JE ANTROPOGENNÍ GLOBÁLNÍ OTEPLENÍ PODVOD?
Uveřejněno dne 16 října 2019 000 12:33
IPCC
IPCC je jakousi zastřešující organizací klimaalarmistů. Jeho materiály jsou postupně doplňovaná “alarmistická bible”, která se vyznačuje tím, že jako její předloha míchá informace se zrnkem reality s naprostými bludy do zcela neroztříditelné směsice.
IPCC ústy svých členů blekotá o “odborné kompetenci” (při kritice klimaskeptiků), nicméně v čele této organizace stál léta železniční inženýr Pachaurí, jehož kompetence pro klima byly prakticky nulové (rozhodně nižší než u většiny klimaskeptiků). Navíc byl, jako spolumajitel firmy přeprodávající emisní povolenky, v kolosálním střetu zájmů. Musíme si uvědomit, že emisní povolenky jsou dílem IPCC a jsou postaveny na tom, co tato instituce vydává za “jedinou božskou pravdu”.
Takovýto střet zájmů je v exaktních vědách naprosto neslýchaný a existuje v této oblasti řada opatření, která mají něčemu podobnému zabránit. Včetně toho, že lidé s určitým interesem na konkrétním výsledku studie nebo studií jsou od takovýchto studií distancováni. Když se tedy např. zkouší nový lék, jsou od toho distancováni jak lidé s vazbami na jeho výrobce, tak i lidé s vazbami na konkurenci. Protože některé velké firmy (farmaceutické i např. potravinářské) mají vlastní výzkumné kapacity a o jejich činnosti je referováno ve firmou financovaných časopisech, jdou některé serióznější a vyšším impact faktorem vybavené vědecké časopisy tak daleko, že nepřijímají k publikaci práce, v nichž byly články z těchto firemních časopisů citovány. Opatření proti střetu zájmů se týkají i např. oponentního řízení (oponent musí deklarovat, že s předkladatelem práce nemá naprosto žádné osobní nebo profesní vztahy). V oblasti humanitní tomu zřejmě tak není, viz známá kauza Kaplického “chobotnice”, kdy v porotě hodnotící soutěžní příspěvky seděla jeho expartnerka. Což byl také jeden z důvodů nepřijetí výsledku této soutěže veřejností. Nicméně podobné vztahy vyšly najevo i v případě publikování nebo odmítnutí článků o klimatu a jeho příčinných vztazích.
IPCC a dalším alarmistům kolosální odborné nekompetence nebo střety zájmů prostě nevadí, což tuto organizaci zcela jednoznačně vylučuje z ranku exaktní vědy.
A, mimochodem, po odchodu Pachaurího, který byl odejit z naprosto jiných příčin než nekompetence nebo střet zájmů, nedošlo ani v nejmenším k nějaké korekci toho, co IPCC hlásá. Dokonce ani k posunu tak “mírnému a v mezích zákona”, k jakému došlo v komunistických stranách po známém projevu N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS.
Důležité IMHO také je, že přestože IPCC hlásá silný alarmismus ohledně produkce CO2, sám se nijak v této produkci neomezuje (slétání se účastníků na konference v atraktivních destinacích, ač by videokonference prokázaly stejnou službu) a jím podporovaná opatření jsou silně kontraproduktivní.
GRETÉNI
Tato skupina, vděčící za “své” speciální české slovo blogerovi panu Větvičkovi, vychází z ideologických blábolů Aspergovým syndromem postižené švédské středoškolačky Grety Thurnbergové. Ta se stala, zcela jistě za velmi silné podpory svých rodičů, jakousi ikonou alarmistických primitivů, hlásajících naprosté nesmysly (typu za jedno desetiletí nastane apokalypsa).
Vzhledem k tomu, že již byly vystopovány vazby slečny Grety na konkrétní firmy, angažující se ve z raných 50. let známém “poroučení větru, dešti” a majících neskutečné příjmy z různých aktivit, údajně “zachraňujících” Zemi. Je pochopitelné, že uvedené aktivity jsou v naprosté většině případů zcela kontraproduktivní a v reálu “uhlíkovou stopu”, snad (žádnou metodiku na stanovení tohoto pojmu nedodal ani IPCC a nemají ji ani greténi) charakterizovatelnou produkcí CO2, velmi drastickým způsobem zvyšují.
