Jaderný terorismus v přímém přenosu

Mikrosieverty hrozí, média oblbují, politici blbnou

Po jaderných haváriích na japonských elektrárnách popadl média, lid obecný i politiky protiatomový amok. Angela Merkelová v rámci předvolební kampaně nejdříve pozastavila rozhodnutí o prodloužení provozu německých jaderek, načež v úterý oznámila, že se „dočasně odpojí od sítě sedm nejstarších jaderných elektráren“.

A to po schůzce s premiéry pěti spolkových zemí, kde tyto elektrárny jsou dislokovány. Jedná se čistě o politické rozhodnutí, a jsem zvědav, jakým právním postupem hodlá německý stát zařídit, aby atombaroni odstavili svoje zařízení, které jim přináší mrzký zisk. A jak německý stát nahradí provozovatelům vzniklé ztráty.

Ideologové zelených Khmérů okamžitě vyrukovali s požadavky na pozastavení/nepostavení jaderných elektráren. Amerika se děsí, Evropa se bude „rozmýšlet, jestli se obejde bez jádra“. Ani Šaman by nechtěl být ozářen. Bez ohledu na ideologii mne jako scifíka děsí poznámka: „Japonské elektrárny byly konstruovány na mnohem nižší stupeň zemětřesení, než nastal.“ A nastalo zemětřesení na úrovni 8,9 Richterovy stupnice. Což v Česku nehrozí, nicméně i české jaderky jsou konstruovány jen na určitou sílu zemětřesení, které u nás zatím maximálně nastalo, násobeno jistým bezpečnostním koeficientem.

(Dopsáno před odesláním: Japonské reaktory samotné zemětřesení přežily. Nepřežily avšak náhradní zdroje, dieselagregáty, které byly zaplaveny tsunami o výšce 7,5 metrů. Hráz byla vysoká 6,5 metru. Tsunami v Česku opravdu nehrozí, povodně ano.)

Média zatím šíří děs. Možná nikoli záměrně, ale jenom z hlouposti. Avšak vytrvale a zvrhle. V televizi probíhá diskuse o možné „jaderné zimě“ – pozor, při případné pákistánsko-indické válce. Což nyní nenastalo a s problematikou bezpečnosti jaderné energetiky souvisí jen velice volně. Hlavní večerní zprávy ČT volají: „Japonsko krok od jaderné katastrofy.“ „Vzplanulo vyhořelé palivo.“ Pardon – jenom jeho sklad. „Úřady už obyvatele neuklidňují, v oblasti v okolí 20 km je evakuováno na 200 tisíc obyvatel.“ V kriticky ohrožené oblasti se pohybuje náš neohrožený zpravodaj – bez skafandru. Padesát techniků operuje v „epicentru jaderné krize“. Což je „na hranici sebeobětování“.

Nova to vylepšila: Kdyby došlo k „výbuchu“ (?), bylo by „zasaženo území o průměru 250 km“. Ve zpravodajském galimatiáši zapadnou střihy s Danou Drábovou, která upozorňuje, že se vzdáleností a hlavně časem se radiačního zátěž velice rychle snižuje.

Japonci se ptají: Říkají nám úřady pravdu? A já se ptám: říkají nám „pravdu“ média? Média by měla přinášet zprávy o událostech, komentáře by však měly být podloženy určitými fakty.

Takže jenom několik fakt:

Generální ředitel Mezinárodní agentury pro jadernou energetiku Jukia Amano na tiskové konferenci ve Vídni uvedl, že podle jeho názoru se situace na japonských jaderných elektrárnách s černobylským výbuchem v žádném případě nedá srovnávat. Dle jeho slov je černobylský scénář téměř zcela vyloučen, jelikož fukušimské reaktory mají zcela jinou konstrukci… Situace na JE Fukušima-1, kde zemětřesení vyřadilo z provozu chladicí systémy, lze přirovnat spíše k havárii na elektrárně Three Mile Island v USA v roce 1979, kde se také zastavilo chlazení, palivové články se začaly přehřívat a vylučovat radioaktivní vodní páry a výbušný vodík.

Pokud se udávají nějaké hodnoty, hovoří se o „mikrosievertech“. Používá se zde „kolektivní dávkový ekvivalent“, což je zjednodušeně „součet efektivních dávkových ekvivalentů jednotlivých osob z vymezené populace“. Jednotkou kolektivního efektivního dávkového ekvivalentu je sievert [Sv].

Přístroje na území postižených elektráren už jednorázově zaznamenaly záření o intenzitě 1200 mikrosievertů za hodinu, jednorázově 400 000 mikrosievertů (400 mili), trvale je zde pozadí na úrovni 10 mikrosievertů za hodinu.

100 milisievertů dostal jednorázově jeden technik. Za rozumné se považuje 20, při odstraňování havárií se počítá s hodnotou 200.

Mírné zvýšení radiačního pozadí bylo zaregistrováno v okolních prefekturách, zatím činí jen málo přes limit (ve vzdálenosti 100 km od elektrárny už bylo zaregistrováno 5 mikrosievertů).

Roční dávka, kterou dostane každý člověk v běžném prostředí, je prý 1015 mikrosievertů ročně. Češi však nežijí v „běžném prostředí“, ale v prostředí s trvale zvýšeným pozadím, takže v ČR z přirozených zdrojů (zevní a vnitřní ozáření kosmickým, terestrálním zářením, produkty přeměny radonu apod.) dostaneme více než 3000 mikrosievertů za rok. Obsluha rentgenu je zasažena asi 2000 mikroSv/ rok. Za přípustnou dávku se přitom považuje 5000 mikrosievertů (5 miliSv) ročně. Ekvivalent 50 000 až 200 000 mikroSv (0,05 – 0,2 Sv) se udává jako nejnižší úroveň ozáření – bez příznaků, s potenciálním nebezpečím pro pozdější vznik rakoviny a změny v genetickém kódu.

Antropomorfní radiace, včetně zbytků po jaderných zkouškách a jaderných haváriích činí nanejvýš procenta z přirozeného pozadí.

V souvislosti s výše uvedeným je to, co nám předvádějí média, mediální terorismus v přímém přenosu. Terorismus, který nejen vyvolává strach, ale statisticky i ztráty na životech způsobené zbytečnými a uměle vyvolanými obavami.

Bohužel, blbost není trestná, ale nakažlivá. Dokonce i piloti vojenských dopravních letadel, kteří se do Japonska chystají odletět k záchraně České filharmonie, se bojí „radioaktivního mraku“. Určitě budou ozářeni: 1 hodina letu letadlem páčí dávku asi 0,5 mikrosievert. 16 hodin tam a 16 zpátky a máte na krku hned 16 mikrosievert! Zachraňte lidi, zrušte létání ve stratosféře!

Když i vojáci blbnou, není se pak možno divit českým matkám: Ty se nyní bojí vyjít s kočárky na procházku. Pro ně mám jednu radu:

Emigrujte do Japonska! Ale jeďte tam vlakem a lodí…

Zdroj