EKOLOGIE: Sláva projektům a cedulím

Onehdy jsme se šli projít. Devět kilometrů kolem Hradčan u Mimoně. Už jen místopisná jména stojí za to: Hradčanská vyhlídka, Kraví rokle, Měděný důl, Popelový hřeben, Kloctilka, Dlouhá rokle, U Trojzubce, Držník. Je to krásný výlet. Líbil se mi už před deseti lety, ale v mezidobí se zlepšily turistické podmínky. Podél stezky vyrostly cedule, které nedovolí, aby poutník tápal. Píše se na nich, co se nesmí, co se smí a co se má. Jiné jsou čistě poučné, až edukativní.

Nejpoučnější cedule je pod borovicí na hrázi rybníka Držník. Vkusně zasazená do dřevěného rámu a chráněná stříškou musela stát pěkné peníze. Píše se na ní toto:

„Komplexní ošetření památných a významných stromů na území bývalého vojenského prostoru Ralsko.

Projekt, realizovaný v letech 2009 – 2010, byl spolufinancován Evropskou unií –Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem pro životní prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. V rámci realizace akce bylo provedeno komplexní ošetření významného stromu – lípy srdčité v k. ú. Svébořice, památného stromu – lípy srdčité v k. ú. Jabloneček a památného stromu – borovice lesní v k. ú. Hradčany nad Ploučnicí.

Celkové uznatelné náklady na akci činily 82 872 Kč, z toho byl příspěvek z fondu Evropské unie 69 931 Kč (85 %), příspěvek SFŽP ČR 4 114 Kč (5 %) a příspěvek Vojenských lesů a statků ČR, s. p. 8 227 Kč (10 %).“

Když jsem byl ještě nepoučený, domníval jsem se, že stromy se ošetřují tak, že někdo – obvykle vlastník pozemku, na němž se strom nachází – uřízne suché větve. Případně strom ještě jinak vyspraví. Podepře, zbaví škůdců, plísní a hniloby.

Hluboce jsem se mýlil.

V současnosti se na ošetření stromů (v daném případě tři jednotky) podílí přinejmenším 1866 vysoce specializovaných odborníků, zejména specialistů na čerpání evropských dotací, právníků a účetních na odlišných úrovních (levelech) odpovědnosti, auditorů lokálních, okresních, regionálních, státních a internacionálních, vysoce erudovaných dřevařů a expertů na dřevní mikrobiologii, PR managerů, designérů a realizátorů informačních cedulí, úředníků přibližně šestnácti dotčených úřadů státní správy, o pomocných administrativních silách nemluvě. A možná ještě jeden nedovzdělaný truhlík s motorovou pilou.

Deset minut jsem rozjímal, pokoušeje se odhadnout, jakou část z celkových uznatelných nákladů ve výši 82 872 Kč spolkla výroba cedulí. Když se odhad přiblížil k 85 procentům, raději jsem přestal.

Půjdete-li od rybníka Držník směrem k Hradčanům, všimnete si možná zajímavého úkazu napravo u cesty. Leží tam tíhou času zdecimovaný betonový sloup. Také u sloupu jsem deset minut postál. Uvědomil jsem si, že by o něj mohly zakopávat srnky.

První nápad, že by se v rámci dalšího celoevropského projektu mohl sloup rozřezat, rozmělnit, odpadově roztřídit a odvézt na úředně schválenou skládku, jsem zavrhl. Projekty by měly být velkorysé.

Mnohem lepší by bylo, kdyby se torzo sloupu obehnalo plůtkem a využilo ke zvýšení úrovně (levelu) vzdělanosti mládeže. Na ceduli, zasazené do dřevěného rámu a chráněné stříškou, mohlo by stát například toto:

„Milé děti, tento betonový sloup, vyztužený ocelovými pruty, stál na svém místě dlouho. Držel dráty a nesl elektrický proud. Z jeho dnešního rozpoložení můžeme odvodit platnost starodávných pouček, které možná jednou osvětlí temnotu křižovatek na Vaší cestě životem:

Nic netrvá věčně.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Kdo s čím zachází, s tím také schází.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Kdyby blbost kvetla, nebylo by mezi růžemi kam šlápnout.“

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)