EKOLOGIE: Šumava a Boubín

aneb V České televizi konečně bez ideologie „Zelené plíce“ je název nového filmu režisérů Karla Svobody a Lucie Čepcové, který měl premiéru 22. listopadu 2020 v České televizi. Diváci konečně viděli racionální pohled na kauzu Šumava a Boubín. Po 23 letech divočinových agitek „Nedej se“ od tvůrce Bezoušky a dalších, byl v ČT umožněn také jiný pohled.

Za tuto dobu došlo k radikální změně rozsáhlého území za použití násilí a znevažování práce našich předchůdců v lesnictví. Z kulturní krajiny Šumavy, která živila tamní obyvatele, se stala zdivočelá krajina. Uschly tam lesy v pásmu 42 km dlouhém při státní hranici, došlo k socio-ekonomickým změnám, které způsobily vylidnění Šumavy. Vznikla ideologie environmentalismu a její odnož ideologie divočiny. Ta měla stoupence v různých hnutích s totalitními prvky a v nevládních neziskových organizacích (NGO).

Česká televize se jistě snažila o nestranné a vyvážené zpravodajství, ale redaktoři často nezapřeli své osobní sympatie k divočině a nezasahování do přírody. Takový postoj patří do kategorie „liberální levice“, vyskytující se napříč všemi současnými parlamentními stranami.

Obecně je zřejmé, že Česká televize preferuje ekologické NGO a dělá to dlouhodobě i ve sporech o ochranu přírody v NP Šumava. V historii parku došlo k mnoha vypjatým sporům ekologických aktivistů a jejich blokád kácení stromů napadených kůrovcem. Mezi ty nejznámější patřily blokády Trojmezenského pralesa r. 1998, pralesa na Pramenech Vltavy r. 2000, lesu Na Ztraceném r. 2011. Tyto a další obdobné akce byly vždy atraktivními tématy pro Českou televizi. Šlo zde nejen o emoce, ale i o lidská práva, ohrožení života, policisty a jejich zasahování proti demonstrantům.

Televize přenášela detaily o agresivitě policie vůči blokádistům a – pokud možno – zveličovala je. Výsledkem takových zpravodajství bylo ovlivnění rozhodnutí orgánů státní správy pro nevydání či zrušení výjimky na ochranu lesa zasahováním. V důsledku nezasahování uschnulo či bylo nuceně vykáceno 58 % státních lesů ve správě NP Šumava.

Historicky lze vysledovat, že pořady ČT v kauze NP Šumava byly převážně postaveny tak, že výsledný dojem a fakta vyzněly ve prospěch fanatických eko-aktivistů a ideologicky nadšených vědců – a nikoliv ve prospěch domorodých obyvatel, obcí, turistů, lesníků a racionálních vědců. Vysílané pořady byly téměř výhradně stavěny na vědeckých poznatcích ideologicky nadšených ekologů a biologů – a ne lesnických odborníků a vědců. Obdobně vyznělo i každoroční zastoupení téma Šumavy v pořadu „Nedej se“; poslední takové se vysílaly 13. 9. 2020 s názvy Boubínský prales na odpis a Paměť pralesa.

Tyto vysoce sledované pořady nesporně přispěly ke vzniku generačního problému, kdy krajina přestává být vnímána jako živitelka a člověk-hospodář je někdo, kdo ničí přírodu. Tato propagace nemálo přispěla k odporu veřejnosti k lesnictví a dřevoprodukci lesů. Vystudovaný lesník je negativní postavou a ochranář přírody je ve veřejném mínění pozitivní.

Dvacetiletá kauza Šumava je příkladem toho, že produkce České televize má obrovskou moc, která dokáže prezentovat ideologicky motivovanou menšinu jako nadřazenou sílu racionálního a demokratického rozhodování. Neúměrná mediální podpora dává hnutím a občanským uskupením váhu, která je schopná oslabit demokratickou moc a většinu. Proto jsem názoru, že veřejnoprávní ČT má být pod intenzivnější kontrolou. Když kontrola volenými politiky není možná, tak by to měl dělat onen volič politiků.