Domluvu s Polskem o povrchovém dolu Turów považuji za jednu z mála dobrých věcí (pokud ne jedninou, nebo spíše – jedinou o které vím), které tato vláda za svou dosavadní existenci udělala.
Polsko provozuje povrchový důl na hnědé uhlí v blízkosti našich hranic v Libereckém kraji. Je jasné, že provozování tohoto dolu provázejí různá negativa. Na naše území zalétá prach a další škodliviny v ovzduší (byť ne pořád a převládající směr větru je spíše opačný), ve studnách se začala ztrácet voda a objevují se i různé stesky typu NIMBY.
Polsko se v dohodě zavázalo udělat taková opatření, která jednak by měla větší část škod vyřešit (např. izolační zeď u našich hranic proti odtékání vody do Polska, val proti hluku a prachu). Zavázali se také poskytnout prostředky na monitoring ovlivňování prostředí na naší straně hranice a ještě vyplatit odškodné.
Tato dohoda je tedy velice rozumná a zejména vypálila rybník EU, která by se ráda montovala co nejvíce do vztahů mezi členskými státy, protože tím posiluje svoje pravomoci, minimálně na úrovni precedentů. Dovoluji si také připomenout, že se dějepisci shodují na tom, že doby, kdy se jednotlivá naše knížata chodila “soudit” na dvůr německého císaře, paří k nejúpadkovějším v našich dějinách a byla tehdy ohrožena vůbec existence našeho státu. A němečtí císaři byli silně rádi, že se tím posiluje jejich mocenské postavení vůči státům na území “Svatí říše římské národa Německého”. Opravdu není třeba tyto sousedské spory tahat před zkorumpované úřednictvo EU a zejména naprosto nelze očekávat, že by jejich “rozsudek” znamenal náš prospěch. Naopak, s vysokou pravděpodobností bychom jím byli biti my i Poláci. Naprosto stejně jako v té zmíněné dávné historii.
V4
S Polskem jsme ve skupině V4, která naše postavení v EU zcela jasně posiluje. Jakékoli rozpory uvnitř této skupiny, a zejména takové, které by zanechaly dlouhodobý pocit křivdy v jednom ze států (ideálně ovšem v obou) mohou pevnost této skupiny rozbít a patrně v rámci vztahu Bruselu k tomuto svazku států neexistuje vřelejší přání, než aby k něčemu takovému došlo. Dokonce si dokážu představit, že naše “zelené” organizace, který se celý tento spor kolem Turówa snažily akcentovat a dohnat ho až před pseudosoud EU tak činily na základě zadání ze strany Německa, případně Rakouska, které většinu těchto organizací z významné části platí. Ovšem, pokud ne přímo Bruselu.
Naopak je v našem zájmu, aby se v EU vytvořila co nejsilnější a vnitřně co nejkompaktnější skupina, která bude tlačit na to, aby se spotřeba uhlí ukončila až s vybudováním dostatečné kapacity v jádře. V centru takovéto skupiny zcela jistě musí být Polsko se svou vysokou spotřebou uhlí a se začínající výstavbou první jaderné elektrárny.
Upozorňoval jsem na tomto blogu již vícekrát, že plyn, který fedruje Německo, zaúkolované Ruskem, sice má na jednotku energie cca poloviční produkci oxidu uhličitého, ale na druhé straně skleníkový efekt té druhé poloviny dorovnávají úniky metanu při těžbě a dálkovém transportu zemního plynu, protože se jedná o plyn s podstatně silnějším skleníkovým efektem než jaký má oxid uhličitý. Z toho důvodu nemá náhrada uhlí plynem naprosto žádný smysl mimo drastického zdražení elektřiny a dalších forem energie, které vidíme kolem sebe již nyní. A proto zde náš zájem na spotřebovávání uhlí nijak nekoliduje s bojem proti skleníkovému efektu jako celku.
DALŠÍ ZÁJMY
My i Poláci jsme vystaveni přetokům z německých OZE, které Německo posílá přes Polsko a nás do Bavorska a Rakouska, protože nemá vybudovanou síť VN a VVN, která by to zvládla po jeho území. Německo už také bylo vícekrát zachráněno polskými uhelnými a našimi jadernými a uhelnými elektrárnami před blackoutem.
Je v našem zájmu jednak si nenechat ničit rozvodnou síť proudovými nárazy z německých Občasných Zdrojů Energie, jednak zachraňovat Německo před blackoutem, který by mohl mít na jeho populaci pedagogický dopad, protože přece jen nevězí v ekologické ideologii tak hluboko jako kdysi v nacismu a snad by na takový jev Němci zareagovali racionálněji než na sérii porážek na konci druhé světové války.
I zde by byla vysoce žádoucí spolupráce a vzájemná koordinace naší a polské rozvodné sítě.
UHLÍ
Je dobré si uvědomit i to, že pánev, kterou Poláci těží v Turóvě, zasahuje i na naše území. Podobná pánev, snad spíš lignitu než hnědého uhlí, se vyskytuje zčásti na našem a zčásti na polském území i na severovýchod od Jeseníků, kde jejich svahy přecházejí do nížin, pokračujících dál do Polska.
I v případě těchto zásob uhlí bude třeba strategické spolupráce mezi námi a Polskem při jejich využívání, pokud by zelení dále brzdili přechod k jedinému možnému bezemisnímu zdroji energie, tj. k jádru.
Naše rozepře s Polskem jsou tedy zcela jistě strategickým zájmem bruselských úředníků. ale strategickým zájmem našich dvou států jsou dlouhodobé co nejlepší sousedské vztahy.
JÁDRO
Od počátků jaderné energie u nás se rakouští i němečtí zelení svíjejí v předstíraných hysterických záchvatech nad představou, že tyto elektrárny bouchnou jako druhdy Černobyl.
Pomíjím to, že reaktory typu VVR takto prostě bouchnout nemohou. Dokonce i kdyby došlo k roztavení jádra reaktoru, došlo by v porovnáním s grafitovými černobylskými reaktory jen k podstatně menšímu úniku radioaktivity. Ostatně, přesně to se stalo při havárii jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích.
Dovolím si ovšem přisadit další aspekt: pokud by to opravdu fyzikálně nemožně buchlo v Dukovanech jako v Černobylu a všechno to odletělo na Rakousko (ve skutečnosti by byl při “správném” směru větru největší spad na našem území v okresech Třebíč a Znojmo), pořád by škody takto vzniklé představovaly jen nepatrný zlomek škod, které tu napáchalo Rakousko svou třísetletou okupací. A pokud by se něco podobného, opět fyzikálně nemožného, stalo v Temelíně, pořád by škody na německém území zdaleka nedosáhly částky, kterou nám Německo pořád ještě dluží v reparacích. A ty jsou přitom jen částí škod, které nám šestiletou německou okupací skutečně vznikly.
Aniž bych k něčemu takovému chtěl nabádat, ale my bychom měli opravdu morální právo provozovat primitivní reaktory černobylského typu, nebo dokonce ještě primitivnější, jaké byly stavěny v rámci Projektu Manhattan, a ani Němci ani Rakušané by nám, vzhledem k máslu na hlavě, které tam dosud mají, neměli mít právo nic říct.
Domluva s Polskem, proti níž běsní ultralevičáci, zelení i bruselofilové, je tedy významným a velice pozitivním signálem ohledně vztahů s našimi severními sousedy. Velice vítám, že k ní došlo a doufám, že se nepodaří našim nepřátelům naše vztahy s Polskem poškodit nějak jinak.