Green Deal – opravdu je to cesta k zelené budoucnosti?

V roce 2019 byl schválen dokument Zelená dohoda pro Evropu – Green Deal s platností do roku 2024. Cílem by mělo být transformovat EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, která efektivně využívá zdroje a která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů. V takové společnosti by měl být hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů. EU má kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu. Toto sdělení představuje počáteční plán klíčových politik a opatření nezbytných k realizaci Zelené dohody pro Evropu.

Jedná se o strategický dokument, který má EU nasměrovat k tzv. udržitelné budoucnosti.
Zásadním cílem, kterého má Evropa pomocí Zelené dohody dosáhnout, je klimatická neutralita (tedy rovnováha mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním) do roku 2050. K dosažení této neutrality bude třeba akcí ve všech odvětvích – od energetiky, která každého z nás napadne asi jako první, přes stavebnictví a dopravu až po produkci potravin či technologie.
Pojem udržitelná budoucnost je ve své podstatě chybná filozofická úvaha
Každá lidská společnost se nachází na určitém stupni vývoje a svým chováním a jednáním mění životní prostředí. Ve většině případech ho mění k nezvratně horšímu. Nedá se současně nastavit to, aby se životní prostředí vracelo k dřívějším stavům. Bylo by třeba, aby se lidská společnost, když už ne rozvíjela, alespoň dlouhodobě stagnovala na stejné úrovni. Už i tato stagnace může do budoucna vést až k zániku lidské civilizace.
Buď se životní prostředí bude takzvaně zlepšovat, ale současně bude lidská společnost a civilizace upadat. Nebo se nabízí možnost, že lidská civilizace se bude rozvíjet bez většího zatížení na životní prostředí a úměrně tomu se bude, s využitím současných poznatků i dalších nových přírodních a technických objevů a vynálezů, životní prostředí měnit a vyvíjet.

Několik důvodů, proč říct Green Deal ne:

1) Klimatická neutralita do r. 2050 je stejnou smyšlenkou jako komunistické volání po beztřídní společnosti. A to z důvodů politických i technických.

2) Tzv. “ Přijetí dohody členskými státy“ začíná dostávat podobu vydírání národních států Bruselem. Přijmeš – dostaneš peníze, odmítneš – dostaneš méně peněz.

3) Základem Green Deal je transformace energetiky masívním uplatněním dotovaných obnovitelných zdrojů energie společně s vyloučením jaderné energie.

4) Obnovitelné zdroje energie ve stávající podobě je nutno rázně odmítnout.

5) Není na programu dne měnit stoleté zákony, které jsou prověřeny našimi předky. Není důvod rušit a ničit tradice. Jednotná politika není vždy výhodou.

Závěr:
Green Deal má být DOHODOU, nikoli diktátem. Měl by se přijímat dobrovolně a nikoli pod ekonomickými výhrůžkami. V současné podobě je v zájmu ČR tuto cestu odmítnout!
Je třeba si položit otázku. Jak lze věřit někomu (EK), kdo v době pandemie neudělal nic proto, aby všechny státy EU přistupovaly k problému společně, koordinovaně a zejména odborně?
Celá slavná EK nás nechala na holičkách a prokázala, že sama Komise i její vedení (Ursula + Frans) své základní povinnosti totálně nezvládli.
Spíše by se měla položit otázka, zda netransformovat celou podstatu EU směrem k posílení postavení národních států v rámci EU.
Tento projekt Evropské komise je z hlediska zájmů České republiky velmi nebezpečný. Především jde o snahu a o další přesun kompetencí členských států na nadnárodní orgány EU bez opory v evropském primárním právu – např. v základních právních dokumentech EU není speciálně zakotvena žádná Společná evropská energetická politika. A samozřejmě, že nesmíme opomenout, že současně jde i o vize a požadavky, které by měly katastrofický dopad na rozpočty a ekonomiky členských států a na životní úroveň českých občanů.
V projektu Green Deal by se nemělo pokračovat. Měl by se ukončit, protože se nejdříve musí zotavit ekonomika postižená koronavirem.
Jediný Green Deal, který mi v dnešní době dává smysl je zpomalování odtoku vody z krajiny, udržení biologické rozmanitosti, zlepšování stavu půd, obnova a udržení zdravých lesů, ochrany vodních zdrojů před kontaminací a podpora produkce potravin.