80. let.

Dnes víme, že šlo o snůšku nesmyslů, respektive o ekologickou sci-fi. Meze růstu totiž například předpovídaly, že v roce 1982 lidstvu dojde zlato, 1985 stříbro a rtuť a 1990 zinek. A taky ropa, samozřejmě – ta měla dojít především. Jenže se stalo přesně to, co předpověděl Bjørn Lomborg, když napsal: „V posledním hodnocení Geologického průzkumu USA (2000) se od technických zlepšení očekává zvýšení známých zásob ropy o 50 %.“

Představte si, že se přes to všechno na světě ještě i dnes najdou lidé, kteří Donellu Meadowsovou a její Meze růstu stále berou vážně. V roce 2001 zemřela a dobře udělala. Kdyby se totiž dožila dnešních obrovských ropných přebytků, musela by se za své nepodložené strašení buď veřejně omluvit, nebo chodit domů kanály. Ta šarlatánka prostě svými nesmysly napálila celý svět.

Prázdná lednička

Vyčerpání ropy tedy v nejbližších desetiletích rozhodně nehrozí. Naopak – známé zásoby rostou rychleji než těžba, takže ropy máme víc, než kdykoli v minulosti. Kdo nevěří, ať si přečte český překlad knihy Bjørna Lomborga Skeptický ekolog, kde jsou známé zásoby přesně vyčísleny.

„Dohromady máme dost všech druhů ropy na pokrytí naší celkové spotřeby energie na dalších 5000 let,“ píše Lomborg. Připomíná také úsměvný paradox, podle něhož ropa neustále „dochází“ už od doby, kdy ji lidstvo začalo využívat. Například v roce 1914 americká Důlní kancelář odhadovala, že ropa vydrží jen na následujících deset let.

První vtip je v tom, že známé zásoby ropy nejsou totožné s celkovými rezervami. Jsou pouze jejich malým zlomkem. Nová ropná pole se totiž vyplatí hledat až v okamžiku, kdy se ta stará blíží vyčerpání. Ropné pesimisty přirovnává Lomborg k člověku, který se podívá do ledničky a vyděsí se: „Panebože! Vzhledem k mým zásobám potravin zemřu za tři dny hlady!“, aniž by ho napadlo, že za rohem je supermarket.

Kdy dojde seno?

Druhý vtip je v tom, že ropa možná nikdy nedojde, protože se pořád tvoří nová a nová. Tvrdí to aspoň teorie o abiogenním původu ropy, s níž v roce 1951 přišel ruský geolog Nikolaj Kudrjavcev a na Západě ji později rozpracoval americký astrofyzik Thomas Gold. Zbytky dávných organismů, které se velkými teplotami a tlaky přetvořily na kapalné uhlovodíky? Vůbec ne! Ropa prý vzniká z obrovských podzemních ložisek uhlíku, přetvářených tzv. termofilními bakteriemi. Více se dočtete třeba zde.

Ropa ale nejspíš už brzy nebude potřeba. Nahradí ji účinnější technologie, třeba jaderná fúze, a to podle stejné vývojové logiky, se kterou dobu kamennou neukončil nedostatek pazourků. Zastánci teorie ropného zlomu tedy připomínají technologické škarohlídy, kteří před dvěma sty lety varovali před vyčerpáním zásob velrybího tuku, ovčí moči na výrobu ledku nebo sena pro koně.

Zasmějte se jim a v klidu vyražte na výlet pořádně silným autem.

(Autor, formálním vzděláním ekolog, je redaktorem webu www.g.cz)

Ivan Brezina

Zdroj