Dýchejme městský vzduch. Uklidňuje!

Lidé, dýchající městský vzduch znečištěný oxidem uhelnatým, jsou klidnější. Dokazuje to výsledek výzkumu izraelských vědců.

Co mají společného cholesterol, volné kyslíkaté radikály a oxid uhelnatý? Na první pohled se zdá, že se v této množině sdružily látky škodící lidskému organismu. Ve skutečnosti jde o molekuly, které jsou pro nás životně důležité, ale řízením osudu se těší velmi špatné pověsti.

Začneme proklínaným cholesterolem. Ten našim cévám doopravdy nesvědčí. Ovšem bezcholesterolový svět by byl jednou velkou hromadou mrtvol, protože chemická sloučenina, jejíž název je pro striktní vyznavače „zdravé“ výživy bezmála sprostým slovem, hraje v našem těle celou řadu nezastupitelných rolí. Jeden příklad za všechny, cholesterol je výchozí molekulou při syntéze steroidních pohlavních hormonů. A o důležitosti testosteronu v chodu lidské společnosti určitě pochybuje jen málokdo.

Také volné kyslíkaté radikály se staly synonymem pro vrahy. Fanatici zdravého životního stylu nás přemoluvají, abychom se volných kyslíkatých radikálů zbavili pomocí antioxidantů. Zatímco volných kyslíkatých radikálů bychom měli mít v těle co nejméně, antioxidanty bychom měli přetékat. Když tuto zásadu uplatnili u samiček laboratorních potkanů vědci z týmu profesorky Navy Dekelové z Izraele, dočkali se nemilého překvapení. Samičky se přestaly množit. Další výzkum prokázal, že volné radikály se velmi intenzivně podílejí na správné funkci vaječníků. Nejenže nejsou zbytečné. Jsou nezbytné.

Oxid uhelnatý vstupuje do našeho povědomí každý podzim díky zprávám z černé kroniky. S počátkem topné sezóny se skoro vždycky někde někdo tímto plynem bez barvy chuti a zápachu otráví. Méně se ví, že oxid uhelnatý patří do tria plynů, které si zcela cíleně vyrábí i lidský organismus (a samozřejmě i organismy široké plejády dalších forem pozemského života) a využívá je jako signální molekuly. Další dva plynní poslové jsou oxid dusnatý a sulfan čili sirovodík. Někdy jsou tyto plyny dokonce označovány za nejmenší hormony. Oxid dusnatý se významně podílí na rozšiřování cév, což je objev, za nějž byla udělena Nobelova cena. Kvůli efektům tohoto plynu užívají lidé s nedostatečně prokrveným srdečním svalem nitroglycerin. Z nitroglycerinu se v těle uvolňuje oxid dusnatý. Ten pak vyvolává roztažení cév a lepší prokrvení. Historickým paradoxem je příběh Alfreda Nobela, který si proměnou nitroglycerinu na dynamit vydělal pohádkové peníze, ale srdce si jím odmítal léčit, protože ho po nitroglycerinu bolela hlava.

Ale vraťme se k oxidu uhelnatému. Do ovzduší se hrne především z automobilů a z komínů. Je považován za jednu položku z bohatého sortimentu škodlivin působících neblaze na obyvatele městských aglomerací. Hlavní městské trapiče lze stručně shrnout do triumvirátu smrad, rámus a dav. Tým profesora Itzhaka Schnella z university v Tel Avivu testoval dobrovolníky pohybující se ve stresujícím prostředí rušných ulic izraelské metropole. Účastníci pokusu dostali za úkol chodit pěšky a jezdit hromadnou dopravou nebo autem po vybraných trasách, navštěvovat restaurace, obchodní domy a další místa. Přitom jim aparatury zaznamenávaly prostřednictvím senzorů tepovou frekvenci, okolní koncentrace oxidu uhelnatého, úroveň hluku, teplotu vzduchu a množství lidí kolem. Ukázalo se, že nejhorší stres vyvolává hluk. S postupujícím časem byli dobrovolníci stresováni stále více a více. Nejzajímavější však byly údaje o množství oxidu uhelnatého, který dobrovolníci během pokusu vdechovali. Ukázalo se, že hladiny nebyly zdaleka tak vysoké, jak vědci původně předpokládali. Navíc měl pobyt na místech s vyššími koncentrace oxidu uhelnatého zjevný pozitivní efekt. Potlačoval příznaky stresu vyvolaného hlukem a početnými davy. Schnell to ve studii publikované v časopise Environmental Monitoring and Assessment připisuje mírně narkotickým účinkům oxidu uhelnatého. Tyto účinky velmi rychle odeznívají a pokud se člověk dostane do prostor, kde je oxidu uhelnatého méně, stres zase rychle nabere na původních grádech.

Schnell se chce nyní zaměřit na efekt oxidu uhelnatého na nejcitlivější část populace – děti, seniory a lidi s respiračními onemocněními. Produkcí oxidu uhelnatého lidé podle Schnella přispívají k tomu, že je velkoměstské prostředí méně stresující.

Škoda, že se z automobilových výfuků nevalí také sirovodík. Ten má v nízkých netoxických koncentracích na naše cévy podobné účinky jako oxid dusnatý. Na organismus myší působí jako „uspávadlo“ a hlodavci po něm upadají do stavu podobného hibernaci zimních spáčů. Pověstný H₂S sice smrdí jako pes, ale na lidskou populaci by měl možná ještě blahodárnější účinek než Schnellem velebený oxid uhelnatý.

Co s touhle raritou? Rozhodně není zapotřebí, abychom si oxidu uhelnatého cíleně „přilévali“ do ovzduší. Můžeme se spolehnout, že nám ho naši oplechovaní ořové a domácí krby vyprodukují dost a dost. Rostoucí naštvanost obyvatel průmyslových aglomerací nad kvalitou ovzduší v období zimních inverzí asi nebudeme od nynějška vysvětlovat nedostatkem konejšivého oxidu uhelnatého. A podnikavce, kteří by se snažili prodávat generátory oxidu uhelnatého a vydávali plyn za přírodní prostředek na potlačení stresu, bychom měli hnát holí. Na druhé straně však neuškodí, když si uvědomíme, že všechno zlé je také pro něco dobré a každá mince má dvě strany. A to už neplatí jen o životně důležitých molekulách se špatnou pověstí.

Zdroj