Greténi také bojují proti jaderné energetice, kterou výše zmiňované firmy považují za svého hlavního konkurenta. A zejména “hrozbu” skutečně bezuhlíkové ekonomiky, která by potřebu nějakého (velmi ekonomicky lukrativního a spojeného s politickými benefity) boje proti oteplení zcela jednoznačně zlikvidovala. Greta jednou předvedla náznak samostatného a racionálního myšlení, když si dovolila pozitivní zmínku o jaderné energetice, načež byla svými loutkovodiči velmi neurvale umlčena.
“RACIONÁLNÍ” BOJOVNÍCI ZA KLIMA
Takovíto bojovníci skutečně existují. U nás je reprezentuje klimatolog pan Metelka. Ten se snaží podkládat klimatologické žvásty nějakými z kontextu vytrženými prvky racionality. Trochu tím připomíná pana astronoma Grygara, snažícího se předstírat, že moderní astronomie a její poznatky nejsou v konfliktu se starověkými bláboly, hlásanými křesťanstvím obecně a římskokatolickou církví zvlášť.
V naprosté většině případů, když je konfrontován s konkrétními a neoddiskutovatelným lapsy IPCC a greténů, tak se od greténů distancuje a v případě IPCC se snaží dokázat, že nikdy nic takového řečeno nebylo. Je tady např. schopen uznat, že jaderná energetika je jedinou reálně fungující energetikou, nezvyšující produkci CO2 (na rozdíl od “alternativních” zdrojů typu větrníků a solárů, které produkci CO2 finálně výrazně zvyšují, což jasně ukazuje příklad Německa), ale není schopen jasně vysvětlit, proč se údajně vědecký a racionální IPCC svou váhou za jadernou energetiku nepostaví. Já, který považuji IPCC za smečku podvodníků, hlásajících iracionální nesmysly, s něčím takovým, na rozdíl od něho, problém nemám.
To samé se týká i problematiky elektromobility a dalších podobných případů, kdy klimaalarmismus zvyšuje produkci CO2.
Nyní je třeba naprosto jednoznačně uvést, za co a proti čemu “bojovníci za klima” bojují.
JADERNÁ ENERGETIKA
Výše bylo konstatováno, že “bojovníci za klima” silně bojují proti jaderné energetice, bez ohledu na to, že ta jediná je s to vyrábět spolehlivě energii aniž by produkovala CO2. Teoreticky do této skupiny patří ještě vodní energie, ale kapacita vodních elektráren je v reálu malá, takže její význam je silně omezený. Navíc přeměna vodního potenciálu na energii (= výrazný pokles hladin příslušných přehrad) má zpravidla řadu negativních dopadů jak na životní prostředí, tak i na kvalitu života lidí kolem těchto přehrad žijících nebo se rekreujících.
Samotný boj proti jaderné energetice je IMHO postačujícím znakem, umožňujícím zařadit příslušného přívržence mezi iracionální blábolily, jimž by nemělo být nasloucháno.
VĚTRNÁ A SLUNEČNÍ ENERGETIKA
Tyto energie jsou silně propagovány klimaalarmisty, přestože jsou zatíženy zásadním problémem. Ten spočívá v naprosté náhodnosti zapínání a vypínání se těchto zdrojů (pomineme-li zákonitý a dlouhodobě předpověditelný jev, založený na tom, že v noci slunce nesvítí a solární panely nic neprodukují).
Dalším problémem je skutečnost, že k tomuto vypínání a zapínání dochází velice často synchronně na rozsáhlých plochách, i větších, než je území ČR. Z tohoto hlediska je nutno držet “horkou zálohu” za všechny tyto zdroje v síti. Nejčasněji se jedná o uhelnou nebo naftovou či plynovou elektrárnu, která je s to okamžitě zahájit produkci elektřiny (tj. voda v kotlích musí být udržována vroucí, což také něco paliva spotřebovává a tato spotřeba musí být přičtena k “uhlíkové stopě” alternativní energetiky).
Alternativní zdroje jsou navíc velmi drahé. Jsou dražší (kWh vyrobené za dobu životnosti zdroje/náklady na jeho postavení) než jaderná elektrárny, i pokud by měly “na plno” vyrábět energii po celou dobu své životnosti. Přitom musíme vedle toho, že neprodukují energii tehdy, když je jí potřeba, zohlednit i skutečnost, že vyrábějí energii i v situaci, kdy není žádná zapotřebí (což je řešeno k nevýhodě odběratelů jejím nuceným výkupem za silně nadhodnocenou cenu), takže při korektním zhodnocení by bylo nutné i tuto energii od celkově vyrobené odečíst.
Alternativní zdroje jsou obrovský vývar pro jejich výrobce a provozovatele. Zatěžují síť neustálými výkyvy a jejich ekonomický dopad zatěžuje u nás a v současnosti průměrnou domácnost cca 2 tisíci Kč ročně a existují stále sílící tlaky na to, aby se tok peněz do kapes zlodějů a podvodníků tyto zdroje provozujících ještě dále zvyšoval, po vzoru západních států EU v čele s Německem. Nejsem příznivcem středověkých trestů, ale v případě provozovatelů solárních a větrných elektráren připojených do veřejné sítě bych s vysokou pravděpodobností hlasoval i pro ono středověké sekání rukou zlodějům.
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Propagátoři alternativní energie blábolí o projektech vysokokapacitních a vysoce účinných akumulátorů. Ty svět zatím neviděl, snad vyjma četných projektů a méně četných (pro jistotu) nehodnotitelných prototypů. Každou chvíli se dozvídáme nové informace o tom jak nanomechanika, grafen a jiné “převratné” materiály umožní výrobu vysoce účinných a vysokokapacitních akumulátorů či kondenzátorů, nicméně neustále jediné rozumné uložení elektřiny existuje ve formě přečerpávacích elektráren typu Dlouhé stráně (pro kolik takových projektů je u nás místo, i za cenu devastace rezervací a rekreačních oblastí?).
V poslední době se objevil projekt, který má jakési šance na úspěch (protože není fyzikálním nesmyslem, založeným na neexistujících materiálech a technologiích), a tím je zvedání závaží na vysokých věžích (jejichž spouštěním se dá roztáčet alternátor). Já osobně bych šel ovšem dál a toto závaží umístil přímo na větrnou elektrárnu, protože pak by mohlo být závaží zvedáno přímo otáčením větrné turbíny. Tím by odpadl nadbytečný převod mechanické energie na elektrickou a té opět na mechanickou, takže by se účinnost tohoto zřízení výrazně zvýšila. Možnost pouhého přepnutí větrné elektrárny z točení turbíny na klesání závaží by prodloužila “doběh” tohoto zařízení a při správné signalizaci této akce energetickému dispečinku by omezila nutnou kapacitu horkých záloh. Navíc by zbytečná energie (nadbytek větru mimo špičku) nebyla dodávána do sítě, ale byla by používána na zvedání závaží.
Všechny ostatní nadšené bláboly o “chytrých sítích”, “virtuálních bateriích” a podobných věcech jsou jen naprosté nesmysly; buzzwordy bez reálného obsahu.
Ani ta nejchytřejší síť nebude s to dodat víc elektřiny, než kolik do ní elektrárny dodají. Jen bude nějakým způsobem provádět vypínání spotřebičů či celých lokalit, aby nějakým způsobem kompenzovala rozpor mezi výrobou a spotřebou. Tedy v podstatě nejde o nic jiného, než o periodické vypínání čtvrtí, jaké pamatuji z dětství z konce 50. a začátku 60. let, kdy se to na základě pokynů Strany dělalo na elektrických dispečincích ručně, prostě proto, že komunisty zajištěné výrobní kapacity pro elektřinu nepostačovaly její spotřebě.
Představa “virtuální baterie” z elektromobilů připojených k nabíječkám nutně musí havarovat u člověka, schopného si představit, že v takovém případě by i po celonočním připojení k nabíječce zůstal elektromobil nenabitý a tudíž i neschopný provozu. Lidé duševně zaostávající, kteří si něco podobného představit nedokáží, hýkají nadšením.
ELEKTROMOBILITA
Greténi i další klimaalarmisté se vyžívají v tom, jak planetu před “zlým” CO2 zachrání elektromobily a nyní i další elektrická vozítka. Problém ovšem spočívá v tom, že elektromobil se od normálního auta liší jen tím, že jeho “výfukem” je komín elektrárny.
