Greta z Arku

Je pochopitelně značně ošidné srovnávat současnou postavu, o které víme i to, co posvačila ve vlaku cestou do Davosu, a kolikrát šla na velkou při své platbě do New Yorku, s postavou žijící před šesti stoletími. Je totiž třeba počítat s tím, že její současný obraz je hodně zidealizován. Nicméně i z toho mála, co o ní víme, lze usuzovat, o jakou osobnost asi šlo a proč nakonec musela čelit tak krutému osudu.

Co má ale Johanka z Arku společného se současnou klimaalarmistickou star Gretou Thunbergovou? Troufám si tvrdit, že více, než by se na první pohled zdálo. Obě se objevily „nečekaně“ a ani jedna nepochází z prostředí, které s jejich pozdějšími aktivitami souviselo. Johanka byla ze selského, Greta je z uměleckého. Což jejich působení dává punc určité spontánnosti. Jednání obou dívek se vyznačuje přímočarostí a vlastnosti jako vypočítavost, nebo rafinovanost jsou jim cizí. Obě ale také spojuje postižení duševní poruchou a obě propadly radikalismu a fanatismu. Což je ostatně také určitý typ psychického narušení. Ale popořadě…

Johanka z Arku žila v době, kdy Francii sužovaly útrapy stoleté války s Anglií a boj o francouzskou korunu. Její zemi se ve válce dvakrát nevedlo a zklamáním bylo i (ne)konání následníka trůnu Karla z rodu Valois, který přílišnou válečnou aktivitou zrovna nehýřil. Přes všechny neúspěchy a těžkosti však odpor proti Angličanům neustával a zapojovali se do něj i prostí Francouzi. To vše nepochybně formovalo i Johanku. Ta začala mít ve svých 14 letech vidiny. Při nich jí hlasy svatých sdělovaly, že je Bohem vyvolena stanout v čele francouzských vojsk a svoji zemi osvobodit. A tak je vyslyšela.

Je samozřejmě otázkou, co to bylo za vidiny a hlasy. Nejspíš šlo o halucinace. Jejich spouštěčem mohl být nějaký silný a emotivní zážitek a k jejich rozvinutí zřejmě přispělo i dlouhodobé působení válečných útrap. Svoji roli patrně sehrála i Johančina hluboká víra v Boha a také to, že šlo pravděpodobně o velmi vnímavou a emocionálně založenou dívku. Opakované halucinace jsou obvykle známkou nějaké duševní poruchy, která tak nejspíš ve skutečnosti stála za odstartováním Johančiny „kariéry“.

Něco podobného potkalo i Gretu. Ta uvádí, že v 11 letech upadla v důsledku „neřešení“ změn klimatu do deprese a selektivního mutismu (mlčení), ze kterého se dostala až ve chvíli, kdy se začala v problematice změn klimatu aktivně angažovat. Kromě toho trpí Aspergerovým syndromem, o jehož vlivu na její vystupování a chování se vedou vášnivé spory. V každém případě je zřejmé, že i v případě Grety souvisí počátek jejích veřejných aktivit s rozvojem duševní poruchy.

Johance se podařilo přimět následníka trůnu Karla k tomu, aby jí svěřil vojsko. Nejspíš zůstane navždy nezodpovězenou otázkou, čím ho vlastně přesvědčila. Argumentace, že je Bohem vyvolena, mu stačila jen těžko a její neskrývaný radikální fanatismus ho možná i děsil. Snad zaúřadoval nějaký přímluvce, třeba sehrála roli Karlova pasivita a vědomí, že vlastně nemá co ztratit. Nebo možná kalkuloval s tím, že Johanka padne, on z ní udělá mučednici, přivlastní si její kult a díky tomu se mu podaří vývoj války zvrátit. Těžko říct… Rouškou tajemství je zahaleno také to, jak si Johanka počínala na bojišti. Nejspíš statečně. Jen těžko by si totiž získala podporu vojáků, kdyby jim tvrdila, jak je povede do boje, a když by došlo na šturm, tak by někam zalezla. Přičemž překonávat strach ji nepochybně pomáhal i její radikální fanatismus a přesvědčení o Božím poslání.

Fanatismem a radikalismem ostatně nešetří ani Greta. Prokázala jej mnohokrát, a tak si připomeňme jen její pravděpodobně nejslavnější výrok. Je tak výmluvný, že nepotřebuje dalšího komentáře: „Nechci, abyste nám dávali naději. Chci, abyste začali panikařit. Chci, abyste pocítili strach, který cítím každý den. Chci, abyste jednali tak, jako v krizi. Chci, abyste jednali, jako když vám hoří dům – protože tomu tak je.“

Obě dívky také spojuje jejich zneužívání ze strany mocných. Před šesti stoletími to byl následník trůnu Karel, který si s prvními Johančinými válečnými úspěchy hodně rychle uvědomil, jakou moc a vliv tato dívka má. A že tedy bude rozhodně lepší si to s ní nerozházet. Neposkvrněná Bohem vyvolená panna v čele jeho vojsk kráčející od úspěchu k úspěchu totiž posilovala jeho legitimitu v boji s Angličany o francouzský královský trůn. Těm navíc nepřidávalo na bojové morálce ani to, že jejich vojska porážela mladá dívka. A v myslích jimi možná zmítaly pochybnosti, zda není boj proti někomu, kdo je nejspíš opravdu Bohem vyvolený, předem ztracen.

