Geochemici odhalili obrovský zásobník a zdroj metanu – je abiotický
Uveřejněno dne 6 září 2019 000 14:35
Metan (pro chemiky methan, alias karban) je nejjednodušší uhlovodík vůbec. Při pokojové teplotě je netoxickým plynem bez barvy a zápachu. V materiálech Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) se dočteme, že 90 % metanu na Zemi mají na svědomí organismy. Tato představa by se s novým poznatkem geochemiků mohla brzo začít částečně měnit. Vědci totiž přišli na kloub gigantickým pochodům produkujícím metan abiotický.
K poznatku je přivedl rozbor tekutin a v nich rozpuštěné plyny vycházejících z puklin na dnech oceánů. Má jít o úložiště a zdroj metanu tak gigantický, že jeho mocnost má převyšovat veškeré množství metanu, jaké bylo v atmosféře před industrializací. Jeho vznik přitom nemá pod palcem člověk. I skot se v tomto porovnání jeví jako outsider. Nově vznikající metan nemá na svědomí ani žádný titěrný živý tvor či mořské usazeniny. Z jeho vzniku vědci obvinily olivíny.
Pojmem olivín geologové častují všechny varianty a přechody mezi nerosty forsteritem – křemičitanem hořečnatým a fayalitem – křemičitanem železnatým. Z mineralogického pohledu jde o přechodový nerost obsahující v různém poměru složku železa a hořčíku. Minerál je pojmenován podle své olivové barvy. Pro ten drahokamový se používá termínu chryzolit (z řeckých slov chrysos – zlato a lithos – kámen). Zmiňuje se o něm už Plinius. Nejspíš ale měl pod jménem chrysolithos na mysli i úplně jiné kameny, asi i žlutý topaz.
Dnes se olivín nejčastěji prodává pod označením peridot. Často je zaměňován za smaragd. Olivín je ale měkčí než křemen a do šperků, které trpí otěrem, se moc nehodí. K matení pojmů přispělo i to, co se pod různými jmény vozilo a vozí z nalezišť na Uralu, a co stálo za vznikem francouzskému úsloví: „Vlastníte-li dva olivíny, jeden z nich je určitě něco jiného“.
Čisté olivíny patřily odjakživa k oblíbeným drahokamům duchovenstva. Používaly se na zdobení téměř všeho vzácného, od královských korun až po rytířské meče. V 11. století renneský biskup Marbodius (Marbodus , Marbod nebo Marbode of Rennes) tvrdil, že olivínové korálky navléknuté na oslí chlup a omotané kolem levé paže chrání před zlými duchy.
Zatímco v očích nás laiků je olivín polodrahokam a vzácnost. Pro geology jsou ve své špinavější a titěrnější formě běžným a hojným horninotvorným minerálem bazických hornin. I jako polodrahokamy nejsou tak vzácné a jejich naleziště se vyskytují hojně na mnoha místech v Evropě, na Urale, v Číně, Pákistánu,… Olivíny jsou i součástí meteoritů a dokonce hornin na Měsíci i Marsu.
Šperkaři na nich oceňují „leknínové listy“. Říkají tak diskovitým inkluzím plynu a kapaliny, na nichž dochází k lomu světla. Aby hra barev rozloženého spektra byla co nejpůsobivější, dávají si pozor, aby plošky „bublin“ byly v rovině čela výbrusu. A právě o tyto inkluze v olivínech nám dnes jde. Oceánologové je před dvěma dny označili za původce tvorby i uvolňování abiogenního metanu. Jde o to, že inkluze obsahují tekutinu (vodu s rozpuštěnými plyny). Geologické pochody v hloubkách zemského pláště dodávají energii potřebnou k rozkladu této vody. Dá se říci, že sled událostí je následující. Nejprve je mořská voda uvězněná v magmatickém olivínu. Tam pak za vysoké teploty a tlaku v hloubce zemského pláště podléhá chemické rozkladné reakci na kyslík a vodík. V této fázi vstupuje do hry přítomný uhlík a reaguje s vodíkem. Jakmile rozžhavený minerál (olivín) začne chladnout, v průběhu procesu zvaného serpentinizace, se uvolňuje vodík a metan. Ten pak v kapsách hornin objevujeme.
Geolog Frieder Klein, první autor publikace, poznatek komentoval slovy: „Byli jsme překvapeni. Ze světových oceánů jsme odebrali 160 vzorků hornin a prakticky všechny měly svou metanovou kapsu. Globálně jde o tak velké ložisko, že svým objemem převyšuje množství metanu vyskytujícího se v zemské atmosféře před počátkem industrializace.“
Závěr
Pokud mají američtí vědci pravdu, tak jsou olivíny význačným hráčem nejen pozemských hrátek s metanem, ale i těch nadpozemských. Předevčírem zveřejněná zpráva ve Sborníku americké Akademie věd (PNAS) není totiž zajímavá jen z pohledu odhalení velkého producenta metanu, ale i z pohledu nastolení otázky, zda právě tento způsob jeho vzniku nehrál rozhodující roli při vzniku života na Zemi.
Přítomnost olivínů na Měsíci, Marsu i v meteoritech zase napovídá, jaký by mohl být původ plynů na jiných planetách. I těch, na nichž se již voda v kapalné formě nevyskytuje. A kdo ví, třeba s poznatkem geologů, že zemská kůra je jak obrovským úložištěm, tak i producentem metanu, vezmou klimatologové zemědělce chovající skot na milost a přestanou pro ně být těmi nejhoršími oteplovači planety.