Jednou budem dál
Uveřejněno dne 8 října 2013 000 14:44Ondřej Liška má nepochybně horší startovní pozici, než měl před volbami v červnu 2006 jeho předchůdce Martin Bursík. A není to jen proto, že by Bursík disponoval větším charismatem. Také se za těch sedm let proti zeleným vyvíjela realita. Kdysi abstraktní idea podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) se zhmotnila v nepopulární fotovoltaice, teorie o člověkem zaviněném globálním oteplování už taky příliš netáhne. Po pěti letech krize se atmosféra v západním světě posouvá k větší zdrženlivosti. Jak se Liška s tímto zhoršením podmínek pro zelené učení vyrovnává?
Rozhodně není nakloněn přílišné sebekritice a rozpitvávání vlastních „přehmatů a deformací“. V dlouhé rozpravě nad dotacemi do OZE není například úplně jasné, jaký má předseda českých zelených vztah ke klíčovému zákonu z roku 2005. Uznává sice, že hlavním autorem zákona byl tehdejší poradce lidoveckého ministra životního prostředí Martin Bursík, nicméně opakuje, že zelení tenkrát nebyli parlamentní stranou, takže „odpovědnost za praktickou realizaci nese tehdejší vláda a poslanci“. Na tehdejší dobu byl zákon „velmi kvalitní“, srovnatelný s legislativou v progresivních evropských státech, jen prý vzorové země typu Německa či Španělska lépe dokázaly reagovat na technologický vývoj a podporu pružněji upravovat. Vina za vznik vrstvy solárních baronů leží podle Lišky hlavně na ODS (která v roce 2005 jediná proti Bursíkovu zákonu hlasovala). Její lidé jak v úřadech, tak ve vládách, Fischerově stejně jako Nečasově, dlouho „nedělali nic“.
Druhého viníka fotovoltaického skandálu vidí Liška ve firmě ČEZ, která je navíc v tomto ohledu s ODS a velkou částí ČSSD propojena. „Kdo ještě po volbách 2010 ve sněmovně trval na dotacích pro ještě nedostavěné velké solární elektrárny, které mimochodem všechny patřily ČEZ? Oldřich Vojíř, ODS.“ Námitka, že ČEZ vlastní jen šest procent instalovaného fotovoltaického výkonu, vyvede předsedu zelených z míry jen na okamžik. „Je přece nesporné, že ČEZ dnes nevyhovuje, aby se energetika decentralizovala, abychom podporovali domácnosti, které si vyrábějí proud pro vlastní spotřebu.“
Suma sumárum: příběh fotovoltaiky prý nelze brát za důkaz nefunkčnosti zelené ideologie, nýbrž „dysfunkčnosti české politiky, která neumí včas a správně reagovat“. Na otázku, jaké mají tvůrci démona právo kritizovat ostatní, že si s démonem nedokázali včas poradit, odpovídá Liška protiotázkami: „Slovo démon byste mohli použít úplně u všech veřejných záměrů. Co soudíte o tunelu Blanka, co soudíte o sKartách?“
Podporu OZE nařídila svým členům Evropská unie pod dojmem údajného vědeckého konsenzu o antropogenním globálním oteplování. Co říká Ondřej Liška na to, že ačkoliv zprávy Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC) předpokládaly lineární vzestup teplot, už patnáct let se planeta neotepluje? „Ten závěr takhle neznám, nicméně odpovědností politika vždycky je vycházet z nejlepšího poznání v dané době. Navíc vědecký konsenzus i nadále říká, že změny klimatu jsou reálné.“ Odvolává se na osvíceneckou tradici naslouchat vědcům: „Pokud za dva roky IPCC vydá zprávu, že se nic neděje, tak samozřejmě rádi řekneme: Byla to slepá ulička. A začneme zkoumat, co z našich představ přežilo. Ale žádná zpráva mě nemůže zviklat v představě, že politika musí usilovat o lepší ochranu zdraví člověka a taky o šetrnější přístup k přírodě.“
Šest nebo sedm posledních let, které se neodehrávaly podle zelených předpovědí, je podle Ondřeje Lišky příliš krátký časový rámec pro celkové soudy. Nepochybuje o tom, že v delší perspektivě „řekněme dvaceti let“ už bude jasné, že pravdu měli oni. Tedy po dalších řekněme pěti řádných volbách.
LN, 16.9.2013