Elon Musk – vizionář nebo mluvka?

Muskovi příznivci jsou zajedno: Musk je vizionář a posouvá vývoj lidské civilizace takovým tempem, jako nikdo před ním. Je to skutečně pravda – nebo je to jen následek přesně cílené PR show? (délka blogu 3 min.)

“Je to fascinující, že jeden jediný člověk dokáže posunout lidský vývoj takovým způsobem, jakým se to nepovedlo nikdy nikomu předtím.” “Musk zvládl během pár let víc, než NASA během posledních desetiletí.” “Musk je vizionář, který prostě neakceptuje, že něco nejde – on jde… a udělá to.”

S takovými a podobnými větami se lze setkat prakticky v každé diskuzi o americkém miliardáři.

Obzvláště srovnání s výkony NASA považuji na nemístné a osobně také za více než nefér. NASA (nebo třeba evropská ESA) jsou vesmírné agentury, zaměstnávající velké množství lidí. Zabývají se skutečným vývojem (tedy tím, co příznivci Muska připisují svému idolu) – a nikoliv množením dolarů na privátních kontech.

Přínos NASA a jiných vesmírných agentur je neoddiskutovatelný. Převážně jen díky nim dnes víme, jak vypadají naše sousední planety a jejich měsíce. Sondy, které vypustila NASA, se dostaly až na okraj Sluneční soustavy, jinde zase zkoumají asteroidy. Ano – aNASA skutečně byla na Měsíci. Podívejme se, jak vypadá podobná bilance u Elona Muska.

Vývoj raket

Příznivci Muskova stylu často oceňují jeho rychlost. Razantním tempem žene kupředu pokrok lidstva, tvrdí. Na první pohled to tak skutečně může vypadat. Muskovy rakety Falcon 9 prošly během svého vývoje minimálně pěti různými verzemi, které se liší svou startovní hmotností. Její navyšování je opravdu znatelné – dnes činí téměř dvojnásobek původních hodnot. Tyto změny se udály během zhruba 50 startů – na každou verzi tedy připadá statisticky jen asi deset pokusů.

Takový excesivní vývoj se může zdát fascinující – ve skutečnosti ale v tomto odvětví (raketová technika) není na místě. Musk vymýšlí a průběžně mění své rakety podobně, jako to dělá Bill Gates se svými verzemi Windows. V oblasti softwaru jde jen o nepříjemné změny pracovního systému. Při výrobě raket jsou následky ještě daleko nepříjemnější.

Představte si, jak by vypadal podobný proces při výrobě auta. Konstruktér navrhne a nakreslí nový model. Továrna rychle vyrobí několik kusů a okamžitě je s velkým halasem prodá. Už během prodeje se zjistí, že motor auta někdy nenaskočí a jindy z něj kape olej. Nezavírají se dveře od kufru a rychlost, kterou mělo auto dosáhnout, je jen pouhým snem. Při pokusu o zaparkování upadnou obě zadní kola a vysype se přední sklo…

Konstruktér se zamyslí a provede blíže nespecifikované změny. Další verze je rychle na světě, zároveň se přestane vyrábět její předchůdkyně. I nová verze má ale svoje mouchy – a některé znepříjemňují jízdu tak, že je potřeba vytvářet stále další a další verze. Všechny jsou halasně propagovány v blikajících barevných show. Majitelé prvních verzí by ovšem měli smůlu. Nikdo by nevyráběl náhradní díly. Jako by nikdy neexistovaly.

Srovnání je možná trochu přehnané, ukazuje ale, proč se podobný způsob práce v určitých oblastech průmyslu nikdy neujal. Zatímco se například software může klidně měnit “pod rukama” a uživatel to skousne se skřípajícími zuby, u auta (nebo jiných technických výrobků) už podobné excesy nikdo netoleruje. Ani neustálé změny tonáže a parametrů (často na dlouho zamluvených) raketových startů zákazníky moc nepotěší.

Musk zvolil ve své cestě za slávou a pochybnou jedinečností právě tenhle způsob vývoje. Ano, jeho rakety možná vznikají razantním tempem. Ale platí za to chaosem, nevypočitatelností a nespolehlivostí jednotlivých vývojových verzí. Kdyby se rozhodl je vyrábět tak, jako ostatní, potřeboval by k tomu srovnatelné množství času a také peněz. Jeho pověst “geniálního vizionáře” je tedy uměle vytvořená na úkor samotného produktu – jeho raket.

Nad tím by se možná dalo i mávnout rukou. Musk si prostě najde takové zákazníky, kterým to nevadí. Nevadí jim, že start nemusí vyjít. Je totiž o něco levnější, i když ale o to nevypočitatelnější.

Cui bono?

Ironií osudu jsou to právě potenciální zákazníci (výrobci satelitů), kteří jsou velice konzervativní – a na adrenalinové sporty si nepotrpí. Není divu.

Při výrobě a dopravě satelitů na oběžnou dráhu tvoří náklady na samotný start běžně jen asi pětinu nebo třetinu celkové ceny projektu. Pro majitele satelitu je relativní úspora několika procent ceny startu spíše nedůležitá. Po letech práce a námahy, když dovedli své projekty do zdárného konce, nechtějí přihlížet, jak se jejich dílo na startovací ploše smaží v oblacích dýmu a plamenů.

Potíže a nehody v prvních fázích vývoje raket jsou přitom úplně normálním a běžným jevem, se kterým bojuje každý jejich výrobce. Ani Falcon 9 v ničem nezaostává za svými cizokrajnými kolegyněmi. Ve skutečnosti má jen nepatrně lepší skóre než ruská raketa Proton – tedy druhou nejhorší statistiku na světě. Ruské poměry připomíná ještě jedna maličkost: touha mlžit a promptně označovat za zdařilé i ty starty, které se v něčem nepovedly.

Muskovi se budu věnovat i v příštích týdnech a měsících. Chtěla bych uvést na pravou míru mýtus o geniálním konstruktérovi, nevšedním podnikateli i jedinečnosti přínosu tohoto byznysmena pro cesty na Mars. Snad se mi podaří vnést trochu zdravého rozumu do PR bubliny, kterou kolem svých aktivit vyvolává jak on sám, tak neznalá nebo senzace chtivá média.