Násobení účinností (vyjádřených číslem mezi 0 a 1) je látka z fyziky pro základní školy.
Zatímco v autě se spalné teplo fosilního paliva přeměňuje hned na mechanickou energii, v elektrárně se musí ta mechanická energie převést na elektrickou (se značnými ztrátami), ta se musí zavést po drátech někam k dobíjecí stanici (opět se ztrátami), potom se musí uložit (zase se ztrátami, dosti velkými) do akumulátoru (což je vlastně přeměna elektrické energie na chemickou), pak se zase musí z toho akumulátoru vydolovat (opět se ztrátami) a nakonec, opět se ztrátami, převést na mechanickou energii, která to auto pohání.
I kdyby všechny tato přeměny energie probíhaly s 90% účinností, byla by celková účinnost této série přeměn necelých 60 %. Navíc je třeba počítat s tím, že v kile uhlí je necelá 1/2 energie oproti kilu benzínu a spálením kila uhlí vznikne přibližně o třetinu víc CO2 oproti spálení kila benzínu. Jinými slovy, elektromobil poháněný uhlím (tj. nabíjený elektřinou čistě z uhelných elektráren) bude produkovat něco mezi čtyř až pětinásobkem CO2 oproti benzínovému autu na stejné trase, a to i v případě zcela nereálně vysoké účinnosti všech procesů, které ho pohánějí. A přibližně dvojnásobek, pokud by byl nabíjen agregátem na naftu / benzín. Redukce toho pětinásobku resp. dvojnásobku je dána podílem příslušných elektráren v energetickém mixu konkrétního státu. U nás elektromobily při tomto optimistickém předpokladu na hranici reality vyprodukují něco mezi dvoj a trojnásobkem CO2 na kilometr proti autu na benzín.
A ještě se musí počítat s faktem, že plná i nabitá baterie váží stejně, zatímco benzínová / naftová nádrž se během jízdy vyprazdňuje, což se taky trochu promítá do výsledné spotřeby (a tedy i tvorby emisí). A dále je nutno započítat i to, že tyto vehikly neumějí využít odpadní teplo z motoru k vytápění kabiny, takže v u nás delším chladném období roku je nutno odvádět z baterie další energii na vytápění vozu a ofukování skel teplým vzduchem, což snižuje jejich i tak mizernou dojezdovou vzdálenost.
Zcela jistě nastane otázka, proč to propagují a podporují nejrůznější firmy (včetně vizionáře Musca). Odpověď je jednoduchá, ale raději budu citovat klasika. Ve 3. kapitole Čapkova románu “Továrna na absolutno” probírá vynálezce Ing. Marek s podnikatelem Bondym skutečnost, že z jeho karburátoru, který totálně rozšmelcuje veškerou hmotu na energii (což neumí ani atomovka) se uvolňuje duchovní podstata, ono “absolutno” z názvu románu (Čapek tak trochu paroduje dualistické filosofické systémy). Inženýr Marek svou charekteristiku vynálezu a perspektiv jeho ekonomického využití končí slovy:
“Ty jej přes to všechno koupíš anebo vezmeš ode mne darem, ty jistě, Bondy, i kdyby se z něho sypali čerti. Tobě, Bondy, tobě je to jedno, jen když z toho vytřískáš miliardy.”
IMHO přesně tohle je důvod, proč průmyslová sféra podporuje elektromobily, přestože je naprosto jasné, že se jedná o silně neefektivní zařízení, které oteplistické emise CO2 významně zvyšuje. Je to prostě vysoce lukrativní byznys, zejména pokud pologramotní zelení magoři, neschopní výše demonstrovaného elementárního výpočtu emisí z elektromobilu, donutí část populace si ty vehikly koupit.
Řečeno velice ošklivě: Klasik české literatury tedy již téměř před sto lety do značné míry vyřešil problém, proč průmyslová sféra podporuje vysoce neefektivní a životní prostředí znečišťující elektromobily.
