Green Deal má k promyšlenému plánu daleko. Blíží se „velký třesk“, jen nevíme jaký

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Renomovaná organizace finské vlády GTK dospěla po
rozsáhlých výpočtech k závěru, o kterém se často mluví mezi odborníky i laiky, ale nikdo z
politiků ho neřekne nahlas. Plán přechodu k takzvané bezemisní ekonomice (tzv. Green
Deal) nikdy nepovede a ani nemůže vést ke snížení emisí skleníkových plynů. Je to jen
uměle udržovaná chiméra, narážející mimo jiné na nepřekročitelné fyzikální zákony. I když
s tímto závěrem už dnes souhlasí i mnozí ekologové, Green Deal se světem valí dál a
polyká miliardy ze státních rozpočtů.

Tisícistránková studie Finské geologické služby GTK, o které INFO.CZ informovalo obsáhle
zde, by za normálních okolností měla vést k nové celosvětové klimatické konferenci
a přehodnocení závěrů všech podobných konferencí v minulosti.
Na mnoha stránkách výpočtů a tabulek totiž finská GTK, jedna z nejrenomovanějších
organizací svého druhu na světě, spočítala reálnost cílů „zelené dohody“ nejen v lokálním,
ale celoplanetárním měřítku. A došla (prostřednictvím platných matematických a fyzikálních
zákonů) k závěru, o kterém se v různých podobách diskutuje a diskutovalo jen v různých
odborných platformách fyziků nebo matematiků. Prostřednictvím „Green Dealu“ není možné
zastavit nárůst celosvětové produkce skleníkových plynů, přispívajících k fatálním
klimatickým změnám.
Pokud existuje nějaká cesta k omezení nebo zastavení těchto změn, pak je to celosvětové
snížení lidské spotřeby všeho druhu, tedy jinak řečeno zastavení celosvětového růstu
blahobytu. Lidé (čistě teoreticky) musejí méně spotřebovávat (energií i surovin), jinak
klimatické změny neodvrátí.
Finská GTK tuhle nutnost změny způsobu života na Zemi popisuje slovy o „nutnosti zcela jiné
společenské dohody“. Jinými slovy: žádná výměna technologie, například ve smyslu
přechodu k elektromobilitě, lidstvu k odvrácení klimatické katastrofy nepomůže. Pomůže jen
změna myšlení a nějaký úplně nový model života, nezaložený na stále vyšší spotřebě a růstu
blahobytu.
Nová dohoda
Jenže to se snadno řekne a hůře udělá. Otázkou totiž zůstává, zda je vůbec, byť jen teoreticky
možné, aby se lidé zbavili své přirozené touhy po lepším životě a poznávání nových věcí,
a navíc si přestali i navzájem konkurovat. Dokázal by někdo přesvědčit Číňany, aby nechtěli
být stejně bohatí jako Evropané a zastavili svůj růst? Bude někdo z Evropanů ochoten
dobrovolně zchudnout a počkat, až ho v míře blahobytu doženou obyvatelé rozvojových
zemí? A jak by se k žádosti o větší skromnost postavily totalitní režimy jako Rusko? Není to
vlastně celé ryzí utopie?
Odpovědí na tyto otázky je naprostý nezájem, který závěry respektované finské studie
vzbudily v politických kruzích. A to i přesto, že věrohodnost organizace, která jí vytvořila, lze
zpochybnit jen těžko. I respektovaný ekolog Jakub Hruška z České geologické služby pro
INFO.CZ potvrdil, že se finská GTK se těší mezi vědci i odborníky vynikající pověsti a patří
k nejrespektovanějším organizacím svého druhu na světě.
Problém je v tom, že závěry finské studie se vlastně nikomu takzvaně nehodí do krámu. Co
s nimi? Mají politici říkat lidem, že musejí zchudnout, aby zachránili svět? Bude takové
politiky někdo volit? A jsme my sami ochotni a schopni se ve světle deklarované klimatické
hrozby (s fatálními následky) vrátit třeba o sto let nazpátek?
