Greenpeace Karaoke: reforma klimatického panelu

Poprvé od vlny Climategate skandálů IPCC vydává novou zprávu. A nezdá se, že by se ze svých chyb poučila. Už i alarmisté s IPCC začínají ztrácet trpělivost.

====================

Název oné zprávy je: „Special Report on Renewable Energy Sources and Climate Change Mitigation“ neboli SRREN (pdf 28MB). Týká se budoucnosti obnovitelných paliv.

Tiskové prohlášení oznamující vydání zprávy začíná odvážnou větou: „Pokud budou přijata vhodná opatření, do poloviny století může cca 80% procent světové spotřeby energií být pokryto z obnovitelných zdrojů.“

Co je na tom zajímavého?

Zpráva posuzovala přes 160 scénářů. Z toho čtyři z nich byly zkoumány podrobněji. A ten osmdesátiprocentní, který dostal takovou váhu, je scénář, který IPCC převzala nikoli z recenzované vědecké literatury. Ale z  brožurky Greenpeace.

Má revoluční název: Energy (r)evolution: A Sustainable Energy Outlook. Greenpeace, říjen 2008

Ptáte se, proč vedoucí autoři 10. kapitoly SSREN, která scénáře posuzovala, dali takový důraz na nerealisticky optimistický scénář Greenpeace? Možná to má co dělat s tím, že mezi vedoucími autory 10. kapitoly byl Sven Teske z Greenpeace International.

Jaká náhoda. Je to ten samý člověk, který tu brožuru Greenpeace psal (je v ní uveden jako „lead author and project manager“). Svena tedy IPCC najala, by nezávisle a nestranně posuzoval vlastní práci. Tento neotřelý přístup k peer-review stylem „urob si sám“ jsme v IPCC viděli už v případě Michaela Manna, Nakicenovice, Judith Lean, Phila Jonese a dalších.

Je zjevné, že IPCC nic nezapomněla a nic se nenaučila. Střety zájmů, používání „šedé“ nevědecké literatury, přebírání tvrzení ne od vědců, ale od ekoaktivistů a eko-lobbistů. Stejně vznikla  i aféra Glaciergate, kdy IPCC převzala od ekologů z World Wildlife Fund kachnu o roztání Himalájů do roku 2035.

V létě 2010 organizace zvaná Inter Academy Council doporučila IPCC provést řadu reforem, aby se tyto skandální chyby neopakovaly  (pdf). IPCC ale zjevně na rady IAC kašle.

Už toho začínají mít dost i alarmisté. Zkuste se do toho vžít. Obáváte se globálního oteplování, chcete zachránit planetu a OSN svými trapasy vaše úsilí diskredituje a hází vám vlastně klacky pod nohy.

Mark Lynas je alarmista, autor knih  jako High Tide: News from a warming world (2004) a Six Degrees: Our future on a hotter planet (2007). V listopadu 2009 se stal klimatickým poradcem presidenta Malediv, který se bojí, že kvůli oteplování moře zaplaví jeho ostrovní zemi.

Nicméně to, co se děje v IPCC, to je příliš i na něj.

Lynas říká, že lobbisté jedné ani druhé strany by neměli práci vědců ovlivňovat. Do Greenpeace vzkazuje: Jak by se vám líbilo, kdyby takovýto vliv na zprávu IPCC měla ropná firma Exxon? Kdyby v IPCC seděl někdo z Exxonu a zprávu IPCC založil na studii, kterou on sám kdysi pro Exxon zpracoval?

(Mark Lynas je autorem knihy „Oteplení o šest stupňů: Naše budoucnost na teplejší planetě“. I pro takového alarmistu už jsou skandály IPCC neúnosné)

Lynas: „Dovedete si jistě představit ten poprask v Greenpeace. IPCC by byla jako nezávislý hlas navždy zdiskreditována. Před ředitelstvím Exxonu by byli demonstranti ostře protestující proti tomu, jak si mocné zájmy fosilního průmyslu dokázaly omotat kolem prstu údajně nezávislou vědu… Že si svět této věci všiml, za to vděčíme ostřížímu zraku Steva McIntyra (Climateaudit.org). Říkají mi, že je to prý „popírač“, že je to antikrist a že jsem se jím prý nechal ve své naivitě oblbnout. Co k tomu říci? Pokud „popírači“ jsou jediní, kdo hájí integritu vědeckého procesu, nezávislost IPCC, pak i já jsem „popírač“.“

Možná by se k aféře mohl vyjádřit i Jan Beránek z české Greenpeace, bývalý předseda Zelených. I on je totiž mezi autory brožury “Energy r-evolution”.

Washington Times situaci zhodnotily v úvodníku s názvem: „Klimatická propaganda OSN demaskována: Za „vědeckými závěry“ zprávy IPCC stojí zájmy lobbistů z průmyslu“

Máme tu totiž i napojení na průmyslovou lobby. Greenpeace na své zprávě spolupracovala s Evropskou radou pro obnovitelné zdroje (European Renewable Energy Council), která sama o sobě mluví jak o zastřešující organizaci pro průmysl obnovitelných zdrojů. Někdy je těžké rozeznat, kde končí IPCC a kde začíná marketingové oddělení těchto firem.

Předmluvu k oné studii Greenpeace navíc napsal předseda IPCC Pachauri, který sám podniká v energetice (TERI, Glori Oil, CCX…) a jehož firmy z dotací na boj s klimatem profitují. Dostal i tučné dotace například na výzkum himalájského hoaxu.

SSREN je navíc napojena i na německého velkoklimatologa Schellnhubera, který nedávno světu představil svoje plány na autoritářský světový převrat. Předsedou Třetí pracovní skupiny IPCC, která SSREN vypracovala, je německý ekonom Ottmar Edenhofer. To je zástupce ředitele (Schellnhubera) v Potstdamském ústavu pro dopady klimatických změn (PIK).

I alarmistický žurnalista Andy Revkin z New York Times toho má dost: „Byl jsem znepokojen, když bylo shrnutí zprávy zveřejněno o měsíc dříve než samotná zpráva (nechvalná zdejší tradice).“

Na nesrovnalosti kolem SSREN upozornil svět známý kritik IPCC Steven McIntyre (Climateaudit.org).

McIntyre: „Zpráva je založena na 164 scénářích a scénář o 80 procentech, vyzdvihovaný v titulní větě tiskového prohlášení, není reprezentativní, nýbrž je to ten scénář úplně nejvyšší. V důlním průmyslu (kde jsem léta pracoval) jsou takovéto typy tiskových prohlášení nepřípustné a je mi záhadou, jak to může být tolerováno v akademických tiskových prohlášeních mezinárodních institucí… Veřejnost a političtí představitelé zoufale potřebují nezávislou a autoritativní analýzu, jak moc se lze do budoucna opírat o obnovitelné zdroje. A od Třetí pracovní skupiny IPCC bychom očekávali něco lepšího než karaoke verzi scénáře Greenpeace.”

(Scénáře vývoje emisí CO2: Vědecká práce na úrovni dětských kreseb pastelkou. Stejně hodnotné klimatologické prognózy by dokázalo nakreslit i předškolní dítě. Každý si může vybrat barvu, kterou má rád. Nebylo by levnější, kdyby nám prostě stručně řekli: Budoucnost neznáme?)

STARÉHO PSA NOVÝM KOUSKŮM NENAUČÍŠ

Skandálu se ale není třeba divit. Jaký pán, takový krám.

V únoru 2010 v článku „IPCC – jak dál?“ pan Metelka prohlásil: „Pokud by měl Pachauri zůstat ve funkci i po říjnovém plenárním zasedání, pro mě osobně by to byla jasná známka toho, že v IPCC lze problémy zametat pod koberec a že být ve střetu zájmů vlastně nevadí. Proto bych byl raději, kdyby Pachauri odstoupil nebo byl odvolán a na jeho místo aby nastoupil nějaký renomovaný a světově uznávaný klimatolog.“

Rovněž IAC doporučila, aby Pachauri skončil:  „Funkční období předsedy IPCC by mělo být omezeno na období přípravy jediné zprávy (IAC Review, str. 46)

Na tom, že Pachauri by měl jít, jsme se shodli i na schůzi české delegace IPCC v Komořanech, kam jsem byl na podzim 2010 jako zástupce „opozice“ přizván. LM ve svém článku „Před plenárním jednáním v Pusanu“ potvrzuje, že jsme se shodli, že Pachauri má odejít.

Přesto Pachauri odvolán nebyl. A na schůzi v Koreji na podzim 2010 to ani nikdo nenavrhl. Ani česká delegace. Ač jsme se na tom dohodli.

Nedošlo ani na můj návrh, že odvolán musí být nejen Pachauri, ale i zelené kádry, které najmenoval. Protože starého psa novým kousků nenaučíš. Česká delegace IPCC mi tehdy sdělila, že prý to prosazovat nebudou. LM: „Zrušení jmenování autorů AR5 jsme uvedli jako jednu z možností. Sice v principu nejčistší, ale také velice nereálnou. Nevím, kde tam pan Kremlík vidí nějakou shodu v tom smyslu, že česká delegace bude prosazovat právě něco tak nereálného.“

Inu, komu není rady…

ZKLAMANÉ NADĚJE

V interview na Ekolistu český focal point IPCC pan Ladislav Metelka vyjádřil naději, že „Navzdory chybám je panel IPCC důvěryhodný“ (28.únor 2011).

LM: „Víte, já jsem na jednu stranu docela rád, že k uvedeným problémům došlo. Teď začala příprava páté zprávy IPCC, která má být vydána někdy v letech 2013–2014, a je jasné, že si každý bude dávat zatraceně velký pozor na to, aby se mu do kapitoly nedostala nějaká podobná chyba. Věřím, že chyby z minulosti nakonec povedou ke zkvalitnění práce celého panelu.“

Jak vidíte, tak zřejmě ne.