FIALOVÁ VLASTIZRADA: VLÁDNÍ VÝMLUVY NA BRUSELSKÝ ZELENÝ ÚDĚL JSOU LEŽ. PROTI LOGICE, PROTI PŘÍRODĚ, PROTI OBČANŮM

To, že se růst cen energií, zejména elektřiny, v Ćeské republice vymkl jakýmkoli pravidlům standardního trhu i sociální únosnosti a že likviduje konkurenceschopnost českého průmyslu, je smutným a známým faktem. A faktem je i to, že pokud bude pokračovat české vládní vazalství směrem k Bruselu, bude cena elektřiny markatně stoupat i v příštích letech. A to dokonce tak, že i na současnou míru šíleného zdražování budeme ještě vzpomínat se slzou v oku…

Struktura energetiky se totiž významně mění kvůli zhoubnému dopadu regulací vyplývajících z Green Dealu Evropské unie, a to zcela zničujícím směrem. Proto musíme též masivně posilovat distribuční sítě, čímž se nebývale a nezadržitelně zdražuje provoz celé elektrizační soustavy. To vše se promítá – a ještě se hlavně promítat bude – do výsledné ceny energií.

ŠPATNÉ SROVNÁNÍ SE ŠPATNÝM VÝSLEDKEM

Ceny elektřiny v ČR rovněž zcela nesmyslně, i kvůli obchodování této komodity přes tzv. lipskou komoditní burzu, léta kopírují ceny elektřiny v Německu. Byť Němci mají dlouhodobě nesrovnatelně vyšší výrobní náklady na její výrobu  – a současně výrazně vyšší koupěschopnost než Češi.

Šéf ČEZu Daniel Beneš dokonce v rozhovoru pro Seznam Zprávy nedávno řekl, že jeho společnost nemá na výsledné ceny žádný vliv. „Ceny (elektřiny) jsou dány několika faktory, které firma jako ČEZ neovlivňuje. Obchodujeme na evropském trhu, kde má naše výroba podíl jen kolem dvou až tří procent. S tím nemáte sebemenší šanci cenu ovlivnit,“ prohlásil.

Aneb „výhody“ jednotného trhu EU v praxi…

Podle Jaroslava Míla, který seděl v křesle šéfa ČEZ v letech 2000 až 2003, je ovšem funkční evropský trh s elektřinou jen jeden velký mýtus. „Evropský trh s elektřinou neexistuje. Trh může fungovat jen v rámci obchodních zón s vlastními pravidly a mnohdy i s vlastní cenovou politikou, jako je například ČR, Polsko, Německo a tak dále.

Cena potravin v Německu také není stejná jako v ČR (nyní je, bohužel, dokonce nižší, ale to je jiná písnička…) i když jsme na společném evropském trhu. Ani kapitálový trh nemá společný trh evropských akcií.“.

ZISK DAREBÁKŮM

Zatímco na volném trhu zboží a služeb soupeří náklady, technologie a podnikatelské nápady a modely, v evropské energetice soupeří jednotlivé státy a jejich energetické lobby a nadnárodní korporace a o konečném vítězství rozhoduje jejich geografická poloha, přírodní podmínky a schopnost jednotlivých států energetiku dotovat z veřejných rozpočtů.

Co do geografie je ČR v jasné nevýhodě. V zimě potřebujeme vyrábět elektřiny hodně, protože máme energeticky velice náročný průmysl – a naše produkce elektřiny stojí na uhlí zatíženém čím dál dražšími nesmyslnými spekulativními emisními povolenkami EU. Jinými slovy: V prostředí „jednotného energetického trhu EU“ promořeném dotacemi hradí náklady občané jako koneční odběratelé energií – a protože to nestačí, rovněž i jako plátci daní prostřednictvím jejich neustáleho zvyšování.

Zisk naopak zůstává u energetických firem, u obchodníků, u vlastníků komoditních burz, u různých překupníků, spekulantů a podobně. Jde o zvrácenou formu takzvané socializace nákladů a privatizace zisků.

ČESKÝ SPOTŘEBITEL DOTUJE NĚMCE!

Transformace energetiky na úrovni EU je tak prosazována bez hodnocení jejích skutečných dopadů na všechny členské státy, ale – za silné podpory unijních finančních nástrojů – vyhovujících především Německu. V praxi to znamená, že kvůli nastavení unijní (a teď už i české) legislativy čeští odběratelé dotují export elektřiny z ČR (hrubým odhadem) na úrovni blížící se objemu ročních dotací na podporu tzv. obnovitelných zdrojů energií – tj. více než 50 miliardami korun ročně.