U Grety je to obdobné. „Boj s klimatem“ je příslibem velkého byznysu (tuto hypotézu jsem rozvíjela zde, a že na tom nejspíš něco bude, nepřímo potvrzuje tato zpráva), a proto má celá řada lidí obrovský zájem na tom, aby pokračovala „klimatická panika“. Tu se Gretě daří úspěšně rozdmýchávat především mezi mladými lidmi, ale nejen mezi nimi. Pro čekatele na „klimatický byznys“ je zkrátka hotovým požehnáním. Hrají s kartou její nevinnosti a mravní čistoty. Vlastně se za ní schovávají. Mají to přitom chytře vymyšleno. Kritika Grety a rozporování jejích požadavků jsou totiž považovány za útok na bezbrannou a čistou dívku, čímž je automaticky degradován a zpochybňován také obsah takového nesouhlasného názoru. Je to obdobná taktika jako postavit do středu hokejového útoku krasobruslařku a pak kritizovat obránce soupeře, že proti ní hrají moc tvrdě.

Asi každý ví, jak to nakonec s Johankou dopadlo. Hodně špatně. Poté, co Karlovi pomohla na trůn a on se stal králem Karlem VII., jím byla zrazena. Kvůli jejímu fanatismu a radikálnosti se z ní totiž stala neřízená střela a začala mu přerůstat přes hlavu. Navíc se obával i jejího vlivu na vojáky a stále rostoucí popularity mezi lidmi. A tak byla zajata, předána Angličanům a ti ji v jejích 19 letech upálili jako čarodějnici. Paradoxem je, že ji na hranici poslal francouzský biskup.

Od Karla VII. to vypadá jako neuvěřitelná podlost a zvrácenost. Respektive ona to podlost a zvrácenost opravdu byla. Ale zkusme si představit, co by se dělo, kdyby se Karel VII. Johanky nezbavil a ona se úplně vymkla jeho kontrole. Já vím, na „kdyby“ se nehraje. A pravdou také je, že veškeré tímto směrem mířící úvahy by nebyly nic jiného než fabulace. Ale jako možné vodítko by nám mohly posloužit příklady toho, co všechno se odehrávalo, pokud se radikálové „utrhli ze řetězu“. Namátkou třeba hrůzovláda jakobínů za Velké francouzské revoluce, nebo z doby relativně nedávné vláda Rudých Khmérů v Kambodži.

Nebezpečí radikalizace se zkrátka nesmí podceňovat. Ono se v souvislosti s ní hovoří zejména o pravicových radikálech, trochu se zapomíná na ty levicové a úplně mimo pozornost je pak skutečnost, že se objevuje jejich úplně nová sorta – radikálové klimatičtí. I když ti jsou v řadě případů totožní s těmi levicovými. Greta je jednou z jejich představitelek. I když zdaleka ne ta nejradikálnější. Když si totiž dovolila obhajovat jádro, tak to od svých radikálnějších německých souvěrců pěkně slízla. A co teprve partička, která si říká „Rebelie proti vyhynutí“ (zde). To je teprve síla…

Ale vraťme se ke společným rysům Johanky a Grety. Zbývá vlastně už jen jeden. Myslím si totiž, že smutný a tragický konec první z dívek do značné míry předznamenává i budoucí osud té druhé. Tedy ne, že by byla upálena, ale svými radikálními postoji, fanatismem a neústupností si přímo koleduje o to, že se dříve či později stane problémem a přítěží pro ty, kteří ji dnes podporují a zároveň bezostyšně zneužívají. Tedy pro všechny ty čekatele na byznys v „boji s klimatem“.

Co konkrétně by jí mohlo zlomit vaz? Její čím dál radikálnější požadavky na askezi. Což je přesně to poslední, po čem její loutkovodiči touží. Oni se totiž nechtějí uskromňovat. Oni chtějí, aby se realizovaly projekty, do jejichž prosazení investují nemalé peníze a na nichž se plánují pořádně napakovat. A tak bude muset Greta zmizet ze scény. Její názory budou postupně zapomenuty a miláčky klimalarmistického publika se stanou ti, kteří budou vyzývat k větším a větším investicím do „boje s klimatem“. A co bude dělat Greta? Dopadne mnohem lépe než Johanka. Vrátí se totiž nejspíš do školy…