Elektrický Enyaq je nejhůř prodávanou Škodou v Evropě, kroky automobilky hned „dávají smysl”

Tak už chápete, proč Škoda za pár let nechce prodávat nic jiného než elektromobily? Ne? My také ne, ale to nevadí, protože to nejspíš nechápe ani ona sama. Přes veškeré přerozdělování, nařizování, dotace, penalizace alternativ a asi milion manipulací je Enyaq v prodejních tabulkách poslední.

Člověk už neví, zda se při pohledu na některé kroky automobilek ještě smát, nebo rovnou propadnout v usedavý pláč. Je až neuvěřitelné, že v ten stejný den, kdy vyjde z průzkumu veřejného mínění najevo, že 77 procent Čechů o elektromobily nestojí a ze zbylých 23 procent bude asi tak 20 zastávat pozici, že „by si ho koupili, kdyby…” (a dosaďte si nesplnitelnou podmínku typu poloviční cena), přijde česká automobilka Škoda s plány, které dál zrychlují přesun k prodeji pouze elektrických aut. Navíc to není tak, že by Češi byli sto let za opicemi a škodovka se musela řídit primárně poptávkou jinde – i v Německu je situace dlouhodobě podobná. Nazvali jsme to „komickým odtržením od reality”, což byl ještě optimistický pohled na věc.

Musím říci, že nic ani vzdáleně se blížícímu tomu, co se nyní v automobilovém svět děje, jsem v životě nezažil. A ani jsem o ničem takovém nečetl. Aby v zemích, které svá hospodářství nazývají tržními, byla v tak významném průmyslovém a obchodním odvětví totálně ignorována přání zákazníka, aby každý moment, který ukáže neschůdnost absurdních „elektrických plánů”, vedl jen k jejich akceleraci, to je zcela nová a unikátní situace. Že si něco takového přejí politici či aktivisté, budiž, ti si mohou přát, co chtějí. Ale aby se k tomu skoro v jednom šiku přidávaly automobilové firmy a naprosto otevřeně šly proti přáním svých vlastních klientů? To působí skoro surreálně.

Občas se bavíme s místními zastoupeními automobilek a surreálně to působí jakbysmet. To je jako pokoušet se komunikovat s člověkem na jiné frekvenci – některé značky nám spílají za to, že nejsme elektromobilitě dostatečně naklonění, ale proč bychom měli být, když jde o dražší, horší a především naprostou většinou z vás nevyžádané a nechtěné řešení? Teoreticky bychom s automobilkami měli být na jedné lodi, naši čtenáři jsou i jejich zákazníci, mají tedy stejná přání, stejný zájem. Výrobci ale místo toho, aby vám vycházeli vstříc, zkouší „ohnout nás”, abychom vám smyšlenými argumenty předkládali jako dobré něco, co dobré není.

Přitom samy automobilky musí vidět, s jakými větrným mlýny bodují. Téměř nikdo v Česku neslaví s elektrickými auty jakýkoli úspěch, preference kupců jsou jinde. Kolega nedávno jednomu manažerovi českého zastoupení zahraniční značky (s jistou nadsázkou) říkal: „Zajeďte do ústředí, ukažte jim prodejní čísla a řekněte vedení, že pokud chce v této zemi něco prodávat, musí vyrábět auta, která se tu dají prodat. Pokud 97 procent vašich zákazníků kupuje diesely a benziny, nemůžete přece očekávat, že s úspěchem postavíte nabídku na zbylých 3 procentech zájmu.” Nic takového se ale nikdy nestane. Tito lidé raději místo toho, aby se pokoušeli zajistit ten nejvhodnější produkt pro své zákazníky, raději spílají nám, že nemanipulujeme s jejich zákazníky ve prospěch aut, která nechtějí. Je to až neuvěřitelně absurdní situace, leč je to současně realita dnešní koexistence kooperace tak s 8 z 10 automobilových firem.

Samy automobilky přitom musí nejlépe vidět, že jdou s kolečkovým křeslem na kopec, jak praví jeden český muzikant. I ona Škoda to má přímo před očima. Tato značka v poslední době nemluví skoro o ničem jiném než o elektromobilech, skoro nepropaguje nic jiného než Enyaq, nepůjčuje celebritám nic jiného než Enyaq, nedává do soutěží nic jiného než Enyaq, nenechává po hokejových stadionech jezdit nic jiného než Enyaq. A to jsou takové třešinky na dortu monstrózní evropsko-unijní mašinérie, která skrze flotilové limity emisí CO2 a dalších asi 100 nástrojů ohýbá trh ve prospěch přesně tohoto auta. Výsledek? Škoda neprodává hůř žádný ze svých ostatních modelů, které vám kolikrát ani prodat neumí resp. spíše nechce, protože jí nezapadají do oněch flotilových výpočtů.

Stačilo jen, aby se začátkem roku trochu povolila stavidla manipulací nabídkou skrze emise CO2 a Enyaq je rázem na konci pelotonu. Před sebou máme čerstvý prodejní report JATO Dynamics za první letošní kvartál a vidíme v něm, že Škoda prodala na celém evropském kontinentu pouze 10 525 Enyaqů. A i když k tomuto číslu ne zcela korektně přičteme odbyt Enyaqu Coupe, jsme na 11 605 autech.

Neexistuje jediná Škoda, která by se letos prodávala hůř. Dokonce i zatracovaná Scala je na tom lépe, dokonce končící Superb je na tom lépe, předražená Fabia je na tom násobně lépe, Octavia je na tom skoro čtyřikrát lépe, o SUV ani nemluvě. A to je Enyaq vlastně SUV. Pokud byste chtěli česká čísla, pak vězte, že 208 letos prodaných Enyaqů znamená skoro osminu odbytu druhého nejhůře prodávaného Superbu a méně jak desetinu jakéhokoli jiného. Ve srovnání s Octavií jsme na jedné čtyřiadvacetině.

Reakce Škody? Do každé rodiny, elektrické hodiny! Pardon, elektrické auto, protože ho přece všichni chtějí, je nejlepší, nejžádanější, je to prostě nástražný výbušný systém, pardon bomba. Kam asi může svět postavený kolem takto iracionálního uvažování dospět? Upřímnou odpověď si raději necháme pro sebe…

Zdroj