ENERGIE: Kolik bude stát elektřina v roce 2027

Elektřina z větrných a fotovoltaických elektráren má být tou nejlevnější. To stále tvrdí zelená lobby. Čísla z již proběhlých aukcí ale říkají něco jiného.

Z větrníku s instalovaným výkonem šest megawatt (celková výška okolo 200 metrů) bude stát 20 let – od spuštění v roce 2027 – vykupovat jednu megawatthodinu za 3469 korun. Je to málo, nebo moc? Je to strašně moc! Protože je to bez pár korun to samé, za kolik dnes ČEZ prodává samotnou megawatthodinu elektřiny koncovým zákazníkům.

V aktuálním ceníku společnosti ČEZ (zde) je v tarifu Elektřina Extra (D02d), jež je fixovaný do 30. září 2025, jedna megawatthodina za 3 509 korun a to včetně DPH. Bez DPH je cena 2 900 korun. Jde jen o neregulovanou část ceny. Ale ta stejně míří jinam a platit ji budeme všichni stejnou, takže není třeba se s ní při tomto porovnání zabývat. Ale jistě k výkupní ceně přibude rabat prodejce, protože OTE, jenž za stát aukce organizuje, sám elektřinu prodávat nebude. A samozřejmě DPH.

K tomu je potřeba přidat skutečnost, která je vlastní všem občasným zdrojům energie (OZE). Tedy to, že fungují jen někdy. V Česku průměrně větrné elektrárny (VTE) dodávají za rok čtvrtinu svého instalovaného výkonu. Čili se dá zjednodušeně říct, že jsou v provozu pouhou čtvrtinu roku. Samozřejmě nikdy ne kontinuálně. Což by se za normálních okolností mělo ve výkupní ceně také projevit. Negativně.

Co se na nás tedy valí? Ve jménu unijního „boje o co nejrychlejší uhlíkovou neutralitu“ bude provozovatel jednoho větrníku prodávat svoji poměrně zanedbatelnou a navíc jen občasnou produkci 20 let za dnes danou cenu 3469 korun za megawatthodinu. Těch 20 let je přitom přibližně životní cyklus jeho větrníku. To je byznys snů. Kolika takový provozovatelů bude? A kolik za jejich v podstatě mikroprodukci, za kterou bude muset být k dispozici permanentní záloha, zaplatíme? A kolik zaplatíme za to, že budeme mít za tento zdroj kdykoli zálohu? Zálohu, která přitom bude v provozu tři čtvrtiny roku? A proč elektřina z jednoho větrníku se bude vykupovat za stejnou cenu, za jakou svoji elektřinu prodává firma s tisíci zaměstnanců se všemi zdroji energie?

Kde je ta stále dokola slibovaná výhodnost elektřiny z OZE? (Kromě výhodnosti pro majitele větrníku, samozřejmě.) Vypadá takhle levná elektřina, kterou nám stále dokola slibují zelení propagandisté a lobbisté?

Při bližším pohledu do zprávy ministerstva průmyslu a obchodu o vyhodnocení aukce, z níž pochází uvedená cena, se však ukazují i další absurdity (zde). Takové, o kterých běžně člověk nemá ani tušení. Loňské aukce na budoucí dodávky z OZE měly stanovenou vyvolávací cenu za megawatthodinu na 3500 korun. Účastníci mohou podávat nabídky ve stejné výši, nebo levnější. O kolik, to by mělo záležet na jejich nákladech, potřebě návratnosti a přiměřeném zisku. Chtělo by se říct, že v případě obdobných šestimegawattových zdrojů by tato kritéria měla být plus mínus obdobná. Jenže, zjevně nejsou.

Vyšší, než popsaná nabídka společnosti NOHO Energy Anenská Studánka (3469 korun), byly nabídky tří provozovatelů dalších tří zdrojů. Ti shodně požadovali za megawatthodinu vyvolávací cenu a neuspěli. Byť tak jejich nabídky byly o pouhých 31 korun dražší. Zřejmě jejich management neodhadl, že v těchto případech je i s OZE nezbytné cenu těsně podstřelit. Nebo to způsobil fakt, že by šlo o zdroje s instalovaným výkonem 6,2 a 6,9 megawattu, jež mají vyšší pořizovací náklady, než ten šestimegawattový z Anenské studánky? Mohlo by to tak být.

Jenže asi není, protože tři další nabídky pocházejí od zdrojů s (budoucím) instalovaným výkonem 6,25 megawattu a jsou znatelně levnější. Dva patří VTE Hynčina a megawatthodinu budou dodávat za 2990 korun. Zdroj VTE Hořany bude dostávat 3200 korun. Takže nejvíc bude dostávat nejslabší zdroj. Ale proč je vůbec mezi cenovými nabídkami tak velký rozdíl, když všechny jedou na stejný vítr, který je zdarma?

Porovnání je však zajímavé ještě z dalšího důvodu. Proč je možné někomu zaplatit 2469 korun, ale někomu jinému už není možné dát o 31 korun víc? Když přitom požadovaný objem instalovaného výkonu nebyl naplněn. Aukce byla vypsaná na 35,2 megawattu ve větru, ale stát získal příslib jen 24,5 magawattu. Přesto další tři nabídky odmítl.

Ale především, k čemu je celostátně dobré si aukcí zajistit dvacet, nebo třicet megawatt instalovaného výkonu? A k tomu za takové peníze? Které se samozřejmě promítnou do celkové ceny elektřiny. Jaká asi bude, když se v roce 2027 a dalších 20letech bude regulační megawatthodina nakupovat i za to, za co ji dnes ČEZ prodává? A přestože bude k dispozici jen asi čtvrtinu roku, bude mít garantovanou cenu na celou dobu životnosti… Ale garantovat cenu elektřiny z nových jaderných reaktorů, které budou dodávat elektřinu pořád, je prý špatný krok.

Zdroj