Elektromobilita a obecná ekonomie

Jak už jsem napsal, pokud se podíváte do diskuzí pod články o elekromobilitě, najdete tam nekonečné debaty o tom, kolik máme (ale spíš nemáme) dobíjecích stanic, zda elektromobily jednou zlevní tak, že si je budou moci dovolit i lidé s průměrnými příjmy bez jakýchkoli daňových nebo dotačních stimulů (přiznejme si – to nikdo neví) nebo se řeší technické parametry samotného elektromobilu, zejména dojezd.

Klíčové jsou ale jiné věci, které spadají do toho, co řeší teoretická ekonomie. Přístupy, jakými jsou elektromobily zaváděny, nemají daleko k direktivně řízené ekonomice, kterou jsme tu měli před rokem 1989. Proto si k tomu dovoluji přidat následujících pár poznámek:

• nositelem inovací je podnikatel, ne stát, ne jakákoli podnikatelskému prostředí nadřazená centrální jednotka nebo skupina lidí,
• bude-li nositelem inovací stát, je nutné smířit se s distorzemi, které v důsledku toho budou v tržních vztazích vznikat,
• vlastnická práva jsou základním pilířem zdravé ekonomiky a jakékoli jejich omezování (tj. nařizování soukromým podnikům, co mají vyrábět) může vést k neefektivitám, které mnohdy není možné dopředu odhadnout a kvantifikovat,
• je třeba při všech zaváděných opatřeních respektovat svobodu jednotlivce a pečlivě zvažovat regulace, které se této svobody dotýkají a které ji mohou omezit,
• v dopravě (zejména v silniční nákladní dopravě) se setkáváme s velmi tvrdým konkurenčním prostředím, kde i malé zvýšení cen může znamenat ztrátu zákazníka,
• u jednotlivých dopravních módů je nutné uvažovat nikoli jen negativní externality, ale i pozitivní, kdy tou nejvýraznější je zajištění obchodu jako jednoho ze zdrojů „bohatství“ (komparativní výhody),
• otázkou je, jak zásadní vliv externality na ekonomický systém, resp. společnost, mají a zda tento jejich vliv není současnou vědou přeceňován,
• nové technologie (sdílení, autonomní vozidla, alternativní pohony, aj.) musí přicházet na evolučním principu při zachování základních tržních principů, legislativa musí na tyto technologie reagovat tak, aby jejich nástupu nebránila,
• z ekologického hlediska je velmi problematická těžba surovin, které s nástupem zejména elektromobility budou poptávány, zejména lithium, nikl, měď nebo kobalt. S tím souvisí i ekologické dopady takové těžby.
• úroveň dopravních technologií v budoucnosti v řádech desítek let nelze odhadnout,
• v neposlední řadě lze zmínit pojem rozptýlené znalosti, který do ekonomické vědy vnesl Fridrich August Hayek v roce 1945. Jedná se o specifické znalosti, které mají miliony lidí po celém světě. Tyto znalosti lze pak optimálně integrovat prostřednictvím tržního systému, ne prostřednictvím centrálně plánované nebo centrálně administrované ekonomiky, resp. jakékoli centrální autority.

Obecně se dnes děje to, že se levicové strany (byť se označení levicové zuřivě brání), které ovládají Evropskou unii, snaží stále agresivněji vnutit lidem svou představu, jak by společnost měla fungovat. Elektromobilita není jediný, ale zcela jistě jeden z nejviditelnějších příkladů. V historii tyto pokusy vždy vedly k nesvobodě a ekonomickému poklesu. Je dobré si to stále znovu a znovu připomínat.