Zde hledejme mimochodem i jedny z hlavních příčin aktuálního dramatického růstu státem regulované složky ceny elektřiny u nás. Produkce českých elektráren je přitom ještě stále docela levná. Ukazují to i čísla zveřejňovaná ve výročních zprávách ČEZu. Předloni tato společnost nabízela jednu kilowatthodinu silové elektřiny průměrně za 1,4 koruny na kWh, vloni za 2,85 koruny. Přesto její obchodní firma  – ČEZ Prodej –  po většinu letošního roku prodávala elektrický proud českým domácnostem za cenu na hranici vládního cenového stropu (6 korun za kilowatthodinu).

Podle ředitele ČEZu Daniela Beneše to je dáno právě tím, že výslednou prodejní cenu elektřiny určuje tzv. evropský trh. „Lze jen těžko pochopit, proč Česká republika před časem nepodpořila návrh Francie, aby ceny elektřiny vycházely z nákladů energetického mixu v dané zemi. Naše náklady patří k nejnižším v celé Evropě,“ oponuje v této souvislosti bývalý ředitel ČEZu Jaroslav Míl.

Česká republika bez jakéhokoli přehánění čelí riziku, že čím dál dražší elektřina (ale i plyn a dálkové teplo) může postupně zničit náš průmysl, srazit náš ekonomický výkon a nabourat dlouhá léta pracně budovaný relativní sociální smír.

To vše pod mantrou Green Dealu, který není ničím jiným než projevem nesmyslné, devastační a totalitní zelené progresivistickou ideologie, která ovládá Brusel, ale i vlády většiny klíčových unijních států. A, bohužel, nyní i vládu ČR.

HŮŘ UŽ TO NEJDE – A VŠECHNO ZAPLATÍ OBČAN

Jak již řečeno, česká energetika kvůli tomu vynuceně prochází ohromnou změnou a bude k tomu potřebovat další biliónové investice – které neposkytne nikdo jiný než čeští občané a české firmy formou postupného zvyšování všech typů daní a povinných pojistných odvodů.

Systém postavený na několika velkých jaderných a uhelných  elektrárnách se bude muset zgruntu měnit a tzv. decentralizovat. A jak známo, solární fotovoltaické panely a větrníky vyrábějí elektřinu naprosto nepravidelně. Nejde o obnovitelné, ale o zcela nespolehlivé a jen občasné zdroje.

A tomu všemu se musí  přizpůsobit celý náš energetický systém. Především posilováním přenosové soustavy a distribučních linek. Což opět stojí – a hlavně bude stát – astronomické peníze.

S přibývajícím počtem neřiditelných “obnovitelných” zdrojů dále rostou i nároky na provoz celé soustavy. „Udržet stabilitu soustavy je (proto) nákladnější. Bývalo to výrazně pod 10 miliardami ročně, dnes to jde přes 15 až ke 20 miliardám,“ říká k tomu jako by se nechumelilo šéf ČEZu Beneš. A cynicky dodává to hlavní: „Všechny tyto náklady se promítnou v ceně elektřiny. Nakonec to vše zaplatí ti, kteří ji spotřebovávají.“

Dalším velkým problémem je enormní růst nákladů na výrobu a distribuci elektřiny v době, kdy je jí celkově nedostatek, protože na severním pobřeží zrovna Německa nefouká vítr a na ohavné solární panely právě nesvítí Slunce. Takzvané záložní elektrárny kvůli tomu vyrábějí elektrický proud jen tehdy, když je to zapotřebí, a to jim pochopitelně cenu zvedá více, než při standardním celoročním provozu.

LŽI A PROTEKTORÁT

Česká vláda rovněž bezprecedentně selhala ohledně využití možnosti hrazení kompenzací vysokých cen elektřiny českým spotřebitelům z prostředků získaných z dražeb (zcela nesmyslných) emisních povolenek, které jsou součástí rozpočtu Státního fondu životního prostředí spravovaného ministerstvem životního prostředí (MŽP) vedeného aktuálně lidovci.

MŽP a ministr Petr Hladík opakovaně tvrdí, že poskytnout tyto kompenzace nebylo možné. Prý proto, že v květnu letošního roku byla přijata směrnice EU, podle níž mají být peníze z emisních povolenek určeny výhradně na rozvoj nově budovaných obnovitelných zdrojů.

