Jiří Hanzlíček: Zloděj volá, chyťte zloděje

Tragický dopad rozvoje „solárek“ pocítí v nárůstu cen elektřiny všichni občané a podnikatelé. Velice neseriózně na mne působí se širokým praporem rozvinutá mediální obrana organizací, které si vynutily prosazení zákona na podporu obnovitelných zdrojů energií. Těžko je pochopitelná role veřejnoprávních médií, které dávají ve vysílání prostor k nepravdivým argumentům.

Pokusím se proto objasnit politické ovzduší inkriminovaného období kolem roku 2005, které většině občanů ani novinářů není a ani nemohlo být známo.

Svatá směrnice

Celou věc zahájila jedna z mnoha směrnic Evropské unie nařizující členským státům výraznou podporu obnovitelných zdrojů při výrobě energií. Příležitosti se chopila Strana zelených, která přestože nebyla ještě ve vládě, měla za spojence lidoveckého ministra Libora Ambrozka, hájícího všechny její názory. Již tehdy vznikla kauza dnes nevysvětlitelných milionových příjmů do jeho kapsy. Podpora dalších organizací jako Hnutí Duha, Greenpeace a dalších byla zcela předvídatelná. Hurá směrnici EU bylo nařízeno zahrnout do našeho právního řádu. Nebylo přitom dodrženo pravidlo přiměřené únosnosti, často uplatňované v ostatních zemích EU.

Z kompetenčních důvodů bylo povinno již tehdy diskutabilní zákon předložit do vlády a parlamentu ministerstvo průmyslu a obchodu, které bylo nuceno zapracovat všechny chimérní návrhy předložené z dílny lobbisty Martina Bursíka, který je zpracoval, a nikoliv zadarmo, pro ministra Ambrozka včetně nesmyslně dotovaných výkupních cen elektřiny především ze solárních elektráren, větrníků a biomasy.

Topolánek podlehl

Další jednání se odehrálo mezi našimi zákonodárci. Při projednávání v parlamentu byli zásadně proti schválení zákona v předložené verzi poslanci ODS. Jak bývá u nás zvykem, přes logické argumenty byl po několika přerušeních zákon s velkými rozpaky schválen. Pro přijetí zákona tehdy hlasovali i někteří dnes úřadující ministři i poslanci. Senát ustanovený kvůli korekci zákonů odsouhlasených sněmovnou selhal. Velkým obhájcem podpory obnovitelných zdrojů byl například Bedřich Moldan, dnes vyžadující podporu voličů při kandidatuře do Senátu.

Asi po dvou letech bylo mnohým zřejmé, že přijatý zákon byl omyl. Předložení novely upravující dotace však nebylo možné. Vládu premiéra Topolánka v oblasti ekologie ovládal již nikoliv lobbista, ale ministr Bursík. Premiér upřednostňující soudržnost koalice se diktátu, který způsobil státu miliardové škody, v mnohém přizpůsobil. Výsledkem je neutěšená legislativa šikanující podnikatele složitými paragrafy a hlášeními, kterým nerozumí v praxi ani jejich předkladatelé.

Lživá argumentace

Došlo k ideologické deformaci státní energetické politiky, potlačen byl rozvoj jaderné techniky. Byla vytvořena hysterie stran skleníkových plynů a klimatických změn nutící stát k příslibu vysokých částek na jejich „minimalizaci“. Demagogická mediální argumentace ekologistů, že celý marast způsobila pouze státní správa a poslanci, je naprosto lživá. Právě jejich zásluhou je pro současnou vládu obtížné legitimním způsobem zastavit růst cen energií.

Určitě nepřekvapí, že opět pouze jako lobbista pan Bursík vymýšlí nové rady pro solární podnikatele a dezinformace pro média.

Autor je bývalým poradcem ministra průmyslu a obchodu

Zdroj