I velké firmy již chtějí vytloukat klín klínem

Neštěstí klimatismu tkví v tom, že řeší pouze jednotlivosti. Jeho věřící pro ně nevidí celek. Jenže bez vidění celku není možné přijít na celkové a dlouhodobě funkční řešení. A bez něj to nejde.

„Odstavte uhelné zdroje,“ tak zní příkaz Zelené fronty. Nikdo z odpovědných jim přitom není schopen dostatečně jasně říct, že to nejde. Že je to výborný nápad, ale k jeho provedení holt vede cesta podstatně delší, než si klimatické společenství myslí. Nikdo z odpovědných dosud nedokázal na veřejnosti tak dlouho obhajovat a vysvětlovat tuhle jednoduchou pravdu, aby ji vzala v potaz alespoň média. Výjimky jsou, to ano. I díky nim také většina české veřejnosti ještě nepodlehla klimatickému šílenství, gretismu a vůbec demagogii Zelné fronty. Jenže těch výjimek je málo.

Když ovšem i největší české energetické firmy oznámí, že pojedou podle zelených not, je to vážné. A stojí za to se podrobněji podívat na to, jak se rýsuje budoucnost. Jestli mají totiž jejich recepty zahrnovat udržení energetické bezpečnosti a přitom skutečně řešit klimatický problém, absurdně zúžený na emise oxidu uhličitého, nemají totiž velký manévrovací prostor.

Jenže žádná z firem se do tohoto úzkého prostoru nedokázala vejít. Jejich vedení by totiž nevyhnutelně muselo říct něco, co by se zelenému mainstreamu nelíbilo (například zde). Takže místo toho raději směřují českou energetiku do nevěrohodné spleti protichůdných teorií vystavěné Zelenou frontou. Vstup do ní bohužel znamená ono v úvodu zmíněné řešení jednotlivostí, pro které není vidět celek. Pěkně je to vidět na jednotlivostech, jež se jmenují: štěpka, odpad, plyn.

Přes tato zdánlivě zelená paliva se ztrácí pohled na to, že jejich spalováním se uvolňuje nejen oxid uhličitý, ale i další emise. Současně je ale také fakt, že s odpadem si dlouhodobě nejsme schopni poradit prostřednictvím recyklace, kompostování a podobně. Takže co nejúčinnější pálení odpadu je zatím nevyhnutelná cesta. Ale není tak zelená, jak by se mohlo zdát. Což musí být od počátku jasné, neboť se pálení odpadu snadno může stát předmětem aktivistických útoků a nátlaku EU. A velmi pravděpodobně se tak stane.

Plyn už v hledáčku Zelené fronty je. A to zcela nepokrytě. Stejně tak na něj cílí Evropská komise. I z toho důvodu jej většina předsedů českých politických stran, které iUhli.cz oslovilo, považuje za nevhodné řešení situace. Důvod je samozřejmě skrytý v jeho emisích CO₂ a metanu, který působí násobně skleníkověji, než samotný oxid uhličitý. Takže když se sečtou emise plynu při spálení, těžbě a přepravě, rozdíl mezi ním a uhlím není velký, případně žádný. Což prostě nejde dohromady s unijním rozhodnutím vymýtit lidmi produkovaný CO₂. (Tedy kromě toho, který permanentně vydechujeme, což je s osmi miliardami lidí opravdu nezanedbatelné množství, jímž se nikdo nezabývá. Zelená fronta chce raději regulovat chovy dobytka a spotřebu masa. A současně ignoruje rýžoviště, jež jsou producentem značného množství metanu. Opět ukázka toho, jak pro jednotlivosti aktivisté nevidí celek.) Zvýšení podílu plynu v českém energetickém mixu každopádně znamená zvýšení rizika miliardových finančních ztrát, až budeme muset kvůli Bruselu tyto provozy také uzavřít.

Štěpka je další zelené zaklínadlo. V celkovém dopadu to nejničivější. Přesto nejvíc vzývané. Protože část Zelené fronty a s ní Brusel se rozhodly, že jde o uhlíkově neutrální palivo. Při spálení se jen uvolní oxid uhličitý, jenž se střádal v těle rostliny. Což jsou v případě stromů desítky let. Potud je úvaha správná. Leč hned potom již správnost končí. Protože to, co se střádalo desítky let, se do ovzduší dostane v řádu minut. Kolik by se muselo vysadit stromků, aby zachytily CO₂ uvolněný spálením jednoho vzrostlého stromu? Přitom jen 10 největších evropských biomasových projektů spotřebuje ročně polovinu rozlohy Černého lesa v Německu, tedy 2700 čtverečních kilometrů lesa (zde). Vysadíme snad sazeničky potřebné k zachycení CO₂ z těchto provozů na pole? Protože osázení samotné vykácené plochy nebude stačit ani náhodou.

Lesy ovšem také zadržují vodu. To se ví staletí. Takže kdo nechce riskovat sucha, nemůže snižovat lesní rozlohy. Lesy navíc také ochlazují podnebí a působí příznivě i na koloběh srážek (zde). První novodobé zprávy o negativním dopadu velkoplošného kácení máme k dispozici již od španělské kolonizace Karibiku. Tehdejší kronikáři zaznamenali, jak po něm ustaly pravidelné každodenní deště. Najednou to ale vypadá, jako by o tom minimálně část zelených (!) nikdy neslyšela. Ochlazovací funkci zeleně ve městech přitom tuzemské zelené strany přijaly za své a halasně si dávají plány na masivní rozmach městské zeleně do svých volebních programů. Současně se však nadále rozvíjí pálení dřeva v elektrárnách a teplárnách.

Zdroj