Zkrátka a dobře, tyto firmy zde nejsou proto, aby prováděly nějakou “záchranu planety”. Jsou zde jen a jen kvůli generování zisku. Jejich majitelům a provozovatelům je šumafu, jakou uhlíkovou stopu elektromobil reálně má. Jen když se tyhle vehikly budou dobře prodávat, což mohou zajistit dobře placení (alespoň na úrovni organizátorů) greténi a “odborníci” z IPCC.
DALŠÍ ZDROJE ENERGIE
Ekologové se silně celosvětově angažují i proti další potenciálně bezuhlíkové energii, což je energie, využívající hlubinné teplo. U i nás (a proti nám) působící ekologické organizace se stavěly proti průzkumům v oblasti západního cípu ČR, kde existuje dostatečně vysoký hlubinný teplotní gradient, vhodný pro postavení takovýchto elektráren.
Ekologové jsou také v první řadě protestujících, pokud se někde (i u nás) začne uvažovat o stavbě klasické vodní elektrárny nebo dokonce elektrárny přečerpávací.
DALŠÍ NESMYSLY
V současné době je prováděno “ekologické známkování” kde čeho, od výrobků až po budovy. V některých případech došlo i k “ekologickému” znedostupnění některých výrobků (normální žárovky, funkční vysavače apod.).
Faktem je, že uvedené “ekologické známky” velice často zohledňují pouze nějakou dílčí vlastnost výrobku, která je pro jeho použitelnost jinak fatální. Uvedu příklad:
- objevil se zákaz ledniček s odděleným kompresorem pro mrazničku a pro ledničku. Tyto stroje jsou docela dobře použitelné ve vytápěných kancelářích EUro papalášů, ale jsou naprosto nepoužitelné na chalupách, chatách a dokonce i sklepích rodinných domků, protože tam v zimním období jednokompresorová lednička přestane chladit (protože se okolo udělá chladničková teplota) a mražák vyteče. Takže lidé jsou nuceni kupovat chladničky bez mražáku a mražák zvlášť, což má podstatně vyšší uhlíkovou stopu jak při výrobě tak i při provozu než kombinovaná chladnička se dvěma kompresory.
- zákaz výkonných vysavačů vede pouze k výrazně delší době, potřebné ke stejné práci. Výsledkem je v naprosté většině vyšší spotřeba elektrické energie, než při použití vysavače kvalitního. Pochopitelně, bruselští papaláši mají na vysávání nějaké otroky a otrokyně ze zemí 3. světa, takže je doba nutná k úklidu nemusí, na rozdíl od normálního občana, vůbec vzrušovat.
- zákaz klasických žárovek je rovněž silně kontraproduktivní a nic pozitivního nepřinášející. Navíc se promítne jen asi do onoho cca 3% segmentu spotřeby energie na svícení. Většinu úspor přitom zlikviduje daleko vyšší ekologická stopa rtuťových kompaktních zářivek, jejichž nucené zavedení bylo hlavní motivací onoho zákazu.
- ekologické známkování domů vede jednak k řadě totálních pitomostí (např. “známkováním” neprojde perfektně izolující dřevěný dům, protože izolační schopnosti čerstvého dřeva jsou nižší, než když po několika letech dřevo doschne a jeho tepelný odpor výrazně naroste). Toto známkování také nezohledňuje tepelnou setrvačnost, takže jím bezproblémově projdou odpudivé haluzny z plechu a skelné vaty, v nichž se v zimě protopí a v létě proklimatizuje majlant, ale poctivý cihlový dům, který má daleko nižší nároky na topení, a v létě zpravidla klimatizaci nepotřebuje, má problémy. Navíc jsou veškeré “ekologické” stavební práce jen a jen vývar pro firmy napojené na staré země EU, protože prakticky jen ty mohou dostat “certifikát” ekologického stavění (což se také projevuje jejich oligopolními cenami). Další věcí je, že “uhlíková stopa” zateplení v naprosté většině případů není do konce životnosti domu vykompenzována nižšími nároky na topení.
Přehlídka “boje za klima” je prostě presentací nesmyslů prostřídávaných idiotskými nesmysly.
