EU přizná omyl? Máme se radovat, nebo plakat?

Každý rozumný ředitel firmy působící v jakékoli oblasti ví, že před každým závažným rozhodnutím je nezbytné podrobit ho důkladné oponentuře. Ta obvykle spočívá v pečlivých propočtech a v podrobném posouzení jeho celkových přínosů i rizik. Je­nomže to bychom asi chtěli po bruselských, nikým nevolených úřednících moc.

A tak nás opakovaně buzerují nesmyslnými rozhodnutími, které však obvykle negativně zasahují do rodinných rozpočtů. Často však takto ovlivňují nejen rozpočty, ale i životy. Zejména těch lidí, kterým vzhledem k celosvětově rostoucím cenám potravin už na jejich nákup v množství potřebném k přežití nezbývají peníze.

V pondělí zveřejněná informace z Bruselu, že v roce 2020 asi bude nutné přestat do­tovat a používat biopaliva založená na zemědělských plodinách, neboť prý jsou k životnímu prostředí méně šetrná, než se předpokládalo a že mají negativní dopad na produkci potra­vin, málem zabila mne, protože jsem se strašlivě rozčílil. Vždyť stejnou informaci mohli bruselští debilové (jinak se jim říci nedá a navíc je to slovo nyní docela oblíbené) dostat té­měř od každého normálně myslícího člověka mnohem dříve, než o té nebetyčné hlouposti rozhodli. Ale to by určitá skupina podnikatelů-lobbistů nic nevydělala.

Je zbytečné podrobně popisovat, co všechno euromagoři způsobili, ale alespoň pár pří­kladů: V subtropických a tropických oblastech planety byly kvůli pěstování olejnatých palem vykáceny statisíce, možná i milióny, hektarů deštných pralesů. Motory miliónů automobilů soustavně ničí naprosto nevhodné příměsi paliva a jejich dotovaná výroba nás v Česku stojí ročně stovky miliónů korun, z nichž většina končí u skromného a protikorupčně zaměřeného podnikatele Andreje Babiše.

Téměř se dá říci, že kam EU šlápne, tam sedm let tráva neroste. Třeba rozhodnutí o „úsporných světelných zdrojích“. V kancelářích jich máme v lustrech celkem 15. Během jed­noho roku nám jich při velmi občasném používání definitivně zhaslo již šest, každý bratru za 150 korun. Takže sice spoříme energii, ale hodina svícení nás reálně vyjde na téměř dva­krát vyšší cenu, než kdybychom dále používali „nešetrné“ žárovky. A tak by jistě každý z nás mohl přispět svou „troškou do mlýna“.

Když k tomu přidáme ekonomicky zvrácené a z poloviny rozkradené dotace na jakou­koli hloupost, není co řešit. Mít takovéto vedení soukromá firma, už by z jeho členů každý majitel, tedy nejen jako Miloš Kopecký ve filmu Co takhle dát si špenát, udělal nezaměst­nané.

V podstatě každá informace, která jde v současnosti z EU, je pro nás špatnou zprá­vou. Bruselský moloch bez našeho souhlasu rozdává stamiliardy euro reálně již zkrachova­lým státům, ale splatit tyto dluhy bude chtít po všech členech EU. A v podobném duchu se odvíjí veškerá agenda Evropské unie. Už toho mám dost.

Škoda, že nejde uplatnit v parafrázované podobě moudro Josefa Švejka: „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte před držku !!!“

Václav Husák

Zdroj