Jak si sopky hrají s globálním oteplováním?
Uveřejněno dne 20 ledna 2015 000 9:18
Ať už si o globálním oteplování myslíme cokoliv, jedno mu upřít nelze. Tenhle příběh krásně odkrývá fungování vědy ve společnosti, samozřejmě se všemi zvláštnostmi dnešní doby – od technologických vychytávek až po jemné nuance politiky. Ukazuje i mocnou sílu paradigmatu v myšlení lidí, tedy hromadného a ze své podstaty nevyvratitelného přesvědčení, že je něco správně a něco špatně, přičemž tvrdá data v tom hrají zcela podružnou roli. Až někdo bude s odstupem času zkoumat historii vědy globálního oteplování, tak se nad tím bude určitě skvěle bavit, stejně jako se my pošklebujeme spletitým osudům jiných vědeckých konceptů.
Moc pěkným projevem oteplovacího paradigmatu jsou reakce na sérii bouřlivých zim a také na takzvané Přerušení globálního oteplování (Global warming hiatus), o němž je dokonce část lidí přesvědčena, že jde o mýtus šířený klimaskeptickou propagandou. Pokud to někdo neví, zemský povrch a přilehlé vrstvy atmosféry se od roku 1998 prakticky neoteplují. Už samotné pojmenování pozorovaného jevu jako „přerušení“ ovšem naznačuje, že přinejmenším někteří klimatičtí vědci znají budoucnost. A jak se krásně dramaticky říká v letošním povedeném sci-fi Douga Limana „Na hraně zítřka“ (Edge of Tomorrow) o hnusných vetřelcích manipulujících s časem: „ten, kdo zná budoucnost, nemůže prohrát“. Zároveň mnozí vědci cítí potřebu ptát se, co je kde špatně, že se neotepluje navzdory předpovědím, přestože by bylo možné ptát se i opačně. Paradigma se intenzivně projevuje právě v tom, které otázky jsou považovány za zajímavé. Pokud se tomu někomu nelíbí, tak má smůlu, protože nevyvratitelné paradigma nelze porazit. Takže, proč se neotepluje?
Jak se zdá, nikdo nemá po ruce vyčerpávající vysvětlení – což opět a znovu ukazuje, jak asi dobře chápeme fungování globálního klimatického systému. Nicméně, ve hře je celá řada dílčích faktorů a většina z nich nepochybně má na globální klima vliv. Otázkou je, jak významné tyto jednotlivé faktory jsou. Klima planety Země představuje šíleně složitý systém, který je už miliardy let utvářen komplikovanými vztahy mezi atmosférou, vodstvy, souší, zemskou kůrou, živými organismy a když planeta zrovna prochází věkem ledových dob – jako zrovna teď – tak se do toho intenzivně míchají i zmražené oblasti zemského povrchu. Velmi komplikované a ne zcela jasné jsou například procesy v oceánu, všemožná proudění, zapeklité jevy typu El Nino a podobně. Mezi podezřelými ze zosnování přerušení globálního oteplování se vyjímá i zákaz freonů Montrealským protokolem nebo možnost systematických chyb v měření, způsobená nedostatečným pokrytím planety. Postupně také rostou odhady vlivu sopek na klima a vulkány se stávají velmi zajímavým klimatickým hráčem.
Tvrdí to i Benjamin Santer z Lawrence Livermore National Laboratory, který s kolegy vyčetl stopy sopečných výbuchů ze sklonku dvacátého a s úsvitu jednadvacátého století v datech o teplotě atmosféry, vlhkosti a také o odraženém slunečním záření od svrchní části atmosféry. Není to samozřejmě zase takové překvapení. Odborníci už dávno vědí, že sopky ochlazují klima. Sopečné plyny, hlavně oxid siřičitý a sulfan v atmosféře reagují s vodní párou a vytvářejí aerosol kyseliny sírové. Mikroskopické kapičky kyseliny sírové zvyšují odrazivost atmosféry, která pak odráží výrazně víc slunečního záření zpátky do vesmíru. Výsledkem by mělo být ochlazení planety. Až doteď byl vliv menších sopečných erupcí na klima utopen v chaosu nejrůznějších klimatických dat, po Santerově studii je to jasnější. Vše nasvědčuje tomu, že klimatičtí modeláři musejí se sopkami počítat, i když jde o skromnější erupce.
Potíž je v tom, že sopky jsou vrtošivé a dost nevypočitatelné. Jejich vliv tudíž zamlžuje jakékoliv představy o budoucím vývoji klimatu. Pokud se ale ukáže, že ochlazující vliv vulkanismu na klima je doopravdy podstatný, plynou z toho pro nás některé zajímavé věci. Dobu ledovou napodobíme asi jen stěží, ale s umělou sopečnou erupcí by to mohlo být snazší. Jestliže se rozhodneme cílevědomě vstoupit do globální klimatické hry naší planety, mohl by se právě vulkanismus stát zajímavou inspirací.