Elektřinu prý budeme dovážet. Ale odkud?
Uveřejněno dne 4 června 2024 000 8:00
S tím, že si bude Česko vypomáhat dovozem elektřiny, se už počítá tak nějak najisto. Počítá se, jaké množství. Jenže, co když nebude kde brát?
Mlhy kolem budoucnosti české energetiky s postupujícím časem houstnou, místo aby se rozptylovaly. Jedním z důvodů jsou vážně míněné úvahy o dovozech velkého množství elektřiny. To přinášejí jednu jistotu a pak už jen samé otázky.
Jistotou je, že dovážená elektřina nebude levnější. To není překvapivé. Není ani překvapivé, že se zatím nedá říct, kolik za tuhle elektřinu zaplatíme. A teď ty otázky.
Odkdy budeme ty velké objemy dovážet? To závisí na tom, kdy dojde k odstavení uhelných elektráren. Nejdřív těch, jež patří skupině Sev.en, pak těch, které patří ČEZ. Nebo stát dokáže v Bruselu dohodnout mechanismus jejich podpory, až bude produkce elektřiny z uhlí – kvůli povolenkám – ztrátová? Pak bychom dovážet nemuseli, nebo daleko méně. Jak to bude, to zatím nikdo neví.
Samotný dovoz údajně kapacitně zvládneme. Ale nevíme, odkud by k nám elektřina měla proudit. A nikdo z politiků, kteří s importem počítají, to neříká. Přitom jde o zcela zásadní otázku. Nebude-li odkud dovážet, jsou ostatní úvahy bezpředmětné. Odkud bychom tedy mohli dovážet?
Jako první se nejspíš nabízí Německo se svým obrovským instalovaným výkonem v občasných zdrojích energie (OZE). Jenže ty dodávají jen za příznivého počasí a denní doby. Německo současně stále není schopné dostat elektřinu z větrných elektráren na severu do jižních spolkových republik, kde je soustředěný průmysl. Jádro už Spolková republika nemá a plynové zdroje si sami teprve potřebují dostavět, aby jimi nahradili uhlí, jehož skleníkové emise jsou stejné a možná dokonce nižší, než u zemního plynu. Ve velkém odstavování uhlí chtějí pokračovat po březnu 2031, kdy má skončit zákaz odstavit 26 velkých elektráren (zde). Mimochodem, od odstavení posledních jaderných zdrojů Německo pravidelně svou spotřebu saturuje dovozem.
Rakousko je dlouhodobě závislé na importu, takže to nám nic nedodá. Leda by mělo dostatečnou přepravní kapacitu na to, aby přes ně proudila elektřina odněkud z jihu. Má ji však?
Slovensko je na tom, díky včasné sázce na jádro, dobře. Ale jeho přebytky neuspokojí naši dovozní potřebu, která by mohla, především v zimních měsícíh představovat přes 40 procent tuzemské potřeby. Protože to zhruba množství, které dnes máme z uhlí. Takže zbývá Polsko. Jenže naši severní sousedé jsou v posledních letech spíš dovozci elektřiny, takže ani od nich se žádná velká množství zřejmě očekávat nedají.
Dovoz ze vzdálenějších států je teoreticky možný, ale opět je zde otázka, zda je na takový objem k dispozici přepravní kapacita. Je velmi pravděpodobné, že nikoli. Zatím pro něco takového nebyl důvod.
To je současnost. A budoucnost a možnost velkého importu? Podle dosavadních studií zdrojové přiměřenosti ČEPS (MAF CZ 22, ke stažení zde), jež vycházejí z údajů evropské organice ENTSO-E, po roce 2040 nebude v prostoru EU prakticky odkud dovážet. S výjimkou Francie. Kterou však máme poněkud z ruky…
Jistější tedy zjevně bude najít způsob, jak udržet české uhelné elektrárny v provozu. Protože v zimě, kdy je odběr největší, je dodávka z OZE nejmenší. Což s dovozem velkých objemů nejde dohromady.