V předvánočním rozhovoru pro magazín DNES se režisér Jiří Strach dotkl i závažnějších témat. Zkušenost s covidem mu podle jeho slov připomněla lidskou nedokonalost. „Jako lidstvo jsme si mysleli, jak už všechno umíme, ovládáme,“ řekl režisér, proslulý mimo jiné svou vírou v Boha a dodal, že pak přišel vir, který lidstvo nebylo schopné hned vyléčit a spadlo tak „do bláta vlastní pýchy“.
Dodal, že se vakcíně nevysmívá a sám už má tři dávky. Ale ilustruje tím, jak je lidské poznání omezené. V souvislosti s tím si klade otázku: „Jak je to s tou stoprocentní jistotou změny klimatu, jak nám ji podávají klimatologové, jestliže vidíme, že jejich vědečtí kolegové imunologové za pochodu zjišťují, jak se věci mají?“
Není to jen klimatologie, u které má Strach pochyby. „Nakolik je to jisté s tím genderem, se sociálním konstruktem pohlaví, kdo to prokazatelně vyzkoumal? Na základě jakých důkazů, analýz, dlouhodobého poznání… Není to analogicky stejná přehlídka televizních expertů, kteří tasí z rukávu domněnky, které vydávají za doloženou pravdu?“ ptá se.
Relativizace podle něho proniká i do oborů, jako je historie. „Jakýsi děkan pražské filozofické fakulty nám tady o sedmdesátých a osmdesátých letech vypráví, že to nebyla totalita. A to už jsou věci, které jsem osobně viděl, zažil a teď se dozvídám, že mi historik mou osahanou pravdu relativizací obrací v lež?“ není spokojen režisér a spekuluje, kdy se objeví někdo, kdo začne tvrdit, že Ježíš byl žena nebo dokonce nebinární. A pokládá otázku, na čem bude civilizace stát, když si pseudovědeckou fabulací podřízne kořeny, na kterých stojí už od antiky.