GLOSA: Zvítězí politici s ekology nad přírodou?

Je to již mnoho let, co ekologové s politiky společně vyhlásili viníka, který způsobuje oteplování. Je jím podle nich oxid uhličitý. Ostatní vlivy zavrhli. Nejzajímavější na tom je, že nejaktivnější ze všech států v boji s oxidem uhličitým jsou země Evropské unie. Brusel nám rovnou předepisuje emisní povolenky a kolik tun CO₂ budeme smět v budoucnu produkovat.

V jednu dobu byla představa ekologů, že je nutno tento plyn zachytávat a plnit například do nějakých pytlů a ukládat je například ve vytěžených dolech. Jenom nevíme, jak si ty tuny CO₂ tenkrát asi představovali. Snad si ten plyn přepočetli na tlak u hladiny moře (1013,25 hPa) a na stejnou teplotu (např. 0 °C) se zanedbáním vlivu gravitace. Pak snadno určitě dopočítali, kolik kdo tohoto plynu denně produkuje. Tak si to zopakujme.

Největší množství CO₂ denně vyprodukují uhelné elektrárny, a to 21 km³. Na to by pytle nestačily. To by musel být nějaký například krychlový zásobníku a jeho stěny by dosahovaly výše téměř 3 km. Dále musíme připočítat denní produkci CO₂ z těžby ropy, kterou vyprodukuje v konečném provedení převážně automobilový sektor. Na toto množství, které je cca 12 km³ CO₂ za den, by stačila krychlová nádoba o délce stran kolem 2 km.

Nesmíme zapomenout ještě na jednu část denní produkce CO₂, kterou tvoří živočišná část přírody, jejíž součástí jsme i my, lidé. Denně živočišná část přírody vyprodukuje 7,5 km³ CO₂. K tomu by stačila krychlová nádoby o délce stran necelé 2 km.

Tato denní produkce se každý den smíchá s množstvím oxidu uhličitého, který je trvale přítomen v atmosféře, což hmotnostně představuje pouhých 0,05 % a objemově je to nepatrných 0,033 %. Na takové množství plynu by byl potřeba opravdu veliký zásobník. Je to přeci jenom 1,4 milionu km³ tohoto plynu, který je v atmosféře rozptýlený. Pro úplnost, na to by stačil krychlový zásobník o stranách 110 km.

Jak víme, veškeré výše vyprodukované množství CO₂ zpracovává vegetace ve svých zelených listech na jednoduché cukry a nadbytečný O₂ uvolňuje do atmosféry. Pokud se vegetace dostane do větší koncentrace CO₂ například v důsledku nedalekých požárů lesních porostů a podobně, zvětší se i spotřeba tohoto plynu. Díky fotosyntéze probíhající v zeleném barvivu listů, chlorofylu, může spotřeba CO₂ narůst i na násobnou hodnotu. Tyhle vlastnosti chlorofylu vlastně udržují koncentraci CO₂ v ovzduší bezchybně po miliony let na stejné úrovni a tím i nepřímo koncentraci oxidu.

Vegetace potřebuje ke svému životu oxid uhličitý, který jí v podstatě dodáváme my, živočichové, a my živočichové zase potřebujeme uvolňovaný lidově řečeno „kyslík“. Toto je základní koloběh dvou látek zajišťující podmínky pro život na naší planetě.

Proto bojovat proti oxidu uhličitému, který reguluje zelená část planety, je opravdu unikátním rozhodnutím. Kdo asi zvítězí? Bojovníci s CO₂, nebo ta zelená příroda?

Zdroj