Jak Gretu nepustili do elektrárny a jak vypadá záchrana planety v praxi

Uveřejněno dne 22 července 2020 000 9:20

Ukázkou nebetyčné naivity bylo poslední extempore Grety Thunberg, tentokrát u polské elektrárny Bełchatów. Pod povrchem bulvárního tématu se však nacházejí podstatnější věci.

Co se Grety týče, tak pouze člověk, jenž není při smyslech, se může domnívat, že bude vpuštěn do místa takového typu, proti kterému neustále brojí, a předpokládat, že mu tam bude umožněno natáčet další ze svých emocionálních výstupů. Taková naivita a nereálná očekávání jsou ovšem charakteristické nejen pro Gretu Thunberg /6/, ale i pro ostatní aktivisty jejího typu.

Oni totiž v prvé řadě opomíjejí fakta. Jaká jsou fakta ohledně elektrárny Bełchatów?

Opravdu se jedná o největší uhelnou elektrárnu v Evropě a o největšího bodového znečišťovatele ovzduší v Evropě. Těch dvacet procent polské spotřeby elektřiny se prostě vyrábí tam /1/. Nic čistého v tom nehledejme, vždyť Bełchatów spaluje ten nejméně výhřevný a nejvíce odpadu produkující druh hnědého uhlí – lignit.

Přesto byla i tato elektrárna od uvedení do provozu v roce 1988 postupně modernizována, čímž sice došlo k velkému snížení většiny emisí, avšak objem vypouštěného skleníkového plynu oxidu uhličitého je stále extrémní. Proto tam měla být instalována špičková technologie, která by velkou část oxidu uhličitého zachytila a poté by tento odpad byl trvale uložen pod zem /2/. Polsko na to ovšem nemělo peníze a proto požádalo EU o grant.

Pokud si myslíte, že ekologicky uvědomělou EU musel být ten grant přiznán, aby se Polákům i zbytku světa lépe dýchalo a EU vykročila další krok k „bezuhlíkovým“ zítřkům, pak se mýlíte. Prostředky poskytnuty nebyly a projekt byl tedy zrušen /1/.

To ovšem nebrání představitelům EU, aby na Polsko (a ostatně i Česko) neustále útočili, jak si dovolujeme nesouhlasit s jejich cíly uhlíkové neutrality do roku 2050. Kde na to máme vzít, to už je ovšem náš problém.

Jednají tedy přesně ve stylu paniky, ke které přímo a doslova opakovaně vyzývá ona slečna aktivistka, třeba nyní na zasedání Světového ekonomického fóra /3/. Ovšem doufat, že panika zachvátí tyto chladně pro svůj zisk kalkulující hlavy je ještě naivnější, než doufat, že ji pustí dovnitř elektrárny, aby tam natočila kritické video.

Chytré hlavy totiž chápou, že správně směřovaná panika ostatních se dá využít. V Německu byla využita k velkému energetickému a ekonomickému risku tzv. „Energiewende“, tedy k přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku. Roku 2016 bylo odhadováno, že jen v rámci výroby elektřiny to bude stát 520 miliard eur /4/ a tato částka určitě nebude ani zdaleka konečná. Byznys toto bohulibé ekologické nadšení využil dokonale: Za prvé bylo třeba prohlásit, že jediný současný čistý, vysokokapacitní a ovladatelný zdroj energie, jaderná energetika, je tím nejhorším. Stačily katastrofy v Černobylu a ve Fukušimě a Němci měli jasno. Jde to tak daleko, že ty „fuj“ atomové elektrárny jsou zavírány jako první, a teprve poté Němci začnou zavírat elektrárny uhelné. Ne, logiku v tom nehledejte.

Energiewende je pro byznysmeny výhodná v tom, že je možné neustále chrlit na trh součásti pro solární či větrné elektrárny a vyvíjet nenáročné nové technologie. Na rozdíl od toho skutečná cesta k ochraně životního prostředí a energetické nezávislosti, termonukleární energie, vyžaduje desítky let investicí, práci špičkových vědců a skutečný technologický průlom. Jenže miliardáři chtějí svoje zisky hned! Srovnejme ta čísla:

Energiewende: Už běží, řekněme, že to bude stát „pouze“ těch 520 miliard eur

ITER: Mnohokrát zpožďovaný, nespolehlivě financovaný projekt vývoje termonukleárního reaktoru: 18 – 22 miliard eur do fáze prvního spuštění /5/.

Ne, o záchranu planety, ani o tu „ochranu klimatu“ tady nejde. Jde prostě o kšeft.

Zdroje:

Zdroj

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář