Elektrifikace 2.0 před námi? Elektromobily přijíždějí…
Uveřejněno dne 20 července 2017 000 10:34
Obliba elektrických spotřebičů a potažmo i spotřeba elektrické energie roste každým okamžikem. Výroba elektrické energie se za posledních 40 let celosvětově téměř zčtyřnásobila z cca 6 300 TWh na 23 800 TWh. Ačkoliv elektrické spotřebiče jsou stále úspornější a nemůžeme si koupit 100 W žárovky, nebo třeba výkonný vysavač, tak přesto i v zemích OECD průměrně vzroste každý rok spotřeba elektrické energie o cca 0,7%. Skutečná výzva nás však teprve čeká s rozvojem elektromobility. Předseda představenstva ŠKODA AUTO Bernhard Maier předpovídá, že „asi čtvrtinu produkce Škody Auto budou v roce 2025 tvořit elektromobily nebo hybridy“.
Pokud se elektromobilita bude opravdu rozvíjet takto rychle, bude se muset energetika velmi rychle vyrovnat s úplně novým tvarem denního diagramu zatížení, obzvláště v okamžik druhé denní špičky. Ta je dnes tvořena zejména tím, že lidé přijdou domů z práce a spustí všechny možné spotřebiče, v práci začíná druhá směna, pomalu se stmívá a rozsvěcejí se domácnosti a pouliční osvětlení. V budoucnu v ten samý čas lidé připojí ještě svoje elektromobily do sítě a vznikne velká poptávka po špičkové energii.
Ruku v ruce s tímto trendem však rozhodně nepůjde výstavba nových tradičních zdrojů elektrické energie. Plánování takovýchto investic a hlavně jejich legislativní proces umístění a povolení trvá desítky let, během kterých se každých několik let změní energetická politika naší země.
Jistě cítíte také ten nesoulad mezi překotným rozvojem moderních technologií na jedné straně a českým úředníkem s razítkem na straně druhé.
Do toho lobbisti každé 4 roky prosadí podporu jiného alternativního zdroje, kterým si zamoříme část republiky. Jedním si však můžeme být jisti, ani jednou nepůjde v první řadě o ochranu životního prostředí, ale vždy spíše o přerozdělení veřejných peněz „tím správným směrem“.
Nárůst tak budou hlásit lokální energetické zdroje, které nejsou výkonově pod kontrolou. Vznikají na neplánovaných místech (i tam kde není po elektřině poptávka) a dodávají v neplánovaný čas (kdy je elektřiny nadbytek). Výkon tak bude stále častěji přenášen z lokálních distribučních sítí přes celou republiku až na místo spotřeby.
Dále kdo si dnes může být jistý, jak to bude s dostavbou 5. bloku JE Dukovany či výstavbou 3. a 4. bloku JE Temelín? Při předpovídaném útlumu uhelných elektráren se tak ČR může velmi lehce stát okolo roku 2040 nesoběstačným dovozcem elektrické energiezávislým na velmi nestabilním evropském trhu.
A v této „džungli“ musí energetik myslet 30-50 let dopředu a připravovat se vlastně na úplně všechny možné varianty odkud kam a kolik proudu poteče, protože kdyby zaspal, mohou se katastrofické výpadky stát běžnou realitou. Zatímco „hlavy pomazané“ řeší, zda vůbec Temelín postavit ano či ne a za co, přenosová soustava již má např. vyprojektováno a bojuje o vydání územního rozhodnutí na vyvedení výkonu z nových bloků Temelína do uzlu přenosové soustavy v Havlíčkově Brodě.
Veřejnosti tak může kolikrát přijít, že nadzemních vedení je v krajině příliš, a že propojení se nezdá býti logické. Myslete, však prosím na to, že většina záměrů se připravuje na situace, které se budou pravděpodobně bytostně týkat až vašich dětí.
Elektřina je fantastickým zdrojem energie, který se dá lehce transformovat a s úspěchem použít na veškeré lidské činnosti. V místě spotřeby je naprosto bezemisní a v místě výroby jsou vyžadovány vysoké požadavky na ekologii provozu, takže emisivita je naprosto pod kontrolou na rozdíl od kouřících komínů některých sousedů, u kterých si říkáte, že snad topí pneumatikami a stále ještě pojízdných vraků bez filtru pevných částic, za kterými je dým jak za parní lokomotivou. Nevýhodou však zůstává, že se elektrická energie zatím nedá moc úspěšně uchovávat a musíme ji v okamžik výroby ihned přenášet na místo spotřeby. Proto je kvalitní přenosová i distribuční soustava podmínkou ekonomického a ekologického růstu naší společnosti.