Mnohem jednodušší je, a to nejen pro politiky, razit myšlenky „Green Dealu“, tedy zcela
nesmyslné a zákonům fyziky odporující teorie o možnosti trvalého, celosvětového růstu
blahobytu prostřednictvím výměny fosilních paliv za „ekologické“ zdroje energie.
Jenže každý solární panel, každá baterie, každá lopatka větrné turbíny, natož jaderný reaktor,
musí být z něčeho vyrobeny, tedy spotřebovávat další (stále hůře dostupné) suroviny
a energii. Trvalý růst prostě není fyzikálně možný.
Místo Green Dealu „ozelenění“
To přitom vůbec neznamená, a to je třeba zdůraznit, že všechna opatření „Green Dealu“
nemají smysl. Takzvané ozelenění technologií v mnoha ohledech zlepšuje život a životní
podmínky zejména v lokálním měřítku. A ukazují to i příklady z minulosti.
Jak zcela správně upozorňuje například ekolog Vojtěch Kotecký z Centra pro životní prostředí
Univerzity Karlovy, nebýt zelených inovací, lesy v Krušných horách by kompletně zahynuly
kvůli emisím z neodsířených elektráren, řeky bez moderních čističek by byly zbavené života
a v ledničkách by se nadále využíval freon.
Technologické zelené inovace nepochybně smysl mají a ukazuje to například i prudké zvýšení
účinnosti solárních panelů nebo pokrok ve vývoji baterií. To všechno jsou ale jen
technologické změny, které vedou a zřejmě i nadále povedou k vylepšování životního
prostředí v určitých oblastech světa, nikoliv ovšem, a to je důležité, k zastavení neustálého
nárůstu emisí skleníkových plynů. Ten hlavní, politiky deklarovaný cíl „Green Dealu“, tedy
bezemisní ekonomika, je touto formou nedosažitelný. A potvrzují to právě i závěry GTK.
Energie pro energii
Pokud chceme jako lidstvo neustále zvyšovat svůj blahobyt (což je i základní předpoklad
Green Dealu), potřebujeme k tomu stále více energie, jejíž spotřebu můžeme pokrýt pouze
dvěma způsoby. Buď budeme až do naprostého vyčerpání zásob využívat vysoce
koncentrovanou a snadno dostupnou energii, uloženou ve fosilních palivech, nebo tuto
energii získáme z takzvaně obnovitelných zdrojů, na jejichž výrobu ale zase potřebujeme
i stále více těžce dostupných surovin a materiálů. A v neposlední řadě také energie, kterou
musíme někde vzít. Vypadá to jako začarovaný kruh a finská studie přináší důkazy, že přesně
takové to je.
Jedinou cestou k zastavení nadprodukce skleníkových plynů a rabování surovinových zásob
planety je „zchudnutí“ nebo alespoň zastavení toho, čemu říkáme ekonomický růst. Nikdo
ale neumí odpovědět na otázku, jak to vlastně udělat.
Green Deal tak (což opět konstatují i závěry GTK) nepovede k omezení celosvětových emisí
skleníkových plynů, ale k technologickým změnám, které zcela nepochybně nějakým
způsobem změní geopolitické a hospodářské rozložení světa. O tom není pochyb.
Cestou k záchraně planety před vědci předpokládanou fatální klimatickou změnou ale
takzvaná zelená dohoda není. A to určitě vědí i mnozí z politiků, kteří „Green Deal“
v současné podobě prosazují. Jen to nechtějí nebo nemohou říkat nahlas.
Skutečný dopad zelené dohody, pokud bude dotažena do konce, zřejmě ani nikdo nezná. Je
to možná jen součást metody pokusu a omylu, z níž, což všichni předpokládají, nakonec
vzejde nějaký „velký třesk“, něco nového, doufejme lepšího, než kdybychom se o žádnou
technologickou změnu vůbec nepokoušeli. O nějakém promyšleném a fyzikálně doložitelném
plánu však nemůže být ani řeč.