Jenže to si pan ministr vymýšlí. Členské státy mají ovšem vždy 18 měsíců na zavedení (tzv. implementaci) každé nové unijní směrnice do národní legislativy. Česká republika tuto směrnici ovšem dosud do svého právního řádu neaplikovala, takže jsme se mohli  – a měli – řídit dosavadní právní úpravou ohledně využití peněz z výnosu z prodeje emisních povolenek.

Ostatně, říká to i ministerstv průmyslu a obchodu (MPO). „Rok 2024 by pravděpodobně šel pokrýt i z výnosů z emisních povolenek,“ konstatoval pirátský náměstek MPO Petr Třešňák. A české Piráty rozhodně nelze ani omylem podezírat z nedostatečné loajality vůči Bruselu…

Současně ovšem platí, že celá právní konstrukce ohledně možnosti použití výnosů z emisních povolenek je zcela falešná, nepřijatelná a postavená na hlavu. A že v plné nahotě ukazuje ničivost zelených nařízení a směrnic Evropské unie, Green Dealu – a v podstatě samotného našeho členství v EU. Protože přináší jednoznačné omezení naší suverenity v podobě práva sestavit český státní rozpočet podle českých národních zájmů a potřeb.

LIKVIDACE ZEMĚ PODLE METODY

EU nám tedy na jedné straně arbitrárně a extrémně zdražuje energie, zejména elektřinu – a současně nám zakazují dopady těchto zhoubných opatření našim občanům a našim firmám kompenzovat z našeho rozpočtu dle našich představ. Ve hře je přitom samotná budoucnost naší energetické soběstačnosti  – a s tím spojené energetické bezpečnosti.

„Uhelné elektrárny se dostanou během dvou let do ztráty kvůli vysoké ceně emisní povolenky, ať chceme, nebo nechceme. Uhlí bude v minusu několika miliard korun.“ To je opět citace Daniela Beneše. Něco podobného ovšem říká i Pavel Tykač, největší privátní hráč v našem těžařském, uhelném a elektrárenském byznysu.

Co to znamená? Nic jiného než ukončení těžby a uzavření českých uhelných elektráren (a tudíž i uhelných dolů), jelikož majitelé logicky, nebudou dobrovolně produkovat mnohamiliardové ztráty a přicházet tak o svůj majetek. Důsledky a dopady „konce uhlí“ na českou ekonomiku a sociální situaci tedy budou opět fatální. Doplňme jen, že uhlí nyní pokrývá cca 45 procent naší domácí spotřeby elektřiny!

V této souvislosti zmiňme ještě velice alarmující prognózu státní společnosti ČEPS (správce české elektrizační soustavy), která říká, že pokud ČR skončí se spalováním uhlí do roku 2033 – což je nyní oficiální vládní plán a cíl, ale dle vyjádření energetických podnikatelů to může nastat i mnohem dříve – přestaneme být tzv. čistým vývozcem elektřiny (tzn., že přestaneme být v produkci elektřiny pro vlastní vnitrostátní spotřebu soběstační) a budeme  muset elektřinu naopak nakupovat v zahraničí a dovážet. Samozřejmě – za mnohem vyšší ceny, než je tomu nyní.

VLASTIZRADA

Pokud tedy skončí naše domácí uhelné elektrárny dříve než v roce 2033, hrozí nám nejen další zvyšování cen elektřiny, ale i její nedostatek. Zpráva ČEPS doporučuje zachovat uhelnou energetiku v ČR minimálně do roku 2038 – pak by nouze o elektřinu nemusela hrozit – ovšem pouze za neeálné podmínky, že se do té doby postaví a uvede do provozu nový jaderný reaktor v Dukovanech.

Vrcholem paradoxu ovšem je, že odchod od uhlí nepřinese čistší energetiku. Při rychlém tempu tzv. dekarbonizace budou uhlíkové emise ve skutečnosti vyšší, než při udržení uhlí až do 40. let tohoto století. Za této situace bude totiž rychleji stoupat spotřeba, což produkci emisí z výroby elektřiny potáhne směrem nahoru.

To je prostě fyzikální a přírodní zákonitost – a Fialova vláda má všechny tyto informace od expertů k dispozici.

Pokud přesto v energetické politice dál slepě následuje diktát Evropské unie namísto hájení českých národních zájmů, je to na hranici ekonomické vlastizrady.

Což ostatně platí nejen pro energetiku.

Zdroj