Elektrodebilita

Doba bateriová je tu. Máme elektroauta, elektroskůtry, elektrokola, nářadí na baterky, už i elektroletadla se hlásí o homologaci. Na baterky už je skoro všechno, včetně služeb, které by nám měl za naše daně poskytovat tento stát.

Nedávno jsem ze zvědavosti navštívil jeden nově otevřený hobbymarket, který se zabývá především zahradní technikou a vybavením pro kutily. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že celé jedno oddělení zabírají elektropičoviny. Ekola, eskútry, esekačky, epily, ehračky, to všechno na si tam můžete koupit. Ochotný prodavač mi začal vysvětlovat, jak jsou všechny ty věci skvělý, co všechno dokážou, a nepoužívat je znamená prakticky nežít. Zastavil jsem se u elektroskutru a začal s ním probírat výhody a nevýhody. Bomba, nemusím k pumpě. Není to slyšet. Dojedu domů, strčím do zásuvky, a jsem happy. Náklady na jízdu nula nula nic. „A co životnost baterie?“, zeptal jsem se záludně. Ochotný asistent prodeje vypustil cosi o tisících cyklech, samozřejmě postupně se vám sníží kapacita, pane, je to jen baterie… Dotaz na mráz odbyl poznámkou, že v zimě samozřejmě jezdit nejspíš nebudu. A že v tom případě je určitě dobré baterii vyndat a odnést někam do tepla. Poslední otázka byla na cenu náhradní baterie, která se dá do té hračky vložit jako druhý zdroj. Částka se rovnala asi šedesáti procentům ceny celého skutru. Mé nadšení hraničilo s orgasmem.

Přešel jsem k elektrokolu. No to už je vůbec skvělá věc, pane, sednete, šlápnete a jedete. Třeba do práce, a hlavně, tyhle kola jsou v akci, sám jsem si dvě koupil, pro sebe a manželku, protože teď jsem dal za dvě padesát tisíc, akce skončí, já bych neváhal… Nebo si představte, že jedete na výletě do kopce, a nestačíte kamarádům. Tady dáte větší přípomoc a jste nahoře první… Baterie jsou od šamšunku, ty takhle jednoduše vyndáte a v zimě schováte pod postel… Akupila? No hele, fakt skvělá věc. Nemusíte se tahat s kabelem… nabíjení? No, když máte náhradní baterii, tak než tu jednu spotřebujete, tak se vám ta druhá nabije… Mlel a mlel.. Nechtěl jsem tomu dobrému muži nijak verbálně či fyzicky ubližovat, a tak jsem zdvořile poděkoval a raději se šel vydýchat na parkoviště.

Nechci shazovat pokrok, vynález akuvrtačky je na malou nobelovku, to nejspíš potvrdí každý kutil, který jako já začínal se sadou šroubováků. Mít v ruce přístroj, který neúnavně silou 50Nm zasouvá do materiálu jeden vrut za druhým, to je téměř kutilské nebe. Na druhou stranu nechápu, proč bych měl utrácet například za bateriového mafla, když mi stačí půjčit si od souseda ještě jednu prodlužku, pokud nedosáhnu, kam potřebuji. Kromě zmíněné akuvrtačky jsem neviděl nic, co by plnohodnotně nahradilo výkon pil, brusek či sekaček napájených proudem. Ostatně ztráty přenosu energie do baterie a likvidace po skončení životnosti této baterie by nemělo ujít pozornosti Gretě a jejím obdivovatelům. Určitě jsem víc „zelený“, když si nechám svůj vercajk pohánět ze zásuvky či benzínem.

Smysl elektrokola vidím pouze u lidí, kteří ještě stále chtějí jezdit s partou na výlety, ale například artritida v koleni jim brání zabrat do pedálů. Mám takovou kamarádku. Jako zdravotní handicap rozhodně neberu ztrátu kondice či plandající panděro. Takových čtyřicátníků jsem letos potkal na cyklostezkách mraky. Ještě chápu jedince, kteří to mají do práce pár kilometrů a zkratkou přes les ušetří díky elektrokolu nejen benzin, ale i čas, o nervech či penězích spojených s parkováním nemluvě. Ostatní používání bateriových hraček je jen zhmotněním úspěchu PR kreativců postrádající jakékoli racionální uvažování.

Dokud lidstvo nevyřeší opravdu efektivní skladování energie, které nebude vytvářet větší ekologickou zátěž než současné spalování uhlíku ve všech formách, je veškerá elektrohysterie na nic. Lidé dávají dobrovolně nesmyslné částky za technologii odsouzenou k zániku. Ale co si budeme říkat, obchod s lidskou blbostí vždy vzkvétal. Na milost beru jen tu akuvrtačku. No dobře, tak i telefon. Jo, dámy, na vás bych úplně zapomněl, tak tamtu hračku taky.

Zdroj