Za velice důležité považuji to, že IPCC se proti nesmyslům, propagovaným ekology, nijak neangažuje, ať už se jedná o boj proti jediné v praxi použitelné bezuhlíkové, tj. jaderné, energii, ani nikdy nekritizoval kontraproduktivní aktivity, které produkci skleníkových plynů v reálu zvyšují. Tudíž se zřejmě emisí CO2, před nimiž varuje svět katastrofickými bláboly, vůbec nebojí.
FENOMÉN GRETÉNŮ
Objevení se greténů na scéně “boje za klima” není náhodné. Klimatičtí lháři a manipulátoři pochopili, že nejsou s to přesvědčit normálně vzdělané a normálně myslící obyvatele, navíc mající praktické zkušenosti s hovadinami, které byly předkládány v minulosti a jejich podobností s tím, co je lidem předkládáno nyní. Z toho důvodu se snažili najít slabý článek v populaci, a jako ten použili středoškolskou mládež. Jistěže hlavní motivací řadových středoškoláků je “ulití se” z páteční výuky, asi jako pro moji generaci účast na prvomájových či únorových oslavách.
Je docela charakteristické, že v západních zemích EU, kde dospěla degradace středního školství (a školství obecně) do daleko hlubší krize než u nás, je účast na těchto “pátcích pro klima” daleko vyšší než v zemích bývalého sovětského bloku, protože zde je jednak ještě pořád úroveň vzdělanosti této věkové skupiny vyšší, jednak jsou zde v populaci vzpomínky na minulou totalitu, které velice dobře korespondují s tím, co hlásají a dělají klimaalarmisté.
U nás je také viditelný rozdíl mezi kvalitními a nekvalitními středními školami, přičemž “stávkují za klima” především ty druhé.
Gretény můžeme směle přirovnat k Pavkovi Morozovovi z komunistické mytologie (a k řadě dalších dětských udavačů, získaných socialistickými režimy nejen v SSSR), ke Kuratoriu pro výchovu mládaže E. Moravce z dob protektorátu (alespoň k aktivnější části členstva této organizace), případně s dětskými aktivisty, vychovanými církvemi (a zejména římskokatolickou), až po dětské křižáky z dob krajního křesťanského náboženského fanatismu.
Tomuto fenoménu bude třeba se postavit v rodinách a vyučovat děti k rozpoznání toho, co je pravda a co se má hlásat na veřejnosti, jak tomu bylo běžně za nacistické i komunistické totality. Ekologie není, konec konců, nic jiného než další totalita, obdobná nacistické nebo komunistické.
A navíc je třeba si uvědomit, že Greta, dávající tomuto hnutí název, není nic jiného než ekonomický projekt svých rodičů, kteří vy(zne)užili její psychiatrické diagnózy a udělali z ní “celebritu”, která jim nese značné zisky ve formě např. autorských práv na své proslovy a další výplody. Navíc byly identifikovány firmy (ekonomicky zainteresované na klimaalarmistické hysterii (např. výrobci “alternativních energetických zdrojů” či elektromobilů) blízké ekologickým skupinám, v nichž jsou její rodiče zapojeni, takže nějaký vývar mohou dostávat i touto cestou.
ZÁVĚREM
Je tedy třeba konstatovat, že “bojovníci za klima” v reálu bojují proti bezuhlíkatým postupům získávání energie a naopak prosazují v řadě případů postupy, které v reálu emise CO2 zvyšují. Toto, spolu s výše zmíněnou evidentní ekonomickou motivací těch, kdo za ekologickými aktivisty stojí, je v podstatě fatálním zdrojem nedůvěry jak ke konkrétním věcem, hlásaným ve finále pologramotnými gretény, tak i k celé problematice antropogenního globálního oteplování obecně.
Odpověď na otázku z nadpisu můžeme tedy specifikovat ve smyslu: Nevíme, ale klimaalarmisté dělají vše proto, abychom si to mohli myslet.
Pokud je téze o ryze antropogenní příčině současného oteplování pravdivá, nemohli by “bojovníci za klima”, od špiček IPCC až po posledního greténa udělat víc pro to, aby tuto tézi totálně zdiskreditovali. K této diskreditaci opravdu není potřeba sledovat nějaké “ruské” či “konspirační” weby. Bohatě stačí solidní středoškolské vzdělání (a někdy i pouhá znalost látky na úrovni ZŠ) a konfrontace znalostí tohoto původu s bláboly “bojovníků za klima”.